Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Regiony must go on (No. 3)
Esem víkendového programu se stala francouzská La compagnie Bakélite s krátkometrážními tituly Hvězdnou show a Vetřelci. Při eco-friendly charakteru letošních Regionů je zájem o „bakelitovou společnost“ vlastně paradoxní. Absurdit se v programu tropické neděle objevilo víc. Zašla jsem na Kafkův Proces brněnského divadla pro děti a mládež Polárka, na – v mezích velké činohry – improvizované Čechovovy Tři sestry ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti a horror Černá sanitka ústeckého Činoherního studia.
Francouzská La compagnie Bakélite se zaměřuje na objektové divadlo a sdružuje technicky vynalézavé jedince se smyslem pro gag a černý humor. V komorních představeních jednoho herce se pracuje s drobnými předměty a představivostí, přičemž průsečíkem veškeré tvorby je experiment. Na Regionech uvedla tři produkce. Kromě zmíněných parodií na vesmírné výpravy ještě westernový titul Nepřátelský.
Vybrala jsem si dopolední Hvězdnou show o průkopnickém letu do vesmíru, která se odehrává v buňce fyzikální laboratoře. Foto archiv souboru
Vybrala jsem si dopolední Hvězdnou show o průkopnickém letu do vesmíru, která se odehrává v buňce fyzikální laboratoře. Gagman Alan Floc’h, mimochodem vystudovaný elektroinženýr, sedí v ochranném obleku za bílým okachlíkovaným pultem a pro figurku kosmonauta simuluje zátěžové a inteligenční testy. Centrifugu nahradí ručním mlýnkem, ke zkoušce nehořlavosti použije plynový hořák. Testování prožívá s patřičným zaujetím, doprovází ho grimasami na hranici proveditelnosti. Při nejbizarnějším z mimických triků vypoulil oči a zdeformoval obličej do tvaru, jaký bychom čekali snad pouze v animovaných groteskách. Asociativní nápady vrství s odhodláním nadšence připraveného posunout jediným krůčkem na Měsíci celé lidstvo alespoň o míli. Start rakety doprovází verbálními klišé, typickými pro komunikaci s Hustonem, a během vesmírné Odyssey se objeví situace známé z filmů Apollo 13, Spacewalker a dalších. Všechno promyšlené a dotažené do nejmenších detailů. Po všech peripetiích stane před publikem ve skafandru vlastní výroby a jako správný snílek navždy zmizí v Universu.
…
Z Měsíce jsem se přesunula na Polárku. Tvůrci z brněnského divadla interpretují Proces Franze Kafky pro věkovou skupinu od třinácti let jako nadčasovou temnou grotesku o vzpouře proti systému, který požírá sám sebe. Čerstvě dostudovaný Josef K. (Petr Hanák) se ocitá uprostřed makabrózního kabaretu. Šance složit blíže nespecifikovanou iniciační zkoušku ve vyprázdněném světě bankovních korporací a úředních institucí, které dávno neplní svoji funkci, je samozřejmě mizivá. Nehledě na to, že člověk ani neví, o co v procesu jde.
Sebeúcta neexistuje, autority vybuchují a zhasínají, jako když se otočí vypínačem. Foto DP
Hledání pevného bodu v tekuté konzistenci končí pokaždé na šikmé ploše obrovské dřevěné postele s policí knih. Jenže útěk není řešení. Maškary, z nichž ta největší je moliérovský Soudce, číhají na forbíně a jsou nesmrtelné. Sebeúcta neexistuje, autority vybuchují a zhasínají, jako když se otočí vypínačem, variace na žluté hvězdy odkazuje k holokaustu. Do šklebu nad motivem existenciální krize se promítá i Kafkův komplikovaný vztah k ženám. Studentský brloh atakují uhlazené starší dámy, které se v magistrově přítomnosti mění v obscénní divošky z burlesek. V kontrastu k nim se mladá sousedka Blanka, jediný objekt Josefovy touhy, stylizuje do odzbrojující lolitky. Dějem diváka provází lehce cynický kabaretiér surrealistického střihu. Pavoukovitý mladý intelektuál s cylindrem odcituje pár zásadních pasáží a nakousne povídku Umělec v hladovění coby tip na zajímavou četbu. Noční můra skončí tak, jak začala – probuzením do noční můry.
…
Vzdálenost mezi kafkovskou groteskností a lechtivým humorem se v neděli rovnala vzdálenosti mezi Studiem Beseda a Klicperákem. Režisér Michal Zetel rezignoval na všechny dosavadní teorie o výkladu Čechova a poskytl hercům ve Slováckém divadle šanci vytvořit improvizací výklad vlastní. Tři sestry vznikaly metodou dramatické laboratoře na obsahové konstrukci a každé stominutové představení je do jisté míry originál.
Pro kombinaci ruské klasiky s moravskou svérázností nejsem správná cílovka. Foto Filip Fojtík
Přiznávám, že pro kombinaci ruské klasiky s moravskou svérázností nejsem správná cílovka, ale jak známo, Slovácko sa nesúdí. Publikum ve vyprodaném sále se bavilo výborně. První dvě dějství se dámská a pánská šatna vzájemně trumfovaly, kdo koho a čím nejvíc zaskočí. Ocenila jsem pohotové reakce a zvládání nepředvídatelných situací tam, kde by se herci v tradičním inscenačním pojetí bezpochyby odbourali. Představitelky trojice sester (Jitka Hlaváčová, Pavlína Hejcmanová a Míma Krajčová) byly v předepsané interpretaci charakterů disciplinované, a poskytovaly tak rezonanční plochu ostatním. Vtipný mi přišel kontrast Veršininova (Franitšek Maňák) dokonalého přednesu a podmanivé dikce s polní uniformou, nebo psychicky narušený poručík Tuzenbach (Zdeněk Trčálek). Čtvrté dějství uzavře příběh parodickou pantomimou. Design kuchyňské linky odkazuje ke kreativní gastronomii. Zdeněk Pohlreich by jistě nějakou tu hvězdičku udělil.
…
Hrát od deseti večer u kašny na Malém náměstí pověst o maniakovi z lesní samoty je punk pro noční živly. Po skončení koncertu kapely herců a přátel Klicperova divadla Mastix pod balkonem tamtéž jich přitáhne dost. Kolem improvizovaného hlediště sedí na zemi pár desítek kolemjdoucích. Inscenace Černá sanitka ústeckého Činoherního studia na motivy stejnojmenné knihy u nich zabodovala, ačkoli v osvětleném prostoru postrádala veškeré tajemno. Milostný trojúhelník zhuleného týpka, intelektuálky a progresivního studenta módního designu zahrnuje publikum cool názory a vtipnými hláškami, hystericky se hádá a zase se smíří, protože jednomu z nich zmizí malý bráška. Scénou i kulisou je bílá dodávka, občas se odkudsi zjeví rádoby tajemná zombie. Prostě nenáročný šláftruňk.
Před ulehnutím jsem se pod postel dívat nemusela.
La compagnie Bakélite, Le Rheu, Francie – Olivier Rannou, Alan Floc’h: Hvězdná show. Režie: Olivier Rannou,. Hraje: Alan Floc’h. Umělecká spolupráce: Gaëtan Emeraud. Premiéra 2019. Psáno z uvedení na festivalu Regiony 26. června 2022 na Hlavní scéně Divadla Drak.
Divadlo Polárka, Brno – Franz Kafka, Vladimír Fanta: Proces. Režie: Filip Nuckolls, překlad: Pavel Eisner, dramaturgie: Karolina Ondrová, scéna a kostýmy: Jan C. Löbel, hudba: Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce: Jakub Cír. Hrají: Petr Hanák, Vít Malecha, Štěpánka Romová, Anna Hřebíčková, Kateřina Francová, Táňa Jírová, Ondřej Hudeček, Alfred Texel, Václav Dvořák, Lukáš Rieger j.h. Premiéra 31. října 2020. Psáno z uvedení na festivalu Regiony ve Studiu Beseda.
Slovácké divadlo, Uherské Hradiště – Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry. Režie: Michal Zetel, dramaturgie: Iva Šulajová, scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská, hudba: Martin Štědroň. Hrají: Josef Kubáník, Petra Staňková, Jitka Hlaváčová, Pavlína Hejcmanová, Míma Krajčová, Pavel Hromádka, František Maňák, Zdeněk Trčálek, Jiří Hejcman, Pavel Majkus. Premiéra 21. ledna 2022. Psáno z uvedení na festivalu Regiony 26. června 2022 na Hlavní scéně Klicperova divadla.
Činoherní studio, Ústí nad Labem – Petr Janeček, Adam Ernest: Černá sanitka. Režie: Adam Ernest, scéna: Štěpán Kovář, kostýmy: Simona Pekařová, hudba: Petr Škarohlíd. Hrají: Annette Nesvadbová, Andrea Berecková, Jan Hušek, Lukáš Černoch, Petr Uhlík. Premiéra 13. července 2021. Psáno z uvedení na festivalu Regiony 26. června 2022 na Malém náměstí.
///
Více o inscenaci Divadla Polárka Proces na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 608)
Více o inscenaci Slováckého divadla Uherské Hradiště Tři sestry na i-DN:
…
Komentáře k článku: Regiony must go on (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
