Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Regiony must go on (No. 8)
Festivalový čtvrtek mne na hradeckých Regionech svou atmosférou strhl tak, že jsem svůj plánovaný článek pro místní věstník Hadrián dokončil až chvilku po třetí hodině ranní. A přitom jsem tentokrát jen líně brouzdal programem i městem.
Pohádka O kouzelných dudách. Foto: archiv festivalu
Z dopolední post spánkové letargie mne přes otevřené okno probudila pohádka O kouzelných dudách, v níž Filip Huml energicky, a v zásadě svěže naskakuje na vlnu lidového komediantsví. Dědictví české loutkařiny v decentním úsměvném reunionu a pohodová divadelní snídaně v jednom. Dárek. Těsně před polednem pak v notě stejné, jsem před Divadlem Drak pozdravil řezbáře Matěje a uznale popatřil na jeho krásný a dávno již proslulý kolotoč, na němž se krása s hrůzou objímá, a obě rukou společnou pak spolu děti těší. Další z nezpochybnitelných pestrostí hradeckého koloritu.
V hodině patnácté mne pak drahá redakční kolegyně a rovněž i přísná, leč spravedlivá strážkyně mého písemného odkazu pro Divadelní noviny Petra Zachatá vylákala do Besedy, na nonverbálně-pohybovou inscenaci Jana Stránského a Jakoba Sambetha Last Drop, kterou produkčně zajišťuje Stransky Art Company. Intimní scénická miniatura, z níž namísto původně avizovaného „zkoumání vztahu dvou mužů v pěti epizodách“ mnohem více vystupuje ekologická distopie o světě na pokraji zkázy, nikoli ideově nepříbuzná Beckettovu Čekání na Godota, zaujala groteskně-hravým nakládáním s několika různorodými matériemi, poučeným light designem i zjevnou sehraností performerů, méně už váznoucí gradací, a vcelku očekávatelnými zákruty poměrně strohého děje. Poslední kapkou i nečekaným bonusem představení se pak stala hrozba karambolu při děkovačce, kdy dívka, předávající květinu, přehlédla průhlednou bariéru, a málem se snesla k nohám aktérů. Neštěstí zažehnáno, uspávanka rovněž.
K úvahám o konci světa má blízko i Mikuláškova imaginativní revize Pavićova Chazarského slovníku, vzniklá na přímou objednávku dalšího z pravidelných hostů Regionů, brněnské Husy na Provázku. Ta od své premiéry dospěla do nejvyšších sfér herecké jevištní koexistence, a láká i řadou dalších atrakcí, spletitý labyrint motivací, obrazů, dějů a oživlých hesel však byl pro některé zdejší konzervativce příliš silným soustem. A dobře tomu tak, neb festival podobného významu má býti i výzvou k přijetí razantních poetik. Já nemám problém. A vy?
A protože i klasice se má učinit za dost, v oplátce za odpolední tance vytáhl jsem parťačku ve zbrani PZ na reprízu legendárního Bartošova Školního výletu, a už jen pohled na totálně zaplněné Jižní terasy byl zážitkem z rodu nezapomenutelných. Stejně jako následující vlahá noc. Jsou Regiony králem? Není pochyb!
Komentáře k článku: Regiony must go on (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
