Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
dvě odseknutí úvodem, ať to máme za sebou. Nepochopils mě. Dobře vím, že máš kulatiny až za rok, ale 69 už není žádnej Jaromír Jágr, to jen na okraj. A Tvá oblíbená Eva Vrbková v Penisu pravdy fakt nehraje.
Jinak se Ti musím svěřit s tím, jak se teď samožersky (samožerně?) koupu v krátkodobé radosti, že mi sebevražedné nakladatelství Galén právě vydalo téměř dvoukilovou a devítisetstránkovou bichli všech mých starých kritik a recenzí do Melodie, Gramorevue aj. s názvem Jak tohle vůbec můžete otisknout!. Tys toho knižně taky požehnaně spáchal a máš pestřejší zkušenosti, ale já jsem si poprvé v životě užil autogramiádu na nedávném veletrhu Svět knihy.
Dle očekávání přicházeli pro podpisy hlavně staré máničky, rockeři a pamětníci, kteří suší kdesi na půdě vzácné výtisky Melodie, jež opravdu dokázala býti za normalizace ostrůvkem tzv. pozitivní deviace proti všem těm Štaidlům, Vágnerům a Janečkům. Jak už jsem napsal do Posledního slova v Lidových novinách, cítím škodolibou satisfakci, když v dokonale edičně vybaveném špalku Janem Šulcem a Jaroslavem Riedelem v přiloženém jmenném rejstříku může každý dohledat, jestli jsem opravdu dle zpovykaného davu celý život tzv. jel po Karlu Gottovi nebo Heleně Vondráčkové, nebo je tehdy i občas pochválil.
Má hlava šedivá, dubová, či třaslavé ruce si také promptně nalistovaly, jak jsem kdy o Tobě do Melodie psal. V roce 1983 jsem tam dělal reklamu Tvým Proměnám malých scén (kde je opožděné šampáňo?), záhy jsem Tvůj výběr na gramofonovou desku Ozvěny malých scén s výhradami pochválil, vynesl téměř do nebe Tvoje a bráchovy Knihy koblihy (pamatuješ si vůbec na ně?) včetně zapomenutého skvělého brněnského satirického tria Š. O.U, které jsi pomáhal též propagovat. Takže jsi z toho vyšel ještě celkem slušně, ty jeden normalizační teatrologu. V porovnání s Katapultem a Michalem Davidem zvlášť.
Ale zpátky k té autogramiádě. Když se povede, je to dojemná záležitost. Takže přišla dáma, která chtěla podpis pro manžela k narozeninám, a špitla, že se seznámili na festivalu v Lipnici v osmaosmdesátém, kde se na pódiu vynořil zloduch a ztroskotanec Václav Havel. Nebo mi dala k podpisu kartičku plachá stařenka, která zároveň vyřizovala, ať ani pod tím Babišem v Lidovkách neumdléváme, a hlavně doufá, že by ta Petruška Šustrová pořád neměla psát o kocourkovi Davídkovi.
V neposlední řadě je Svět knihy místem nových setkávání a navazování přátelství. Takže mě tam oslovil spisovatel a fejetonista Ivan Kraus, který se občas v Lidovkách v Posledním slově střídá s nesnesitelně nejapným grafomanem Tomášem Baldýnským. V životě jsme se předtím neviděli, padli jsme si do oka, posteskli jsme si nad údělem nájemných pisatelů sloupků, načež mi Ivan věnoval svazeček svých aforismů Telegramy, z něhož Ti posílám pár citátů, víceméně vztažených k divadelnímu světu, aby se Ti ten úprk k sedmdesátce lépe snášel:
Se svým svědomím zachází jako s elektrickým proudem. Občas ho vypne.
To, že ti tleskají, ještě neznamená, že hraješ správnou roli.
Nevěřte nápovědům. Nikdy nehráli hlavní roli.
Tragická role: být statistou ve vlastním životě.
„Odmaskujte se!“ žádal publikum klaun.
„Cítím, že mne cosi svazuje,“ šeptala marioneta.
Anebo ještě jeden, který vztahuji k řádění patafyzické Zemanovy sebranky na Hradě, která jezdí reprezentovat tento stát do Kremlu včetně stále neprověřeného kancléře Vratislava Mynáře, kágébáckého poradce z firmy Lukoil Martina Nejedlého a onoho ubožáka s praxí v Haló novinách Jiřího Ovčáčka: Měl čisté svědomí. Nikdy ho nepoužíval.
O Tobě nepochybuji.
TVŮJ HONZA REJŽEK
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
