Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
jsem rád, že ti mohu odpovědět již ve zcela zkonsolidované společenské atmosféře, kdy po necelých třech měsících konečně náš přísný, ale spravedlivý pan prezident bez odkladu pověřil Bohuslava Sobotku sestavením vlády, kam usedne i onen podezřelý A. B., který má letité problémy s lustračním zákonem a kvůli němuž vznikne rychlokvašený zákon o státní službě. Po letech hrůzovlády Topolánků a Nečasů se nám konečně bude svobodně dýchat za radostného přikusování Kosteleckých uzenin. A do Slavie se mi vrátil Karel Piták s Tomášem Necidem, tak jaro nemusí být až moc katastrofické.
Konečně se též vše vyjasnilo kolem údajných manipulací ve zpravodajství České televize, které sleduješ bedlivým zrakem. Pokud někdo někdy pochyboval o tom, kdo naň dohlíží coby radní a jakou má duševní kapacitu, nechť si najde na internetových stránkách vskutku nesmrtelný rozhovor s bývalým baleťákem a střihačem Janem Prokešem, který s ním v Respektu vedla Ivana Svobodová. Za všechny třeskutá myšlenka tohoto radního: Ta intonace v hlase Drtinové je prostě bulvární. Nebo: Pan Šámal by nám přece nelhal.
S potěšením jsem se dozvěděl, žes vedl porotu FITESu, která v rámci Trilobitů vedle zasloužených trofejí udělila anticenu Zlatý citrón seriálu Sanitka 2 Ivana Hubače v režii Filipa Renče. Správně! Na YouTube jsem si vytáhl pár nejšťavnatějších scén a mimo jiné mě šokovalo, s jakou vážností se do těch blábolů pokládali tak dobří herci jako Jiří Dvořák, Jaromír Hanzlík, Zlata Adamovská, Jan Budař a spol. Jiřího Lábuse radši nebudu jmenovat, aby se mnou nepřestal kamarádit. Leda že by šlo o nějakou Pytlákovu sanitku a já tu parodii nepochopil.
Jistým pouličním spektáklem se stala vzpomínka na 45 let od úmrtí Jana Palacha a čtvrtstoletí od tzv. Palachova týdne. Šlo nás od Filozofické fakulty na Václavák v průvodu v čele s Petrem Placákem nemnoho, ale vedle svíčky mě hřálo, že kolem byli většinou mladí lidé, kteří to neměli povinné. V Lucerně se pak promítal znamenitý dokument Krystyny Krauze a Jacka Petryckého Návrat Agnieszky H. o režisérce Hořícího keře. Úžasná kobięta! A mlátička pohotovostního pluku VB Zdeněk Ondráček sedí za KSČM v parlamentu. Hnus!
Nezneužívejme však těchto novin k primitivním antikomunistickým urážkám, jak by řekl Petr Uhl. Divadlu jsem v poslední době moc nedal, ale ještě se vrátím k výbornému představení v Divadle v Dlouhé, kam jsem před Silvestrem přivedl svou drahou nejmladší ratolest na hru O líné babičce. Honza Borna poněkolikáté dokázal, jak rozumí dětské dušičce, a zažili jsme dvě hodiny báječné zábavy. Hlavně poetická scéna se vzducholodí, plující nad hlavami diváků, bere dech.
Jak jsem se v Lidovkách přiznal, během ledna doháním četbu zameškanou a takovou, na niž mě upozorní jejich anketa Kniha roku. Až přes internetové zásilkové služby jsem se dostal k loňskému vítězi, básnické sbírce Bohdana Chlíbce Zimní dvůr, a byl nadšen úradkem hlasujících. Syrová, šiktancovská poloha, která přímo volá po tom, aby se jí někdo šikovný inscenačně zmocnil do dramatického komorního tvaru. Burešová? Pitínský? Mikolášek? A jako pohanský pes jsem se pokorně zahloubal nad dialogem papeže Františka s jeho přítelem rabínem Skorkou v knize O nebi a zemi, v němž ten druhý třeba říká: Temnota neexistuje sama o sobě, nýbrž pouze jako nepřítomnost světla. To by měli číst na Hradě.
Máš toho asi hodně, protože jsi mi zapomněl odvětit na základní otázku, jak to máte s těma bramborama? A jak s Růžou, už je prej lepší, ale pořád pokašlává? Opět se těším na odpověď.
Tvůj Jan Rejžek
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
