Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre!
Zima se sice letos nějak zapomněla dostavit, ale přesto přituhuje. Od naší poslední výměny dopisů dospěly události ke krvavému vývoji na Ukrajině, přičemž nestydatá kreatura Stanislav Křeček jako zástupce ombudsmana (!!!) radila tyranu Janukovyčovi, aby neváhal a nechal tu protestující svoloč postřílet. Tento list píšu v den, kdy masový vrah prchá do Ruska a po mnoha strašných dnech nad zemí konečně vysvitlo jarní slunce svobody. Křečkové však s námi zůstávají dál.
Už nehodlám k různým svinstvům mlčet. O zvůli konšelů z Ústí nad Labem, kteří se rozhodli zlikvidovat tamní Činoherní studio svévolnou změnou financování uprostřed sezony, se napsalo všechno. Šel jsem na to jinak a poslal dva ostré e-maily samotnému primátoru města Vítu Mandíkovi, který navždy ponese hanbu na čele. Po čase mi přišla odpověď nikoli od něj, ale od anonymní kanceláře primátora, v níž se opakují známé žvásty. Aneb Kafka vstal z mrtvých a přestěhoval se na sever Čech.
Abychom si pořád nenotovali, musím klausovsky pozvednout obočí nad tím, žes měl potřebu účastnit se 27. ledna pořadu ČT Art Jasná řeč (jehož lidový název zní Jasná křeč) Josefa Chuchmy, v němž jste se s hostem Petrem Brodem zaobírali osobou nedávno zemřelého Milana Schulze. Bohužel jsi zcela podlehl bolestně nepřipravenému moderátorovi. Ze sáhodlouze odtažitého Brodova vyprávění o chodu Rádia Svobodná Evropa se Schulz vytratil, ale nejvíc Ti zazlívám, že ses po rozprávění o Paravanu vůbec neráčil podrobněji zmínit o jeho zdaleka nejdůležitějším přínosu, totiž že byl prvním vysloveně televizním kritikem!
Budu s Tebou polemizovat i dál. Jakkoli oba sdílíme velký obdiv k dílu a poetice Davida Drábka, Tvá celostránková nadšená recenze v DN 22 /2013 na Jedenácté přikázání ve Stavovském divadle mi připadá nedostatečná. Místo obsáhlých odboček do dějin dada ses měl možná ptát, jestlipak se pan režisér neinspiroval ve vedení herců do groteskní stylizace Fritschovou fraškou Španělská muška, jíž předloni oslnila při Pražském festivalu divadla německého jazyka berlínská Volksbühne (třebaže Drábek nepotřeboval k dosažení komiky žádnou trampolínu). Jestliže ovšem tomuto mimořádně zábavnému přepisu archaického Šamberka dá Radmila Hrdinová v Kritickém žebříčku jeden a půl hvězdičky, musím jí vyjádřit hlubokou soustrast.
Po odpoledním představení jsem šel na dvojku do klubu, než vypukne naše hokejová ostuda na olympiádě se Švýcarskem. Protože recenze léta nepíšu, mohl jsem si, pln nadšení, dovolit přestoupit bariéru mezi kritikou a umělci. Herci se přišli navečeřet a všem jsem vysekl poklonu. Sašovi Rašilovi za to, že ve Voborském je lepší než Hugo Haas ve filmu, Martině Preissové, ať mi neříká, že nečerpala od Dády Patrasové, či Janu Bidlasovi, jak v roli syfilitika rozkvetl jeho ba i pohybový talent. Toliko Davida Matáska jsem jenom slušně pozdravil, aby mi nedal pěstí. Prej se pere s kritiky, nevíš o tom něco? Smajlík.
Závěrem opačný zážitek. Nejmenovaný člen souboru Divadla na Vinohradech mě pozval, nikoli škodolibě, na představení Frischovy Andorry, kde má menší roli. Průhledně modelová hra po letech notně vyčichla, měla by se víc proškrtat, a Martin Čičvák se scénografem dělal, co mohl. Leč co platny dobré výkony zejména Ondřeje Brouska a Ivany Uhlířové a snaha Václava Vydry setřít ze sebe konečně troškovské exkrementy. Za účinkující mi bylo líto sotva z poloviny zaplněného hlediště, a to ještě uvaděčky pobízely diváky, ať si sednou dopředu.
Tak tohle Ti nepřeju, i když jsi sparťan.
Tvůj Jan Rejžek
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
