Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
dnes začnu aktuální divadelní pozvánkou. Nevím, co máš na práci v neděli 11. května, ale rád bych Tě, Ty všudybyle po všemožných scénách, rád upozornil na jednu derniéru, za kterou stačí vyjet metrem A na vinohradské Náměstí míru. Je to kousek od toho velkého baráku, kde předvádí mimořádné inscenační výkony s nebohým souborem pan ředitel Tomáš Töpfer.
Balbínova poetická divadelní společnost uvádí naposledy Okudžavovo Putování diletantů, dramatizaci tragicky zesnulého Martina Hrabáka v překladu Ludmily Duškové. Hudbu v něm obstarával mimořádným způsobem překladatel a písničkář Milan Dvořák. Mám dojem, že jsem Ti už předloni v listopadu, ještě v našem společném Kritickém klubu na zlikvidované stanici Český rozhlas 6, marně doporučoval vynikající verzi Keseyho Přeletu nad kukaččím hnízdem v režii Petra Borky, někdejšího žáka Ivana Vyskočila, která se tu stále s velkým úspěchem hraje. A vykašlal ses na to. Takže, prosím, tentokrát neváhej a toč, totiž přijď!
Jinak se Ti musím svěřit, že na mě padá značná jarní únava a chmůry, jak by napsal Karel Poláček, jednak z eskalující situace na Ukrajině a potom z nekonečného průvodu znamenitých lidí, který zamířil mimo náš pozemský uplakaný svět. Jen za poslední měsíc! Věra Chytilová, skvělý a statečný fotograf Olda Škácha, s nímž jsem měl tu čest pracovat dva roky v Havlově prezidentské kanceláři (Apropó, má ta současná osoba z Hradu taky nějakého dvorního fotografa? Nebo ho snímá jeho ctitelka Jiřina Bohdalová?), neprávem zapomenutá básnířka Inka Machulková, navždy spjatá se zlatými časy Violy a se jmény dalších českých beatníků jako Václav Hrabě a Vladimíra Čerepková (chodívals na ně?) či nenahraditelná, nesmírně pracovitá dokumentaristka Alena Hynková.
Naposledy pak výtečný zpěvák a hudebník Petr Traxler z vynikajících skupin Český skiffle, Skiffle Kontra či Žáci, které mimořádným stylem připomínaly žákovskou a trubadúrskou poezii, kramářské songy a odrhovačky pražské periferie, leč též italskou renesanční lyriku. Ty už jsem stihl ve Viole a v Ateliéru (skvělý parodický Párkař a tři párky s Jiřími Bednářem a Krampolem, pamatuješ?), samozřejmě i s Horníčkovým Kantorem Barnabášem. A teď mě napadá, že se po listopadu 1989 z mého pohledu nepochopitelně vytratili a nemám je na žádném CD. Petrův starší bratr Jiří mi však promptně doručil to, které vydal v roce 2002 Etnologický ústav AV ČR, a na němž s chutí pějí texty známého sprosťáka Jana Jeníka rytíře z Bratřic. Kam se na ně hrabe naobědvaná zlatá mládež z kapely Vanessa, jejíž frontman Samir Hauser loni v prosinci hrdinsky šňupal koks v Tečce páteční noci na ČT Art a nebohého moderátora Jiřího Havelku pořád posílal do p.i. To jsem netušil, že fandí Baníku Ostrava.
Tvou nelibost nad klesající úrovní nejen deníkové kritiky a všude rozlezlým lemplovstvím novinářů můžu jen podepsat. Pubertálně rozjuchaní komentátoři oscarového ceremoniálu Tomáš Baldýnský, František Fuka a Saša Michailidis se za dlouhá léta nenaučili, že Oscar se nedává za mejkap, ale za masky, a nikoli za skladbu, ale za píseň. Snaživý intelektuální veleduch z Respektu Kamil Fila vážně napíše větu: Současný masový vkus se po pádu bývalých režimů a ideologií už nespokojí s jednoduchými pravdami. Proboha, s čím tedy? Odpověď zná jedině Zdeněk Troška. Málokdy mě zklame nesmrtelná teta blábolivé filmové kritiky Mirka Spáčilová. Onehdy v MF Dnes odzívla pozoruhodný Šulíkův snímek Cigán jako běžnou antirasistickou agitku. Od autorky normalizačních pajánů na seriály Okres na severu a Gottwald bych čekal větší zdrženlivost a mohu s ní souhlasit toliko v radosti nad tím, že to nebyla běžná agitka rasistická.
TVŮJ JAN REJŽEK
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
