Rejžek píše Justovi
Milý Vladimíre,
škodolibě zjišťuji, že Ti sobecky vyzobávám několik zdánlivě chutných laskomin, o nichž bych čekal, že napíšeš napřed Ty. Dostal jsem se na generálku mohutně propagované hry Roberta Wilsona 1914 ve Stavovském divadle. Třebaže se odložila o hodinu a jistá zúčastněná kamarádka-herečka naoko hořekovala, proč mě tam pouštěj, že to eště není hotový, dojem jsem měl záhy, bohužel, jasný. A podepřela ho většina recenzentů od Jany Machalické po Jana H. Vitvara. Salonně excentrický, leč studiem evropských dějin zjevně nepolíbený Texasan sice driloval a griloval soubor, jak mohl, ale pod jeho dobře známými výtvarnými kejkly (ano, některé byly jistě úchvatné) se skrývá myšlenkové prázdno. Smotat bezdůvodně Karla Krause s Jaroslavem Haškem se věru autorce libreta Martě Ljubkové nepovedlo. Bylo mi nakonec líto všech zúčastněných, zejména představitele Pesimisty Vladimíra Javorského, kterého navíc jistá Zuzana Uličianská v deníku SME přejmenovala na Jedľovského a stejná výtečnice si popletla Optimistu se Švejkem Filipa Rajmonta. A obsadit nedotknutelnou heroinu Soňu Červenou zase a zase do role jakéhosi orákula znamená pouze vytvářet vyděračský Kýč.
Stejně tak Tě předbíhám v hodnocení dvou neotřelých příspěvků ex post k výročí šedesáti let vysílání Čs. televize. Dvaatřicetiletý scenárista a režisér Jan Bušta natočil pohled na první roky provozu Televise bude!. Obrazově opulentní a až formalistní dílo si vybralo hlavní postavy mladého technika (Braňo Holiček), Františka Filipovského (Martin Matejka) a ministra informací Václava Kopeckého (vynikající Pavel Nečas) a snažilo se naznačit základní nebezpečí nového média, totiž že bude oddaně sloužit stranické ideologii a ukolébávat masy vylhanou propagandou. Pod vizuální a zvukovou smrští (hudba kapel Midi Lidi a WWW!) se, bohužel, téma poněkud zadusilo.
Výš hodnotím snímek Martina Duška Parta Analog. Před kamerou v něm defiluje deset pamětníků, kteří působili v začátcích Československé televize a mají nyní připravit vzpomínkové pásmo. Film o filmu je výtečnou oslavou lásky k profesím zpravodajské či programové hlasatelky, střihačky, režisérky či kameramana, ale pod dojemnou fasádou prudce vybuchují dávné zášti, zejména krajně napjatý vztah Kamily Moučkové s Hedou Čechovou. Jinak prvně jmenovaná se zrovna dvakrát nepředvedla v naivním rozhovoru s bývalým premiérem Petrem Nečasem. Zlatá Daniela Drtinová nebo Zuzana Tvarůžková!
Nejobludnější postavou díla je ovšem scenárista Gustav Oplustil, šibal s rudou knížkou v kapse, která mu umožnila na Kavčích horách přežít normalizaci, což mu nebrání, aby si rudoprávně neodplivl před disidenty, kteří za to byli samozřejmě dobře zaplacení. Ano, třeba takový Rudolf Battěk si válel šunky devět let v kriminále. A Oplustilovi tehdy zakázali satirickou scénku, kterou nám nyní konečně Pavel Trávníček a Ladislav Županič pitvořivě předvedli. O nic jsme nepřišli ani tehdy, ani teď.
Když se před sedmi lety zastřelil skladatel Karel Svoboda, dal jsem si tu práci a shledal, jak dlouho Blesk žil z jeho tragédie. Po čtyři měsíce denně! Proti Ivetě Bartošové to byl ovšem čajíček. Nejenom kníže bulvárních hyen Pavel Novotný, ale také Marcela Škábová a Kristina Kloubková z Novy a David Zápal ze Super.cz jistě povedou tohle nekrofilně šmírácké pimprlové divadélko se všemi psychopaty z jejího zoufalého života až do švestek. Čekám už pouze, že Divadlo Broadway či Goja Music Hall uvedou muzikál Evita nebo Iveta od Michala Davida a Michala Horáčka.
Tvůj Jan Rejžek
Komentáře k článku: Rejžek píše Justovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
