Hra o koule
Hra současného britského dramatika Luka Norrise Řekni mi něco hezkýho (v originále Growth) zprostředkovává příběh o hluboké duševní proměně jedince, a to skrze zážitky mladíka Tobese, který po bolavém rozchodu zjistí, že má bulku na varleti. Jeho vnímání světa je zpočátku velmi povrchní, dokud není konfrontován s potenciální hrozbou zhoubné rakoviny. Tragikomický text vyžaduje intimní zpracování, které nesklouzává k patetické lítosti, a přesně tak k němu v české premiéře přistoupil nezávislý soubor Divadlo NaHraně.
Tobese (Ondřej Novák) na podivnou bulku upozorní po společně strávené noci jeho spolubydlící (Diana Toniková) FOTO PATRIK BORECKÝ
Komorní scéna Divadla Kampa neposkytuje prostor pro velkolepé scénografické realizace. Karel Čapek využil jako základní materiál míče na cvičení různých velikostí. Kromě svěšené sítě s velkým bodyballem, nejvíce připomínajícím ono choré varle, jsou Tobesovy „koule“ neustále přítomny na scéně – základní situace je tedy konstantně akcentována. Herci balony přeskupují tak, aby evokovaly různá místa děje: od pokoje až po pláž při západu slunce. Jednoduché scénografické řešení zároveň umožňuje vizualizovat vnitřní pocity postav: Tobes v úvodní scéně rozchodu vypouští vzduch ze svého bodyballu a ilustruje tím pocit, že ho vše dobré v životě opouští.
Ondřej Novák v Tobesovi postupně rozmělňuje pózu povrchního floutka a přes emoci vnitřního rozkladu nakonec dospěje až k vyrovnané energii, s níž v plážovém happy endu zhmotňuje lidskou naději v lepší zítřky. Jeho herectví, v jádru notně psychologické, však nepostrádá lehkost, potřebnou pro komické situace. Pavel Kryl, představitel epizodních mužských postav, oděný v teplákách, rozráží křehce emocionální atmosféru maskulinní drsností a komickými glosami, které vyvažují Tobesovu citlivost a melancholii. Diana Toniková absolvuje herecký maraton, prosviští všemi ženskými rolemi od svůdné spolubydlící přes upjatou doktorku až po rozvernou dívku a její soustředění nepoleví ani na sekundu. Herectví všech tří protagonistů má hluboký lidský rozměr, který se umožňuje napojit na příběhy postav: smíchem, pláčem nebo jen v myšlenkách.
Řekni mi něco hezkýho nevypovídá pouze o souboji s rakovinou, ale také reflektuje generační pocity marnosti a osamělosti, jež u mnoha mladých lidí ústí v osobnostní krizi. Tobes především touží po nějaké formě blízkosti a opakovaně prosí jinou lidskou bytost o pár něžných slov. Režisér Šimon Dominik ve velmi minimalistickém formátu přivedl na scénu živoucí emoce i velké existenční otázky, a to s humorem a něhou zároveň.
Divadlo NaHraně, Praha – Luke Norris: Řekni mi něco hezkýho. Překlad a režie Šimon Dominik, scéna Karel Čapek, kostýmy Tereza Vašíčková, hudba Martin Severýn. Premiéra 12. prosince 2019 v Divadle Kampa (psáno z reprízy 23. ledna 2020).
Komentáře k článku: Hra o koule
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
