René Tuček – pěvec se sexem v hlase
(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017 Mariánské Lázně)
V sobotu 26. srpna, pět minut před půlnocí, se v jednaosmdesáti letech uzavřel život operního pěvce René Tučka. Odešel v něm jeden z představitelů velké české pěvecké generace, představované jmény jako Ivo Žídek, Miroslav Švejda, Jaroslav Horáček, Václav Zítek, Jindřich Jindrák či Antonín Švorc, spojené s nejlepšími lety opery Národního divadla.
Tučkova cesta k opeře nebyla snadná, zato vytrvalá. Vedla přes hornické učiliště, kam byl nucen nastoupit jako syn otce, jenž za podivných okolností zmizel ve Francii za druhé světové války. Byl prohlášen za padlého, ale rodina později zjistila, že svůj dobrodružný život skončil až ve venezuelském Caracasu. René se musel vyučit horníkem a pár let poctivě fáral v sokolovském dole Vilém. Zpěv studoval soukromě u Emila Polmana, Marie Gärtnerové, později u Jana Berlíka, Zdeňka Otavy a Přemysla Kočího.
Profesionální pěveckou kariéru začal jako sborista v plzeňské opeře, poté už jako sólista v Českých Budějovicích, kde si poprvé zazpíval i svou nejtypičtější roli, a sice Figara v Lazebníku sevillském. V roce 1960 se stal sólistou Janáčkovy opery v Brně, kde pod vedením šéfa opery a dirigenta Františka Jílka dozrál k stěžejním rolím klasického i moderního barytonového repertoáru. Nastudoval zde své pozdější slavné postavy Evžena Oněgina, Dona Giovanniho či Scarpiu v Tosce. Nejraději vzpomínal na Porgyho z Gershwinovy opery Porgy a Bess. Poprvé si v Brně zazpíval i Andreje Bolkonského v Prokofjevově opeře Vojna a mír, v níž v roce 1971 vstoupil slavně na prkna pražského Národního divadla po boku mladičké a půvabné Gabriely Beňačkové v roli Nataši a Ivo Žídka coby Pierra Bezuchova.
V silné konkurenci se v Národním divadle brzy prosadil mezi významné interprety barytonového oboru. Důvodem byl nejen jeho technicky dokonalý a barevný hlas, ale i schopnost hereckého prožitku, ostatně ne nadarmo se v mládí pokoušel na DAMU studovat činoherní herectví. A v neposlední řadě i jeho sportovní postava a vrozené mužné charisma, s nímž okouzloval zvláště ženské publikum. Při studiu každé postavy promýšlel její komplexní pěvecko-herecké pojetí. V televizních operních inscenacích nepotřeboval tehdy obvyklé činoherní alternace, dokonce sám hrál postavy, jež nazpívali jeho kolegové (například Přemysla zpívaného Václavem Bednářem nebo Lomikara se Zdeňkem Otavou).
Schopnost přemýšlet o zpěvu i dramatickém výrazu zúročil později jako pedagog na pražské HAMU, kde vychoval řadu pěvců. Mezi jeho žáky patří Richard Haan, Martin Bárta, Josef Moravec, Alžběta Poláčková, Eliška Weissová, ale i zpěváci mimo operní obor, jako je Radim Schwab nebo Tomáš Trapl.
Když za mnou René přišel s žádostí o spolupráci na vzpomínkové knize, bylo mi jasné, že to nebudou klasické operní memoáry. Dolovat z něho vzpomínky na operní kariéru nebylo snadné, zato byl neodolatelný vypravěč historek, někdy i velmi lechtivého založení. Vždyť vztah k ženám byl jeho celoživotní inspirací. A tak vznikla knížka nazvaná Sex v hlase, do níž na naši společnou prosbu přispěla úvahami na toto téma řada osobností, sexuologem Radimem Uzlem a psychiatrem Janem Cimickým počínaje, přes pěvce Štefana Margitu, herce Pavla Soukupa, dirigenty Libora Peška a Václava Hybše či semaforského principála Jiřího Suchého až po Karla Gotta. A René Tuček byl šťastný, protože přesně takové vzpomínky si přál. Jak také jinak u muže, který sexu v hlase i projevu měl na rozdávání…
Komentáře k článku: René Tuček – pěvec se sexem v hlase
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
