Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
REPORTÁŽ: Cirkusový Montréal (No. 10)
Světoznámý a svou popularitou neoddiskutovatelně jedinečný Cirque du Soleil letos oslavil čtyřicet let své existence. Svůj věhlas vystavěl na pilířích tradičního cirkusu a špičkové akrobacii, ovšem s invencí současné dramaturgie spektakulárně obrábět náměty od antiky po současnost a převratnými technologiemi. Původně skupina nadšených divadelníků, chůdařů, polykačů ohně a gymnastů začínala pouličním divadlem. Za oficiální zrod fenoménu jménem Cirque du Soleil se pak považuje rok 1984. Úspěch nepřišel ze dne na den, nyní však soubor patří k největším komerčně úspěšným zábavním podnikům nejen na severoamerickém kontinentě, ale kolem dokola zeměkoule.
Echo. Foto J. F. Savaria
V Montréalu sídlí svým nadčasovým pojetím velkolepá základna Cirque du Soleil. Rozlehlá stavba uvnitř ukrývá vše, co tento gigant potřebuje: tréninkové sály, technické zázemí, návrhářská studia a moderní laboratoře, výrobní haly a dílny (např. ševcovské, vlásenkářské aj.), zkušební prostory, sklady, odpočinkové a regenerační zóny, administrativní sektory a spoustu dalších skrytých dokonalostí, jako například i poštu se třemi pošťáky… Právě až návštěva ohromujícího komplexu, který svým systematizovaným chodem působí dojmem vesmírné stanice, mi podrobněji a hlavně díky průvodcům plasticky s umem zkušených vypravěčů rozkryla zákulisí i historii společnosti, a také nastínila, proč je tak důležité mít funkční poštovní úřad. Mnozí akrobaté tráví na cestách se Cirque du Soleil roky a kromě zaměstnavatele většinou žádnou jinou adresu nemají, a i kdyby měli, zásilky by stejně nevyzvedávali. Takto jsou jim rozesílány do míst aktuálního působení od Las Vegas až po Perth nebo Sao Paulo či Londýn a v září třeba do Prahy.
Ovšem cesta na nynější vrchol divácké popularity a z hlediska společnosti efektivní infrastruktury nebyla snadnou ani přímou, ať na samém začátku nebo i později z důvodů nedávné celosvětové pandemie. Cirkus se sluncem ve znaku se nikdy nevzdal a ve vizi svých zakladatelů zdárně pokračuje. A že je to dle kritiků směska kýče, přepestrá podívaná, komerční show…? Již čtyřicet let Cirque du Soleil otevírá brány do světa pohádek a fantasy a sází na hluboký zážitek. Ať už každý interpretuje jeho produkce jakkoli, bezpochyby na jeviště uvádí neočekávatelné a nepředvídatelné, a to působivě zkomponovaným souhrnem všech rovin múzických a cirkusových umění.
Echo. Foto Edmond Chung
První dekáda položila základy
Kanadský frankofonní region, provincie Québec, se již před čtyřiceti lety jevil jako místo s velmi vstřícným postojem k cirkusovému řemeslu a umění. Uskupení nazvané Chůdaři z Baie Saint-Paul v čele s Gilles Ste-Croix se se zformovalo na počátku osmdesátých let 20. století a postupně si svými vystoupeními na ulici získali publikum, které se za nimi neváhalo vracet. V tomto období také zaujali mladého umělce – polykače ohně, akordeonistu…, který měl o pár let později na vznik Cirque du Soleil zásadní podíl – Guye Lalibertého. Dva jmenovaní muži se společně rozhodli pro založení Klubu Vysokých Podpatků a oba se také v rozmezí let 1982-1984 podíleli na chodu několikadenního festivalu pouličního divadla La Fête Foraine (Pouť, Lunapark) v Baie Saint-Paul. Okamžik pro start cirkusově-divadelního projektu Cirque du Soleil nastal u příležitosti oslav 450. výročí vylodění Jacquese Cartiera u břehů nově objevené Kanady (1534). Guy Laliberté a Gilles Ste-Croix totiž uspěli ve výběrovém řízení.
Prvotina Le Grand Tour – Velká cesta se v premiéře představila v městečku Gaspe za spolupráce nejen s místními artisty; například díky technikům „zvenku“ získával soubor první zkušenosti se stavbou a vůbec provozováním prvního modro-žlutého šapitó. Mělo osm set míst. „Výhra“ souboru zajistila turné po provincii Québec a ve všech deseti navštívených městech Cirque du Soleil slavil úspěch. S přejezdem do provincie Ontario však oproti domácí přízni přišlo zklamání. Diváci dosud nezvyklou poetiku nepřijali a uskupení se dostalo do finančních ztrát. Skupina se po dalších cestách rozdělila, Ste-Croix zvolil divadlo a Guy Laliberté v roce 1985 navázal úzkou spolupráci s režisérem Franco Dragonem. Laliberté a Dragon tehdy vytvořili funkční inscenační model, který je ve své podstatě z repertoáru patrný dodnes.
Echo. Foto Monica Wong
Až první hostování ve Spojených Státech v roce 1987 na Los Angeles Art Festival se doslova „přes noc“ obrátilo v prospěch souboru a ze Cirque du Soleil se s jeho výpravnými cirkusovými show postupně stával lukrativní vývozní artikl Kanady. V čem ohromili Ameriku? První hostující inscenace Le Cirque Réinventé (Znovu objevený cirkus) zpracovala téma Marca Pola, Opičího krále…, čili zavedla diváky do fantaskního světa nejen zcela originálních bytostí a nápadů, ale také nečekaných scénografických řešení a artistických výkonů. Krach byl odkloněn, turné pokračovalo a úspěch korunovala účast Cirque du Soleil na zimních olympijských hrách v Calgary. V roce 1990 se také právě s tímto titulem vydal poprvé do Evropy a hned do kulturních metropolí Londýna a Paříže. Pravda, nikdo se z Kanaďanů jako v Americe v kolenou nepodlomil, ale o „propadáku“ se nehovořilo.
V témže roce tým s režisérem Franco Dragonem připravoval svou v pořadí čtvrtou show Nouvelle Éxperience (Nová zkušenost), která se stala dalším milníkem v historii podniku, a to nejen počtem dvou a půl tisíce sedadel v montrealském cirkusovém stanu, ale později například generujícím dlouholetý kontrakt s americkým partnerem v Las Vegas. Za výchozí inspirační zdroj tvůrci zvolili román Honba za meteorem Julese Vernea. Předlohu, v níž lidé hledají vesmírný kámen ze zlata, si Cirque du Soleil přizpůsobil. Zřícený meteorit se měl při dopadu roztříštit na spoustu odštěpků zlata, které bylo posléze možné nalézt kdekoli na zeměkouli, a právě klenot se promítl do každého z výstupů. Co do vizuálního stylu, cirkusových disciplín, estetiky, hlavního hereckého hrdiny coby pomyslného průvodce, interakce s diváky a celkového pojetí je možné inscenaci považovat za jednu ze signifikantních prací, která se dál svou strukturou zrcadlila v následujících titulech.
Kurios. Foto Martin Girard
Z hlediska rámcového narativu asociativně tíhne například ke Kurios: Kabinet Kuriozit (2014), ale obecně do detailu promyšlené masky a extravagantní kostýmy, klauni, záhadné antropomorfizované bytosti, cirkusová čísla špičkové kvality, překvapení a magie, rafinovaná scénografie a až pohádkové okouzlení a živá hudební kapela bývá součástí všech scénických projektů. Soubor od počátku poslední dekády 20. století nabíral na popularitě, kromě domovské Kanady mu tleskali v Japonsku i v USA a jinde a sen stát se svým způsobem jedinečným celosvětovým úkazem se začal naplňovat. Brzy se stalo tradicí uvádět premiéry v Montréalu a teprve poté se vydat do světa. Po uvedení diváckého hitu Saltimbanco (1992) uzavřela první dekádu existence Alegría (1994).
Kurios. Foto Martin Girard
Svět se točí a s ním i Cirque du Soleil
Ke dvacetinám se Cirque du Soleil pokusil o zápis do Guinessovy knihy rekordů největším počtem chůdařů na jedné akci (544). Pětadvacáté výročí zpopularizoval sám spoluzakladatel Guy Laliberté, když jako první kanadský kosmický turista odletěl na týden na vesmírnou stanici. Třicetiny se pak nesly v duchu zmiňované inscenace, v pořadí 35. od vzniku společnosti, Kurios: Kabinet Kuriozit, která se letos vrátila do Starého přístavu v Montréalu. Cirque du Soleil na jevišti oslavuje život a usiluje o harmonii, předestírá hrdinství a vystavuje na odiv génie umění, vědy a techniky, vrcholovými výkony vzdává hold fenomenální lidské tělesnosti a vůli. Podtrhuje spolupráci a sounáležitost, připomíná vztah a nutnou péči o planetu, na které všichni společně žijeme.
Dnes je Cirque du Soleil bez nadsázky celosvětově uznávanou dynamickou společností, pro kterou v první řadě hraje roli zábavní aspekt cirkusového průmyslu, zahrnující fyzickou virtuozitu, okouzlující herectví, multimédia a speciální efekty. Je to právě tento kanadský podnik, jenž světu prezentuje artistickou excelenci a vizuálně originální obrazy. Kolos zaměstnávající přes čtyři tisíce osob, z toho více než tisíc akrobatů z více než osmdesáti zemí však od svého počátku usiluje o fair-pay a udržitelné pracovní podmínky, hovoří také o ekologii, udržitelnosti, chudobě a otevírá mnohá další světově zásadní témata. Realizuje se například v podpůrných programech ve vyloučených lokalitách a motivuje děti a mládež.
Kurios. Foto Mathew Tsang
Statistiky Cirque du Soleil uvádějí, že od roku 1984 vidělo představení na 378 miliónů lidí na šesti kontinentech v 86 zemích. Je to zážitkové a inspirující, možná i návykové, protože pohádky a okouzlující atmosféra mohou být v dnešním světě, i kdyby chvilkovým, ale rozhodně povzbuzujícím vytrhnutím z reality. Nemálo uznávaných cirkusových profesionálů, dokonce ne nutně spjatých s historií tohoto fenoménu, začalo právě díky tomu, že jim v dětství některý z dospělých ukázal Cirque du Soleil. V září se kanadský cirkus vrací do Prahy, aby během pěti zářijových dnů sedmkrát uvedl poetické a současně ohromující Corteo.
Psáno z komentované prohlídky Cirque du Soleil v TOHU a představení Kurios: Kabinet Kuriozit ve Vieux Port Montréal, které se konaly během festivalu Montréal Complètement Cirque ve dnech 4. až 14.7.2024.
Výjezd na festival Montréal Complètement Cirque byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské Unie – Next Generation EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR v rámci programu podpory Arts Institute Prague – Divadelního ústavu Praha a programu Go & See 2024.
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Cirkusový Montréal (No. 10)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
