Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 2)

    Motto letošního ročníku festivalu Nová komedie zní Revoluce a identita. Inscenace Revoluce, kterou do Prahy přivezlo mnichovské Volkstheater, nahrává dramaturgii festivalu už svým názvem. Dramatizace románu Viktora Martinoviče si však vysloužila zařazení do programu nejen díky příhodnému titulu. Tematizuje totiž rozklad osobní identity (a integrity) tváří v tvář obludným mocenským manipulacím.

    Foto: Gabriela Neeb

    Činí tak prostřednictvím příběhu Michaila (Steffen Link). Ten se dostane do hledáčku moskevské podsvětní organizace Pantheon, jež vlivem tajně ovládá všechny důležité instituce. Nevýrazného vysokoškolského učitele si zaváže prostřednictvím příhodné půjčky a naprosto ho spoutá do svých osidel, zatímco ho nutí plnit více či méně morálně odsouzeníhodné úkoly, jež ale Michailovi vynáší i závratně rychlý kariérní postup. Mladík tak odhazuje etické zábrany, a bezostyšně se dere vzhůru. Avšak jen do chvíle, než mu je nakázáno opustit svého životního partnera Olega (Lorenz Hochhuth). S vědomím, že nemůže ze spáru Pantheonu uniknout, se Michail rozhodne organizaci rozložit zevnitř. Avšak z aktu revolty se nakonec stává čin, který jen upevňuje dané pořádky a Michaila staví do pozice nové hlavy mafiánské organizace s proklatě dlouhými prsty.

    Foto: Gabriela Neeb

    Celý děj je zasazen do současné Moskvy. Ne poprvé se toto město (a s ním země) stává prototypem naprosto rozložené společnosti, v níž se etika a spravedlnost proměňují ve vyprázdněné pojmy. Společnosti, již ovládají nekonkrétní síly, jimž však nelze uniknout a které danou společnost formují podle svých potřeb. Ostatně samotný text se nejednou odkazuje na Bulgakův román Mistr a Markétka¸ jenž téma společnosti vykloubené z normálu a vydané napospas temné moci vyhání do absurdně-groteskních výšek.

    Díky mnohým odkazům na Bulgakovo (ale i Dostojevského či Kantovo) dílo působila inscenace totiž jako pečlivě vystavěná esej; sonda do ruské společnosti i do lidské duše a jejím často přízemním motivacím. Esej s mnohovrstevnatým sdělením, ale taky místy příliš didaktická, příliš fundovaná na to, aby dokázala plně udržet mou diváckou pozornost.

    Foto: Gabriela Neeb

    Protože i přes zajímavé téma – jehož roviny mně baví prozkoumávat i dávno po ochodu z divadla – ve mně přetrvává dojem zvláštní statičnosti a plochosti jeho divadelního zpracování. Inscenace totiž ve velké míře využívala live cinema, na plátna se ale většinou přenášela akce herců, kterou jsme zároveň viděli na jevišti. Stejný obraz dvakrát, akorát z jiného úhlu. Místy – hlavně ve vypjatých chvílích vražd – prohlubovala možnost sledovat mimiku herců v detailu napětí. Většinou jsem však po smyslu onoho zdvojení pátrala marně. Herci sice hráli s velkou přesností i v těch nejjemnějších mimických nuancích, ale často spíš na kameru než pro publikum, což ústilo v nehybnost na scéně. Navíc sledovat plátno, herce a titulky najednou bylo velkou pozornostní zátěží. Live cinema výstupy pak střídaly scény s dlouhými, hlubokomyslnými monology postav o lidské podstatě.

    Foto: Gabriela Neeb

    Revoluce tak ve mně vyvolala pocit zvláštního dluhu. Dluhu vůči divadelnímu médiu, jehož sílu rozmělňovalo „spolehnutí se“ na působivost vizuálního podkresu a projekcí. Působivost, která se však pro mě neproměnila v jasný záměr a význam. Takže paradoxně vnímám i dluh vůči jevištní obrazivosti. Ačkoliv obrazového materiálu nebylo málo, to podstatné stejně nechali tvůrci herce říct, aniž by tak poskytli prostor pro hledání a utváření významů v jevištních metaforách, mimo neúprosný diktát „velkých“ slov.

    Münchner Volkstheater, Mnichov, Německo – Viktor Martinovič, Philipp Arnold, Rose Reiter: Revoluce / Revolution. Režie Philipp Arnold, dramaturgie Rose Reiter, výprava Belle Santos, video Sebastian Pircher, elektroakustická kompozice Adel Akram Alameddine, lightdesign David Jäkel. Premiéra 23. března 2023. Psáno z uvedení na festivalu Nová komedie v Divadle Komedie v Praze 7. dubna 2024.

    ///

    Více o letošním festivalu Nová komedie na i-DN:

    Festival o identitě a revoluci Nová komedie

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 1)

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 3)

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 4)

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 5)

    REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 6)

     


    Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Dystopie identity (No. 2)

    1. Lenka dombrovský

      Lenka dombrovský

      Děkujeme za ohlas.
      Dovolím si malé opravy: autor románu se jmenuje Viktor Martinovič a divadlo se nazývá Münchner Volkstheater. Pro zájemce dodávám, že inscenaci režíroval Philipp Arnold.

      11.04.2024 (16.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Avatar

      Děkujeme
      za upozornění. Chyby jsme opravili, informace o inscenaci doplnili. Divadlům, čtenářům i autorům se omlouváme.

      11.04.2024 (18.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,