GLOSA: Jak hrát Havla v roce 2025
V knihovně Václava Havla se konala diskuse o inscenační praxi her Václava Havla po roce 2000. Neformálního sympozia pod názvem HRÁT HAVLA, které moderovali Jakub Škorpil a Vladimír Mikulka, se zúčastnili čtyři režiséři – Jiří Honzírek, Břetislav Rychlík, Vojtěch Štěpánek a Lukáš Trpišovský.
Z diskuse vyplynulo několik faktů, které vypovídají o vztahu tvůrců k Havlovým hrám, a zejména pak se ukázalo, že existuje něco jako přehnaná pieta nebo snad obava, že originální režijní výklad textu bude považován za zpronevěření se autorovi a že inscenační tým by snad mohl riskovat autorskoprávní spor. Hovořilo se také o tom, zda existuje něco jako soubor zásad, které je třeba při inscenování Havla dodržet. Potvrdilo se, že za jakýsi kánon jsou v tomto směru považována nastudování Andreje Kroba založená na důsledné interpretaci textu.
Symposium Hrát Havla o současné reflexi jeho her v Knihovně Václava Havla. Na snímku Břetislav Rychlík, Vladimír Mikuka a Anna Freimannová Foto Ondřej Němec
Nicméně Trpišovský otevřel otázku, zda jsou Havlovy hry národním pokladem, který je třeba hlídat a žádný režisér na ně nesmí sáhnout, dekomponovat je nebo jinak razantně upravovat. A připomněl, že při jednání se zahraničními režiséry, kterým s Martinem Kukučkou nabízejí hostování v Činohře Národního divadla, panují ohledně Havla obavy. Například známý maďarský režisér Viktor Bodó se zalekl, že by měl českému publiku předvádět, jak on vidí Havlovy hry, a bude to něco jiného, než na co je zvyklé. Další, s kým činohra ND jedná, je neméně renomovaný švýcarský tvůrce Milo Rau a tam se zase pro změnu zalekli šéfové Činohry, protože Rau jde vždy po tématu a pracuje s texty velmi razantně, takže by mohl vzniknout autorskoprávní spor. Anna Freimanová, dlouholetá spolupracovnice Václava Havla a znalkyně jeho díla, připomněla, že na počátku své kariéry dramatik Václav Havel úzce spolupracoval s režisérem Janem Grossmanem na Zábradlí a i jeho postupy vždy velmi pečlivě sledoval. „Záleželo mu na tom a měl pocit, že když vypadne jedno kolečko hry, zbortí se. Trpěl tím, že nemá vliv na své hry, když je inscenují jiní. Ale Václav Havel nakonec pochopil, že to takhle hlídat dál nemůže, vždyť on sám byl bořitelem mýtů.“
Diskuze dramaturgů a režisérů o hrách Václava Havla, o zkušenostech s jejich inscenováním, o tom, jaké zásahy unesou, a jaké už ne, zda v sobě stále obsahují aktuální témata a čím mohou zaujmout dnešního diváka. Foto Ondřej Němec
Z celé debaty vyplynulo, že i mladší tvůrci mají o dramatiku Václava Havla zájem a považují jeho hry za nadčasové, například Jiří Honzírek uvedl, že v dnešní době nárůstu populismu je v jeho hrách zvlášť cenné to, že neodděluje politiku od každodenního života a svou výpověď staví na premise, že i obyčejný člověk je součástí společnosti, a je tudíž spolutvůrcem politiky. Divadelní tvorba je živá záležitost, vyvíjí se v čase, není to neměnný, uzavřený systém a dramatické texty potřebují svobodu výkladu. Za posledních patnáct let se dramaturgicko-inscenační praxe opět proměnila, co dříve působilo provokativně, je dnes běžné. Václav Havel byl vždy otevřený k dialogu, nikdy nekladl překážky kreativitě a určitě by dnes netrval na striktním dodržování svých textů. Lukáš Trpišovský připomněl, že režisér Jiří Havelka měl v plánu inscenovat Pokoušení v propojení s Havlovými nedávno nalezenými a vydanými poznámkami ke vzniku této hry, která byla i výsledkem autorova bolestného vnitřního dilematu. Prozatím se však do tohoto projektu nepustil z obavy, zda by nenarazil u zastupující agentury. Osobně jsem přesvědčena, že Havla by takový zájem o jeho osobu potěšil, zajímal by ho a určitě by mu dal zelenou. I všem ostatním, kdo chtějí jeho hry hrát a vykládat.
Komentáře k článku: GLOSA: Jak hrát Havla v roce 2025
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
