Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 17)

    Prach jsi a v prach se obrátíš. Povstaneš jako fénix z popela. Lepší shořet než vyhasnout. Inscenace Z popela na pomezí divadla a výtvarné instalace pracuje s asociativními obrazy spojenými s ohněm a čerpá z fascinace tvůrčího týmu tímto živlem. Inscenační tým tvoří hudební skladatel Jan Burian, light designérka a scénografka Tereza Bartůňková, multimediální umělec Jaroslav Hrdlička a Adam Železný, který se ve své tvorbě věnuje experimentální výrobě keramiky a porcelánu.

    Foto: archiv festivalu

    Výsledkem tak byl silný audiovizuální zážitek pracující s objekty, živým ohněm i světelnými změnami. Představení začínalo v téměř naprosté tmě, ze které se vynořovalo futuristické kyvadlo houpající se nad doutnajícím ohništěm. Spíše, než stopovat konkrétní příběh bude lepší poukázat na základní principy, se kterými inscenátoři pracují. Mezi ty řadím důraz na rytmus zosobněný zmíněným kyvadlem v kontrastu s náhlými změnami a symboličnost prezentovaných obrazů.

    Nejvíce ve mně rezonoval obraz, při němž jedna ze zahalených postav z doutnajícího popela vytvořila objekt, který připomínal živou bytost. Fénixe. Postava shrnovala doutnající popel z obou stran doprostřed ohniště, popel se vršil na hromádku a pomalu vyhasínal. Hromádka ale nabývala konkrétního tvaru a dva planoucí uhlíky se stávaly žhnoucíma očima. Celý proces trval poměrně dlouho, tím spíše se ale stával až hypnoticky uklidňujícím.

    Podobně jsem vnímala i moment, kdy jiná zahalená postava oheň pomalu uhasínala. Přesouvala opět popel po ohništi, zároveň ho ale udusávala, dokud úplně neutichl. Sledovat tento jednoduchý úkon soustředěně v tmavém a tichém sále na mě mělo bez nadsázky meditativní účinky. A právě to mi přišlo nejzásadnější. Představení šlo jen prožít a v přítomném okamžiku si užívat uklidňující působení ohně –⁠⁠⁠⁠⁠ jeho vznícení, plápolání i vyhasnutí –⁠⁠⁠⁠⁠ a dosazovat jednotlivým obrazům symbolickou hodnotu až zpětně. Pokud vůbec.


    Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Jdeš na Malou? (No. 17)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,