Divadelní noviny > Názory – Glosy
Reportáž o konci jedné éry aneb „Obnova“
Z hlíny se derou natěšené klíčky. Ty kouzelné klíčky, jež otvírají život novému létu. Pupeny stromů stříkají z větví a jen za pár chvil se promění v záplavy listů, které svými výdechy provoní Zemi.
Ve vší té kráse zažívá člověk docela nové obrazy, o nichž snad kdysi četl v prastarých knihách; v zářivém slunci si ulicemi vykračují morové masky bez úsměvů. Svět se otáčí, a přece stojí. Lidé jsou spolu jako nikdy dřív, a přesto si každý odžívá svůj díl apokalypsy docela sám.
Někdo se živí čerstvými zprávami a pivem Starobrno, jiný chodí po lese a poslušně dýchá svůj řídký vzduch (dobře uleželý pod vlastnoručně vyrobenou rouškou). Další si hraje s dětmi (tolik her nehrál snad nikdy v životě!).
Tak teď na schovku…
To jsme hráli včera! štěbetá malá Lucinka.
Jsou jistě i tací, kteří tráví čas vyhlížením závěrečného božího úderu. Potopa? Zemětřesení? Přemnožené včely? Jaderný výbuch? Něco přece musí následovat! (Bude to snad až zklamání, když nic dalšího nepřijde.)
V této dramatické skupině jsou ti, co pevně věří, že to všechno přežijí (odměna za řádné chování!), a pak ti, kteří jsou si jistí, že zahynou hodně bídnou smrtí.
Přeživší čeká ráj na Zemi, nepřeživší obyčejná smrt, zato za trest. Shit happens…
A drzý puberťák si klidně nosí tričko s nápisem NIKDO TO TU NEPŘEŽIJE! a všechny staré lidi nad třicet jednoduše ignoruje.
Facebook (kdysi tak populární program) se pomalu hroutí pod drtivou tíhou patetického hrdinství.
Lidé usedají ke svým ohňům a opékají brambory, cibule a chutné sýry. Hoduje se dál, rouška nerouška.
Vinaři vypíjejí své sklepy (stejně do nich teď nikdo nechodí) a konečně zjišťují, jakou ta jejich vína vlastně mluví řečí.
Malíři malují, a to i ti, kteří štětec nevzali do ruky tisíce let!
Mistři kuchaři vaří jen pro svoje nejbližší. Bože, tolik lásky prochází žaludky!
Herci přemýšlejí, jestli umějí i něco jiného. Dumají taky o tom, jakou cenu má jejich filmová krása pod nejdražší rouškou světa?
Filozofové se kochají tím, že vše a vždy neustále vytváří přebytek, který je (světe, div se!) dalším zdrojem.
Zpěváci pořádají online koncerty úplně zadarmo!
Po opuštěných náměstích se procházejí zmatení holubi a potkávají jen sami sebe.
Vědci fascinovaně kroutí hlavami nad chováním lidského druhu a děti… děti mají nejlepší prázdniny všech dob – takové dobrodružství tu ještě nebylo!
Neustále narůstající fronta filmových premiér, knih k vydání, fascinujících výstav, marketingových eventů, motivačních přednášek, ekonomických konferencí, festivalů slávy a všemožných dalších předůležitých lidských aktivit, které měly své jarní termíny, visí bezvládně v meziprostoru a jako přezrálé třešinky čekají, zda na ně vůbec ještě někdy dojde! Zda budou zajímat, až se ze své zasloužené dovolené vrátí zpátky do hry, nově stvořený druh člověka zvaný „rouškatec“.
Jak bude nový člověk asi vypadat?
Jaké bude mít zvyky a záliby?
Co z prožitých dnů aplikuje do života?
Bude v restauracích a kavárnách zprvu plachý, schovaný za roušku z hedvábí?
Co se navždy promění?
Vrátí se móda závojů, nebo snad bude dokonce uzákoněna?
Bude vzduch dál bezstarostně svobodný, jaký byl v éře právě mizející?
K břehům vylidněných Benátek prý připluli delfíni. To je skvělá zpráva! O čem si asi povídají ti moudří akrobati, když si prohlížejí slavné město tyčící se nad vodou?
První delfín: Kam všichni šli?
Druhý delfín: Domů. Přestali plavat a sedí na dně.
21. 3. 2020, Brno, Česká republika
Komentáře k článku: Reportáž o konci jedné éry aneb „Obnova“
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
