Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
REPORTÁŽ: Pod kůží Ostravy číhá sen (No. 2)
Letošní snovou sobotu pochopitelně výrazně ovlivnilo úspěšné mistrovské semifinále našich hokejistů, a tak se i festivalové dění neslo ve značně rozvrkočené náladě. A to i přesto, že ročníkové motto pod kůží je v programu skutečně důsledně aplikováno. Všestranná umělkyně Marta Dancingerová se tentokrát představila coby spisovatelka, a to čtením ze své debutové sbírky povídek Nesmělí. Pro diváky menší, mladé duchem, či neochotné sledovat divočení na ledové ploše pak byla připravena rozverná vitamínová bomba v podobě zeleninové pohádky Jenovéfa režírované Janem Jirků, jíž porubský kulturní dům Poklad rozzářilo pražské Studio Damúza. Pak už opět své pařáty vystrčila toxická maskulinita, jíž lze bez přehánění označit za jeden z leitmotivů programové sady Dream Factory pro rok 2024.
O Pavlovi. Foto: Lukáš Horký pro Dream Factory Ostrava
O scénické adaptaci slovenského románu Tento pokoj se nedá sníst, brněnského divadla Kam jdeš?, která byla v Porubě uvedena v zrcadlovém sále, jsem již podrobně referoval zde, a proto se tentokrát napoprvé nechám pohltit Divadlem Na zábradlí, respektive jejich projektem O Pavlovi. Autobiografická literární sonda Dani Horákové do zničujícího soužití s ikonou Nové vlny Československého filmu Pavlem Juráčkem byla režisérkou Annou Klimešovou a jejím týmem transponována do temně groteskní inscenace. Ta tvoří specifický pandán k Mikuláškovým oceňovaným Zlatým šedesátým, která měla premiéru již v roce 2013, a adaptovala právě Juráčkovy deníky. Ústřední téma emocionálního nátlaku je interpretováno s nadhledem, jímž se honosí i původní kniha. Královnou jeviště je vynikající Anežka Kubátová, která svůj předobraz nijak nekarikuje, ale ladně kombinuje odzbrojující něhu s přirozenou inteligencí a údernou sebeironií. Hlavního zlosyna pak Michal Bednář interpretuje jako necharismatického křížence zápecnického Hloupého Honzy, ludrácky zplanělé varianty komiksového Wolverina a odpudivého jájínkovského monstra. Křečovitě přehnané jsou epizodní figury ztvárňované Kateřinou Císařovou a Vojtěchem Vondráčkem, v nichž jako nekonečný orloj ožívají známé osobnosti daných let. Přes decentně bulvární praní špinavého prádla ale rozhodně prosvítá univerzální sdělení o svůdné přitažlivosti nebezpečných vztahů, i jasná zpráva o existenčních nejistotách života v emigraci. Zábradlí opět plné sil i nevšední imaginace.
Bar. Foto: KIVA
A protože opojného není nikdy dost, dopřála nám pražská legenda, disponující ovšem uměleckým vedením brněnských kořenů, vzápětí ještě jednu intenzivní dávku divadelní radosti. Hravá inscenace Bar, jež naplno využívá voyeurskou atraktivitu pohledu do zákulisí a s gustem nakládá s mnoha podloudnými atrakcemi, aby zároveň vzdala netradiční, v jádru však osobní hold nejen minulosti a jedinečnému geniu loci proslulé budovy na Anenském náměstí, ale rovněž i intimním aspektům herecké profese a v neposlední řadě i dramatické tvorbě Antona Pavloviče Čechova. Produkce jednoznačně vzniklá z potřeby společně si zařádit, která původně vzešla z iniciativy Kateřiny Císařovské, se pod tvůrčím dozorem sehrané dvojice Petra Erbese a Borise Jedináka vyloupla v sympatický, leč nepovrchní divácký hit, jenž svou nepopiratelnou silou dokonce spustil bezpečnostní alarm, čímž se postaral o lehce adrenalinové zakončení excelentního večera.
Pokračování příště!
///
Více reportáží z festivalu:
Pod kůží Ostravy číhá sen (No. 1)
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Pod kůží Ostravy číhá sen (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
