Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

REPORTÁŽ: Pod kůží Ostravy číhá sen (No. 3)

Nedělní festivalová nabídka odhalila další diametrálně rozdílné tváře letošní Dream factory Ostrava. V rámci doprovodného programu se v koprodukci s Centrem Pant uskutečnila ostře sledovaná diskuse, příznačně nazvaná Co máme zaryto pod kůží, jíž se zúčastnila režisérka a spoluautorka dokumentárních inscenací Barbara Herz, dramaturgyně, dramatička a režisérka Tereza Agelová a literární historička Iva Málková.

Především divákům ultra konzervativním byla určena produkce Oheň a popel, s níž do Ostravy elegantně vplulo brněnské Divadlo Bolka Polívky. Scénická adaptace novely Sándora Máraie, známá v českém překladu jako Svíce dohořívají, již v drama přetvořil zkušený Christopher Hampton, už detailní scénografií Jaroslava Milfajta a zdobnými, filmový fundus evokujícími kostýmy Kataríny Hollé jasně vyvolává reminiscenci na někdejší televizní Slovenské pondělky.

Roman Polák se po mnoha letech vrací k vlastní slavné inscenaci, prapůvodně vzniklé na půdě Slovenského Národního divadla. S pregnantní zručností zkušeného rutinéra pečlivě buduje auru zaprášeného muzeálního kusu, v němž se po dekádách letargie k životu očekávaně probírají stará tajemství a křivdy, někdejší přátelství je podrobováno nelítostným zkouškám. Dušana Jamricha v partu tajemného příchozího Konráda střídá o poznání mladší Jiří Dvořák, konstantou zůstává zupácký Martin Huba coby Henrik, jenž s kontroverzním, leč nepochybně charismatickým charakterem prožil již mnoho divadelních sezon, aniž by přestal fascinovat vysokou úrovní jevištní mluvy, inklinací k distingovanému patosu i rafinovanou fúzí grimas, gest a dramatických pauz. Oba vynikající hráči dominantně táhnou velkorysou, více než dvouhodinovou stopáž, v menších, ale důležitých úlohách osudových žen je doplňují zasloužilá veteránka Drahomíra Hofmanová, jež na jeviště vnáší bezmála hororovou gotickou atmosféru a věkově kontrastní Kristýna Štarhová (alternace Wlasta Laura), která ladnými pohyby vyvolává přízrak někdejší přítomné něhy. Jako výlet do časů (i konvencí) dávno minulých a při zavřených očích i coby slušný rozhlasový artefakt lze česko-slovenskou máraiovskou variaci jistě přijmout. Coby divadlo současné, natožpak aktuální, však rozhodně nikoli.

Vítaným programovým protipólem se stalo debutové ostravské hostování pražské rozpustile punkové femi úderky Maso Krůtí, které se uvedlo nekompromisním generačním výkřikem Oidipussy, jemuž jsem ale nebyl přítomen, neboť v mém srdci pro jednou láska k lednímu hokeji převážila tu divadelní. A dobře tak, neb jak jistě víte, naši gerojové se po čtrnácti dlouhých letech konečně zase jednou stali Mistry světa. Pro jedno příští pokračování tudíž předávám slovo své drahé kolegyni a mimo jiné i produkční Masa Krůtí Anežce Pondělíčkové, jež do našeho reportážního (maso!)mlýna přispěje optikou festivalové účinkující.

Na shledanou brzy!

///

Více reportáží z festivalu Dream Factory zde.

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 3. června 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Pod kůží Ostravy číhá sen (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ