Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
REPORTÁŽ: Prague Fringe 2024 (No. 2)
Pip Utton nebyl jediný, kdo připomněl na letošním Prague Fringe slavného alžbětince Williama Shakespeara. A tak zatímco v Rubínu zněly úryvky z jeho rozmanitých her, ale i her jeho současníků v domáckém prostředí bardovy pracovny (více zde), na dalších scénách se rozjížděly rozmanité verze Shakespearových her. V divadle Inspirace to byla „nejhorší“ jeho hra Král Jan (King John) v provedení tří mladíků ze souboru Rendered Retina – tedy Tom a Alex Manganovi a Jordan Choi, v Malostranské besedě zase Večer tříkrálový (Twelft Night) početného souboru Australian Shakespeare Company, zasazený do přímořského letoviska The Blue Topaz, kde se plní všechny sny…
Král Jan (King John) v provedení tří mladíků ze souboru Rendered Retina. Foto: Jack Ollila
Oba komediální digesty Shakespearových her (o délce jedné hodiny) měly společnou čerstvou energii, smysl pro humor a také to, že se tyto soubory na Prague Fringe objevují opakovaně.
Rendered Retina je opravdu povedený spolek, který oficiálně vznikl v roce 2016, ale začal pracovat už v roce 2015, kdy jeho členové studovali Contemporary Performance na Winchesterské univerzitě. Dodejme, že vznik spolku není náhoda, protože jeho členové se znají už od dvanácti let, tedy od roku 2006. A jsou dokonale sehraní. Jejich energie je opravdu nakažlivá, a je třeba říci, že se mladí muži toho naučili – patrně nejen na škole – hodně. Jsou výborní pohybově, pantomimicky, herecky, a navíc suverénně zpívají s vlastním kytarovým doprovodem, nemluvě o vtipném textu a chytlavých melodiích. Myšlenku zaujmout nejméně hranou Shakespearovou hrou Král Jan, a udělat z ní hit, podávají s takovou energií, vtipem a noblesou, že diváci lační po každém gagu a stále nahlas reagují. Herci nenásilně komunikují s publikem, a když na dotaz, zda mají některé scény opakovat, zazní mohutné přitakání z hlediště, jdou do toho ve stále rychlejším tempu (skvělý souboj mezi anglickým a francouzským králem). Ostatně, tempo představení je chvílemi až překotné, ale přitom děj zůstává pro diváky srozumitelný a každý gag má prostor pro své vyznění. Herci ztvárňují na přeskáčku famózní množství postav mužů i žen, bleskové proměny probíhají pouhým nasazením pokrývky hlavy a změnou mimiky a hlasové specifiky (někdy jeden herec ztvárňuje několik postav najednou – když v rychlém rytmu střídavě mluví a hraje různé postavy, nebo si vypomáhá tím, že „klobouk-postavu“ drží v ruce). A mezitím zpívaný děj a zároveň komentář k němu, každá pasáž vydá za samostatné muzikálové číslo včetně choreografie. Škoda, že se na takové představení nepřišli inspirovat začínající čeští herci!
Večer tříkrálový (Twelft Night) souboru Australian Shakespeare Company. Foto: Jack Ollila
Australská shakespearovská společnost, to je jiná káva. Společnost vznikla v roce 1982, a pod vedením Glenna Elstona, průkopníka outdoorového divadla v Austrálii, který se stal uměleckým šéfem v roce 1998 se stala největší nezávislou divadelní společností na kontinentě. Společnost putuje po celé Austrálii, hraje v parcích a zahradách, ve městech i na venkově, a spolupořádá festivaly (jejich představení vidělo více než milion diváků!). Rozmanitými adaptacemi Shakespearových her se zabývají kontinuálně, pravidelní návštěvníci Prague Fringe mohli vidět jejich verzi Komedie omylů či Mnoho povyku pro nic. Je sympatické, že v tomto spolku se uplatní opravdu každý, herci všech rozměrů i zkušeností. A na scéně se jich objevuje opravdu hodně. Nejinak tomu bylo i v letošním Večeru tříkrálovém. Genderově (kdoví, nakolik je to dáno dnešními trendy, a nakolik nouzí o mužské herce) vedou ženy, takže Malvolio, rytíř Třasořitka, Fabián, a polovina Šaška (ten je ztvárněn dvojicí muže a ženy) získávají několikanásobný queer charakter. Tady platí pravidlo, dát hercům možnost na scéně si zařádit.
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Prague Fringe 2024 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
