Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
REPORTÁŽ: V náručí laskavého Zlína (No. 3)
Třetí den zlínského divadelního radování se dominantně nesl v domácím přátelském duchu. Startovalo se dopolední Pohádkou o stvoření. Ateistická vyprávěnka Patrika Bouška a spřáteleného kolektivu bohužel stojí na pitvořivém přehrávání Nikoly Zavřelové (Plus) a hostujícího Kryštofa Švehlíka (Mínus), jenž pouze replikuje svůj projev z dětských televizních pořadů.
Pohádka o stvoření. Foto: archiv divadla
Trochu vítané noblesy pak do hry vnáší Josef Koller coby otcovský Řád. Inscenace Hany Marvanové se do přízně dětí usilovně lísá epizodickým dějem, i dynamickým střídáním scén, jež je zjevně inspirováno soudobými animáky, dospělákům je pak určena řada nepříliš obratně aplikovaných popkulturních citací. Výsledkem je poněkud úmorně uřvaný, a navíc pauzou zbytečně rozdělený pastiš, v němž primárně zaujme zejména povedená epizoda s dinosaury. Nadšeno nebylo ani početné dětské publikum, jehož počáteční bouřlivé reakce posléze vystřídala tendence k uzívané nudě či naopak nejrůznějším alotriím, jejichž sledování bylo podstatně zábavnější než celé jevištní dění.
Pohádka o stvoření. Foto: archiv divadla
Pořádnou dávku dekadentního bizáru pak do sklepní šatny orchestru MdZ vnesly letošní absolventky místní ZSVOŠU. Režisér Jakub Hekl sice v pozoruhodném textu německé dramatičky Svenji Violy Bungartenové Marie Magda bohužel přehlédl řadu referencí na žánrové klenoty Daria Argenta, a jeho snahy o kříšení hororových atributů směřují spíš k nezáměrné vtipnosti než děsivosti, energie kvarteta typově různorodých hereček je však strhující, a v mnoha ohledech i náležitě sexy. Práce s četnými vulgarismy je čistá a neiritující, inscenace je nejsilnější v momentech, kdy odhazuje podloudné rekvizity a technická zařízení, a pokorně se soustředí na herecké výkony. Bonusový bod posílám za odvahu předložit divákům ryze současný text. Děkuji velmi!
Marie Magda. Foto: archiv divadla
Divadlo Pod Palmovkou do programu přispělo svým aktuálním hitem Žena filmového kritika. Kolektivní úderka F. X. Kalba se vrací s nepovrchní autorskou adaptací dalšího z oblíbených blogů, jenž slavil úspěch i v následné knižní podobě. Tomáš Dianiška spolu s filmovým publicistou, producentem a hercem Petrem Cífkou původní materiál využili k neformální oslavě vynikající tvůrčí souhry Barbory Kubátové a Jakuba Albrechta. I přes řadu ostrých momentů jde o ryzí, třeskutě vtipnou, ale i čistě dojemnou romantickou komedii, na níž je radost pohledět. Znalost popkulturních perel přináší řadu příjemných bonusů, avšak rozhodně není nutností. Žánrový šperk nejvyššího lesku.
Žena filmového kritika. Foto: archiv divadla
Čtvrteční finále pak razantně ovlivnila skutečnost, že představení Nevěsta, bratislavské Astorky Korzo´90 muselo být kvůli nemoci zrušeno. Zachránkyněmi večera se tudíž staly herečky MdZ, jež bryskně do klubu Dílna přispěchaly s domácí hudební komedií Ženy pod tónem. Scenárista a dramaturg Matěj Randár, jenž v divadle de facto vyrostl, ji spolu s režisérem Jakubem Heklem a dramaturgem Vladimírem Fekarem připravil přímo „na tělo“ třem dávno již ve Zlíně zdomácnělým dámám, a své hostující sestře. Skutečnost, že autor všechny aktérky důvěrně zná, ale tentokrát nelze považovat za výhodu, neboť se nedočkáme žádných překvapivých poloh vynikajících div, ale jen dalšího cyklického vyvařování dávno již známých typů. Dramatické situace jsou jen letmo nahozeny, vše je podřízeno povrchní zábavě (vhodné ke konzumaci)), jež je pravidelně ředěna sentimentálními, navíc half-playbackem sterilizovanými songy. Poněkud promarněná příležitost!
///
Pokračování příště.
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: V náručí laskavého Zlína (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
