Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Report z galaxie Zaráz (No. 1)
Opuštěné varny!
Ledva zrozená festivalová sezono, vítej! Jen měsíc od konce poslední velké akce roku 2021, tedy Pražského divadelního festivalu německého jazyka, se kolotoč událostí opět roztáčí, a já jsem intenzivně potěšen, že zas mohu být v jeho středu. Po roční pauze, zaviněné všem dobře známými důvody, se na scénu konečně vrátila jedna z perel nejmilejších, a sice společná bilanční přehlídka Městského divadla Zlín a Slováckého divadla Uherské Hradiště, Zaráz. Letos ve zkráceném formátu 2+2, s kvartetem prezentovaných inscenací, po duu za každou z institucí. Je tady tance i četby čas. Zadejte se!
Radoslav Šopík, Luděk Randár, Petra Králová, Helena Čermáková. Foto: archiv divadla
Začali jsme v pondělí 10. ledna pěkně zdivoka ve Studiu Z., uvedením projektu Dnes večer nevařím. Osobně mně velmi zklamalo, že nejde o pokračování série regionálních témat, a drama se navzdory svému názvu neodehrává v Otrokovicích, v prostředí podloudných výrobců nelegálních drog. V Česku poprvé uvedená hra i u nás již notně provětraného kanadského bulvaristy Norma Fostera zato svou strukturou nápadně připomíná crossover prequelu Klubu rváčů a Městečka Twin Peaks. Zdejší Marla si sice zatím říká Tereza, když se jí ale vlivem manželovy liknavé paměti rozplyne lákavá možnost výročně si zaskotačit, chápe to jako výzvu k razantní životní změně. Ve zdejších maloměstských kavárnách se sice podávají koláče výhradně jablečné, fincherovsko-lynchovský bizár jest ovšem nablízku. Naneštěstí tuhle rukavici se režisér a umělecký šéf MDZ Patrik Lančarič nikdy neodváží zvednout, a namísto nadpozemských doteků surreálna servíruje halmarkovský sentiment, křížený se soap daily uličnickou šarží. Nebohá ústřední hrdinka v srdnatém podání Heleny Čermákové je vlivem autorovy lenosti smýkána z jedné předvídatelné situace do druhé, scénickým leporelem obrazů unylých, jak zpěvníček Martina Maxy. Chybí konflikt, napětí, háček, i reklamní předěly. Vládnoucí nevzrušivá pohoda je nikoli nepodobna vlnkám v podvečerní horké vaně, absentuje snad jen voda, pěna, a párek gumových kačen.
Dnes večer nevařím. Foto: archiv divadla
Zlínští se nejspíš snaží své diváctvo ukonejšit, či spíše do letargie uvrtat. To ovšem hraničí s plýtváním hereckými silami, jež jsou zde stejně nemalé jako oběti milcům nenáročné zábavy a přeslazených limonád. Kupříkladu Luděk Randár dá všanc svou vypracovanou muskulaturu, i autentické charisma sympatického chlápka odvedle, který rozporuplnou minulost dokáže přetavit v pokročilý nástroj ke svádění zralých a zadaných žen. Petra Králová si z gustem smlsne na řadě hereckých miniatur, a za rozpustile klukovským dědečkovským Pavla Leicmana se jistě skrývá nejedno ošklivé sklepní tajemství, rajčátka-nejrajčátka, celer-neceler. Kuchařský youtube kanál jeho postavy bych opravdu chtěl vidět, lupat perník z jeho půdy by si ale nedovolil ani Huckleberry Finn. Chvilkovou rozkoš z pekelně přesných slovních výměn poskytnou manželé Julinovi, a Radoslav Šopík je uvěřitelně nešťastným vztahovým pierotem, i elefantem smutně křupajícím uprostřed vlastní sbírky rozdupaných soch. Zdá se to nebýt málo, leč tento skvostně sehraný tým nutně potřebuje buď brusku k úpravě tanečního parketu, či ještě lépe kompletní výměnu not. Plochý, a navíc Martinem Fahnerem nepříliš obratně přeložený text je zkrátka sáhnutím do dosti nahnilého koše. Lepší lov příští srdečně přeji.
Pokračování záhy!
Komentáře k článku: Report z galaxie Zaráz (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
