Řešení nejen pro pražské příspěvkové organizace

Ve třetím čísle Zpravodaje Brno kulturní vyšla obsáhlá odborná analýza materiálu Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě, který pro Magistrát hlavního města Prahy zpracoval tým odborníků pod vedením Ondřeje Černého. Studii s názvem V Praze se připravuje 2. vlna transformace městských příspěvkových organizací napsala Simona Škarabelová z Katedry veřejné ekonomie na Ekonomické správní fakultě MU Brno.

FOTO JIŘÍ SLÁMA

Svůj text uvádí takto:

Studie poskytuje řadu zajímavých a inspirativních informací, analýz, argumentů a hlavně konkrétních návrhů, které, podle mě mohou být řešením nejen pro pražské příspěvkové organizace. Nahlédneme-li do obsahu studie, zjistíme, že se v rámci příběhu transformace pražské divadelní sítě můžeme začíst do detailních analýz výkonových ukazatelů deseti pražských divadel – příspěvkových organizací, do analýz transformovaných divadel a jejich problémů, dále na nás čeká přehled právních forem, využitelných v procesu optimalizace pražské divadelní sítě, zohledňující právní formy, které s sebou přinese chystaný Nový občanský zákoník (dále také NOZ). Zdá se, že nad rámec názvu studie, ale přitom (argumentačně) zcela logicky, studie dále nabízí vize a cíle pražské divadelní politiky, vč. aktuálního výzkumu publika a mapování kultury, dále návrh kategorizace divadelních subjektů, resp. dotačního systému, a konečně přináší návrhy systémových změn správy příspěvkových organizací a dotačního systému, v rámci čehož nezapomíná jak na principy evaluace v dotačním systému, tak na standardizaci postupu výběrů ředitelů příspěvkových organizací.

Celý text je k dispozici na adrese www.brnokulturni.cz

1. část v rámci Zpravodaje: http://www.brnokulturni.cz/wp-content/uploads/2013/06/BK_Zpravodaj03.pdf

2. část samostatně: http://www.brnokulturni.cz/wp-content/uploads/2013/06/Transformace-PO_2.vlna-v-PZe_fin.pdf

/převzato z Divadlo.cz/

///

Nabízíme úplně znění Studie Simony Škarabelové:

V PRAZE SE PŘIPRAVUJE 2. VLNA TRANSFORMACE MĚSTSKÝCH PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ
www.brnokulturni.cz

Zpravodaj BK 13

Simona Škarabelová
Odborná asistentka Katedry veřejné ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU Brno

(s využitím studie Divadelního ústavu – Institutu umění „Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě – 1. verze“ (kolektiv autorů) cit. on-line [5. 5. 2013] www.prazskadivadla2012.idu.cz)

Kolektiv celkem jedenácti autorů předložil 25. března 2013 obsáhlý, více jak stostránkový materiál s názvem Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě – 1. verze. Studie poskytuje řadu zajímavých a inspirativních informací, analýz, argumentů a hlavně konkrétních návrhů, které, podle mě mohou být řešením nejen pro pražské příspěvkové organizace. Nahlédneme-li do obsahu studie, zjistíme, že se v rámci příběhu transformace pražské divadelní sítě můžeme začíst do detailních analýz výkonových ukazatelů deseti pražských divadel – příspěvkových organizací, do analýz transformovaných divadel a jejich problémů, dále na nás čeká přehled právních forem, využitelných v procesu optimalizace pražské divadelní sítě, zohledňující právní formy, které s sebou přinese chystaný Nový občanský zákoník (dále také NOZ). Zdá se, že nad rámec názvu studie, ale přitom (argumentačně) zcela logicky, studie dále nabízí vize a cíle pražské divadelní politiky, vč. aktuálního výzkumu publika a mapování kultury, dále návrh kategorizace divadelních subjektů, resp. dotačního systému, a konečně přináší návrhy systémových změn správy příspěvkových organizací a dotačního systému, v rámci čehož nezapomíná jak na principy evaluace v dotačním systému, tak na standardizaci postupu výběrů ředitelů příspěvkových organizací.

Podívejme se nyní na to pro nás podstatné – proč a jak k transformaci příspěvkových organizací v Praze došlo, k čemu to vedlo, a v jaké právní formy je nyní možné příspěvkové organizace dle NOZ transformovat.

Důvody požadavků transformace příspěvkových organizací

Od sametové revoluce se předpokládalo, že v oblasti umění jsou příspěvkové organizace přechodným řešením do doby, než se vytvoří nové principy ve vzájemném vztahu veřejných rozpočtů a uměleckých institucí. Příspěvková organizace totiž svým nastavením (více o jejím fungování, zákonech a způsobu řízení viz Zpravodaj01) reprezentuje vzásadě přímé řízení divadel politickou správou. Tento fakt pak logicky vykazuje problémy analogické stavu před rokem 1989. Jak v Praze, ale v dnešních dnech právě v Brně, stejně tak nepochybně i v jiných městech, jsou zásadními problémy fungování příspěvkových organizací zásahy zřizovatelů (státu, krajů a obcí) do činnosti divadel zejména prostřednictvím dosazování ředitelů a stanovováním výše rozpočtu.
Tento problém s řízením se dále kombinuje s prohlubujícími ekonomickými problémy. Hlavním iniciátorem snahy systémově dořešit polistopadové divadelní proměny byl v zásadě vznik soukromo-podnikatelské divadelní sféry, přičemž diskuse o narušeném konkurenčním prostředí, tj. o způsobu přidělování dotací (z rozpočtu zřizovatelů příspěvkových organizací) se vedly od poloviny 90. let 20. století. Konflikty kulminovaly v letech 2005 a 2008, kdy podnikatel Petr Kratochvíl podal arbitrážní žalobu na český stát a hlavní město Praha (HMP) u orgánů EU pro nerovný přístup žadatelů k městským dotacím, a zvítězil. Následný pokus pražského radního pro kulturu Milana Richtra řešit problém tzv. dotací na vstupenku situaci ještě vyostřil. Od konce 90. let se proto usilovalo o transformaci pražských divadel – příspěvkových organizací ve smyslu proměny jejich právní subjektivity s důsledky v jejich vztahu k hl. m. Praze a k novým dotačním zásadám HMP, které by konflikt systémově řešily. Uplynulo však již více jak 20 let a otázka transformace příspěvkových organizací je stále „ve hře“. Proč vlastně? Obecně lze říci, že vleklé potíže s transformací obsahují několik věcných důvodů:

• Členové příspěvkových organizací s transformací svých divadel většinově nesouhlasí z obav ze ztráty zavedených jistot: zdánlivě garantované dotace (podporují to neblahé zkušenosti z doby dotace na vstupenku), a z možnosti radikálních změn, včetně možnosti zániku původního souboru. Poukazují také na skutečnost, že v právním řádu chybí divadelnímu provozu vyhovující forma právní subjektivity. Zde je nutné upozornit na skutečnost, že zavedení právní formy obecně prospěšné společnosti do české legislativy byl vroce 1995 zdůvodňován právě vytvořením alternativy pro transformaci příspěvkové organizace. Obavy z transformace tedy zaměstnanci příspěvkových organizací pociťují jak v rovině existenční (sociální), tak v rovině profesního (uměleckého) uplatnění. Promítají se však do obav a diskusí i v rovině obecných představ o podobě a fungování městské divadelní sítě, o jejím druhovém a žánrovém rozvrstvení, diverzifikaci, nových technologiích, také o principech zaměstnanosti, v nejobecnější rovině pak o pojetí stability či proměnlivosti divadelní nabídky – v uvedených aspektech mají spory i výrazně mezigenerační charakter.

• Divadelníci mimo příspěvkové organizace transformaci většinově vítají jako možnost ucházet se o uplatnění v dosud uzavřených souborech, institucích a prostorech – město Praha, podobně jako jiná města, včetně Brna, v zásadě nemá další kapacity divadelních budov, v nichž by se mohla pražská divadelní síť ještě rozšiřovat, aby vstřebala nové mladé tvůrce. Na tomto místě je nutné apelovat na fakt, že z hlediska poskytování kulturních služeb, což je jeden z hlavních cílů a důvodů veřejné podpory umění, není žádoucí extenzívní rozšiřování kvantity divadelní nabídky, ale intenzívní rozvoj správy, efektivnějšího využití a diverzifikace nabídky stávající. Divadelníci ze soukromé (ziskové i neziskové) sféry si od transformace slibují narovnání nekalé konkurence, případně možnost dosáhnout na městské dotace.

• Vpřípadě Prahy hraje také důležitou roli, že na pražské radnici se po posledních volbách otázka transformace politizuje ve smyslu pravicových a levicových představ o způsobu řízení a financování kultury – takto nahlížená transformace je považovaná za krok „vpravo“, za opuštění přímého politického vlivu na divadlo ve prospěch principů občanských aktivit, za opuštění garantovaných institucionálně vyjádřených jistot a posílení principů kulturního „trhu“. Z dlouhodobého hlediska však jde o návrat k přirozeným principům provozování divadla, které na našem území českých zemí platily již v minulosti. Zde nelze než s autory celé studie souhlasit. K průběhu pražské transformace, současné diskusi a návrhu, i k alternativám příspěvkových organizací

Průběh pražské transformace

Poprvé Hlavní město Praha přistoupilo k transformaci tří příspěvkových organizací, která se k transformaci přihlásila dobrovolně, v roce 2002: Činoherní klub a Divadlo Archa se staly obecně prospěšnými společnostmi založenými hl. m. Prahou, což mělo vyjádřit vztah města k novým subjektům s garancí městských dotací – v prvních čtyřech letech v původní výši, dále pak prostřednictvím čtyřletých grantů v rámci inovovaného grantového řízení. Divadlo Semafor se v témže roce na základě dohody Jiřího Suchého s hl. m. Prahou transformovalo do společnosti s ručením omezeným: volba právní subjektivity vycházela z autorského charakteru divadla bezprostředně spojeného s osobností Jiřího Suchého. S odstupem času ředitelé tří transformovaných divadel opakovaně hodnotí proměnu právní subjektivity spíše pozitivně, zejména pro volnější ekonomický a správní režim oproti příspěvkovým organizacím. Nejsou však spokojeni s výší příspěvku, který po uplynutí ochranné lhůty navrhuje grantová komise. A poukazují také na nevyřešený problém poskytovat kulturním subjektům investiční prostředky. V průběhu konfliktů o tzv. dotaci na vstupenku (2008) byl výrazně snížen příspěvek Divadlu Archa. Zmíněné konflikty také přivodily přechodné problémy v administraci dotací (opoždění příspěvku, divadla musela řešit přechodný nedostatek provozních financí).

Do širšího procesu transformace pražských divadel je třeba zahrnout vyjmutí Divadla Komedie ze svazku Městských divadel pražských a jeho pronájem Pražskému komornímu divadlu s.r.o. na dobu určitou (2002) – poprvé se uskutečnila transformace divadelního prostoru a jeho obsazení bez přímé garanční vazby města k uměleckému subjektu. V roce 2004 založila městská část Praha 6 obecně prospěšnou společnost Dejvické divadlo. Je třeba připomenout, že první vlna transformace našla rychlou odezvu i mimo Prahu. Konkrétní důvody byly různé, společným jmenovatelem však lze označit úmysl zřizovatelů zbavit se přímé zodpovědnosti za příspěvkové organizace a většinou také snížit zatížení svého rozpočtu: do společnosti s ručením omezeným se transformovalo Divadlo Šumperk a Divadlo Petra Bezruče Ostrava, později též Městské divadlo Most (2005), město České Budějovice uvažovalo o proměně Jihočeského divadla na akciovou společnost 100% vlastněnou městem, na jaře 2004 návrh politicky neuspěl. Spíš než o systémové změny však šlo většinou o jednorázové řešení konfliktní či krizové situace. Zčásti šlo též o pokusy měst přimět ke kooperativnímu financování (tj. souběžné financování z více úrovní veřejné správy) divadel příslušné kraje – to bylo jedním z hlavních důvodů transformace Klicperova divadla Hradec Králové do obecně prospěšné společnosti (2006), kterou založilo město Hradec Králové spolu s královéhradeckým krajem, a také transformace Severočeského divadla v Ústí nad Labem do společnosti s ručením omezeným, jejímiž společníky jsou město Ústí nad Labem a Ústecký kraj. Členové Asociace profesionálních divadel reprezentující především příspěvkové organizace také první vlnu pražské transformace považovali za možný signál k privatizaci a komercionalizaci městských divadel.

Současné diskuse a návrhy

Od druhé vlny transformace odradily pražské politiky protesty příspěvkových organizací a konflikty kolem dotačního systému – snadno medializovaným problémům se politické strany snažily vyhnout zvláště v předvolebním období. Částečně se také čekalo na vývoj legislativy, zda nepřinese pro divadla případnější právní institucionální formu. K významnému posunu došlo až s potřebou řešit konflikty po roce 2008 – došlo ke zpracování nového znění kulturní politiky hl. m. Prahy, z ní vyplývajícího grantového systému a návrhu zásad druhé vlny transformace Poradním sborem pro kulturu, který svolal primátor Pavel Bém – v roce 2010 první dva dokumenty schválilo zastupitelstvo HMP a jsou v současnosti platné. Návrh transformace schválen nebyl. V tehdejším návrhu se jako hlavní prosazovaná právní forma objevovala obecně prospěšná společnost, nebo obchodní společnosti typu s.r.o. či a. s. Nicméně v prvních dvou dokumentech byly schváleny obecné zásady transformace a doporučení transformaci provést. Povolební politická koalice však poté ignorovala návrhy vypracované za jejich předchůdců, radní pro kulturu Lukáš Kaucký dokonce transformaci divadel v první chvíli zastavil, na přijaté materiály navázal až jeho nástupce Václav Novotný objednávkou právě popisované studie.

Jak už bylo výše zmíněno, studie zohledňuje existenci nového občanského zákoníku (NOZ), jenž by měl vstoupit v platnost k 1. lednu 2014. Tím se některé dříve pro transformaci prosazované právní formy, zejména obecně prospěšná společnost, dostaly ze hry, jiné, nové, do ní naopak vstoupily. Jsou to především „ústav“, „nadační fond“ a „veřejnoprávní instituce“.

Významný vliv bude hrát i nově udělovaný „statusu veřejné prospěšnosti“ (SVP). NOZ v § 146 a násl. vymezuje SVP obecnou definicí, vymezuje právo zápisu SVP právnické osobě do veřejného rejstříku, splní-li taková právnická osoba podmínky jeho udělení a upravuje obecná pravidla pro odnětí SVP. V dalším odkazuje na vydání zvláštního zákona, který však ještě není předložen. Základním znakem veřejné prospěšnosti je dle §146 NOZ, že právnická osoba přispívá v souladu se zakládacím dokumentem právnické osoby svou vlastní činností k dosahování obecného blaha. Dalším nutným předpokladem je hospodárné využívání majetku a bezúhonnost osob, které mají podstatný vliv na rozhodování této právnické osoby.

V neposlední řadě autoři studie nezapomínají ani na novou daňovou úpravu, která musí logicky zohlednit novinky NOZ, včetně SVP. Přitom daňová úprava bude zásadní pro rozhodování o volbě vhodné právní formy při transformaci. V současné době jsou známy pouze první návrhy, které byly předloženy do připomínkového řízení.

Alternativy příspěvkových organizací NOZ jako právní formu určenou k realizaci obecně prospěšných činností, tj. i k poskytování obecně prospěšných služeb, upravuje „ústav“. Jeho právní konstrukce v řadě aspektů překonává nedostatky právní úpravy obecně prospěšných společností.

Ústav je v §402 NOZ definován jako právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Tím, že se jedná o majetkovou právnickou osobu, musí být při jejím založení zakladatelem vložen majetkový vklad. Jeho výše není stanovena, právní řád připouští i vklad v hodnotě 1 Kč. Činnost ústavu tedy není zužována pouze na poskytování služeb, tak jako tomu bylo u obecně prospěšné společnosti. Ve vztahu k divadlům je tato skutečnosti více než pozitivní, protože činnost divadel nelze zúžit na pouhé vztahy poskytovatel – klient, zejména chápeme-li divadlo jako fenomén, který plní i roli edukační, socializační, osvětovou, vč. osvojení si kultury. Divadlo musí mít i možnost realizovat aktivity, které nemají konkrétního klienta, aniž by si (jako tomu bylo v případě obecně prospěšných společností) vymýšlelo konstrukce toho, kdo je klient a za jakých podmínek se mu služba poskytne.

Základní charakteristikou „nadačního fondu“ je, že se jedná o účelové sdružení majetku realizující účel, užitečný buď z hlediska společenského, nebo z hlediska hospodářského. Na rozdíl od stávající úpravy nadačních fondů, kdy je jejich základní činností poskytování nadačních příspěvků, může nadační fond po 1. 1. 2014 realizovat svůj účel buď konkrétními činnostmi, kterými může být i poskytování služeb, nebo poskytováním nadačních příspěvků popř. kombinací obou. O možnosti využitelnosti nadačního fondu v rámci optimalizace pražské divadelní sítě lze uvažovat v těch případech, kdy by byl divadelní prostor představovaný nemovitým majetkem města – budovou a jejím vnitřním vybavením poskytován na základě výběrového řízení divadelním souborům k realizaci konkrétního projektu na sjednanou dobu (model oddělení budovy od divadelního souboru).

Jako možnou právní formu pro transformaci divadel autoři studie uvádí tradičně i společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a akciovou společnost (a.s.). Obě tyto formy jsou s účinností od 1. 1. 2014 upraveny zákonem č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který většinově přebírá úpravu obchodních společností z obchodního zákoníku. Obchodní zákoník je od 1. 1. 2014 zrušen novým občanským zákoníkem. Současně však autoři studie upozorňují na to, že využití obou forem obchodních společností však bude limitováno daňovou úpravou benefitů pro subjekty veřejně prospěšné. Jako veřejně prospěšný poplatník je dle§ 17a daně z příjmů nově definován poplatník, který podle svého zakladatelského dokumentu nebo statutu vykonává jako svou hlavní činnost veřejněprospěšnou činnost. Ústav, který se zakládá k provozování obecně prospěšných činností a nadační fond, jehož účel je z jeho podstaty obecně prospěšný, budou veřejně prospěšným poplatníkem, aniž získají status veřejné prospěšnosti. Podle dosud zveřejněných návrhů, zejména úpravy daně z příjmů, s.r.o. ani a.s. jako obchodní korporace veřejně prospěšným poplatníkem nejsou. To znamená, že s.r.o. a a.s., i když nebyly založeny za účelem podnikání, nebudou veřejně prospěšným poplatníkem, pokud nezískají status veřejné prospěšnosti.

Vzhledem k potřebě změnit u divadel stávající právní formu příspěvkových organizací, autoři studie ve snaze postihnout problém co nejkomplexněji, posuzují možnost změny příspěvkové organizace na jiný veřejnoprávní subjekt. Možné řešení se nabízí právě v souvislosti s novým občanským zákoníkem, který do právního řádu zavádí soukromoprávní ústav. Vedle soukromoprávního ústavu může existovat i veřejnoprávní ústav. Právní podstatou je veřejnoprávním ústavem i nově uvažovaná forma právnické osoby „veřejnoprávní instituce v kultuře“. Návrh zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře v paragrafovaném znění mělo ministerstvo kultury aktualizovat a do konce března 2013 předložit k vnitřnímu připomínkovému řízení. K dnešnímu dni však na stránkách MK ČR žádný takový dokument není k nalezení.

Pro ústavy je typická kombinace věcného základu s osobním prvkem za účelem trvalé nebo dlouhodobé služby nějakému veřejně prospěšnému účelu. Definiční význam má pro ústav zejména jeho účel spočívající obvykle v poskytování služeb. Z tohoto hlediska jsou pro ústav významní ti, kdo služby ústavu užívají (destinatáři), na které se neklade požadavek jejich spolupůsobení. Veřejný ústav je hierarchicky organizovaná struktura, úzce spojena se svým zřizovatelem. Ve své činnosti je omezen tím, co je mu dovoleno. Veřejnoprávní ústavy znají právní úpravy např. Francie „les etablisementspubliques“, Německo a Rakousko „Anstatl des öffentlichenRechts“. Do tohoto zákona jsou vkládány velké naděje kulturní obce, o čemž svědčí např. stanovisko Asociace profesionálních divadel ČR nebo tisková zpráva z Městského divadla Brno z 28. 1. 2013.

Veřejnoprávní instituce v kultuře (VPI) je návrhem zákona definována jako právnická osoba, jejíž hlavní činností je poskytování veřejných kulturních služeb podle zvláštního předpisu zákona č.203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů a provádění činností, jež jsou neziskové a slouží veřejnému zájmu. VPI podle návrhu zákona může vedle této hlavní činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem vykonávat i doplňkovou činnost, která nesmí ohrožovat nebo omezovat činnost hlavní. VPI může podle návrhu zákona zřídit stát, kraj nebo obec samostatně nebo společně. VPI vzniká zápisem do rejstříku VPI vedeného rejstříkovým soudem, tedy obdobně jakoústav podle NOZ. Na rozdíl od soukromoprávních subjektů má zřizovatel VPI silnější postavení. Podle návrhu zákona rozhoduje o změnách zřizovací listiny, o přeměnách i zrušení VPI, jmenuje a odvolává členy správní rady a dozorčí rady a současně jmenuje a odvolává i ředitele, který je statutárním orgánem. Zřizovatel vydává předchozí souhlas k dispozicím s majetkem zřizovatele, který je VPI svěřen (S vlastním majetkem nakládá VPI na zřizovateli nezávisle). Výrazným nástrojem zřizovatele k ovlivňování činnosti VPI je jeho právo schvalovat rozpočet VPI. VPI podle návrhu zákona může vedle této hlavní činnosti za podmínek stanovených tímto zákonem vykonávat i doplňkovou činnost, která nesmí ohrožovat nebo omezovat činnost hlavní. VPI může podle návrhu zákona zřídit stát, kraj nebo obec samostatně nebo společně. VPI vzniká zápisem do rejstříku VPI vedeného rejstříkovým soudem, tedy obdobně jako ústav podle NOZ. Na rozdíl od soukromoprávních subjektů má zřizovatel VPI silnější postavení. Podle návrhu zákona rozhoduje o změnách zřizovací listiny, o přeměnách i zrušení VPI, jmenuje a odvolává členy správní rady a dozorčí rady a současně jmenuje a odvolává i ředitele, který je statutárním orgánem. Zřizovatel vydává předchozí souhlas k dispozicím s majetkem zřizovatele, který je VPI svěřen (S vlastním majetkem nakládá VPI na zřizovateli nezávisle). Výrazným nástrojem řizovatele k ovlivňování činnosti VPI je jeho právo schvalovat rozpočet VPI. Organizační struktura VPI je podle návrhu zákona tvořena ředitelem, správní radou a dozorčí radou. Obdobně jako u právnických osob soukromého práva se u funkcionářů VPI stanoví odpovědnost s péčí řádného hospodáře. V této souvislosti se však nabízí otázka: Není veřejnoprávní instituce v kultuře jen novým převlekem pro příspěvkové organizace?

Podporujeme snahu o vytvoření nové právní formy organizace poskytující kulturní služby. Věřejnoprávní instituce v kultuře (VPI) by měla vyjít ze zkušeností příspěvkových organizací a především odstranit současné nedostatky. Vytvoření VPI je motivováno i výsledky, kterých bylo dosaženo v jiných obdobně zaměřených resortech (zákon o vysokých školách, zákon o veřejných výzkumných institucích, zákon o veřejných zdravotních zařízeních). V resortu kultury zatím obdobný předpis není.

///

Více na i-DN:

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

///

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Karel Král

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sitě – Marie Reslová

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Bohumil Nekolný

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sitě – Jana Machalická

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Petr Christov

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Eva Žáková

Oponenti k Návrhu systémové optimalizace pražské divadelní sítě – Nataša Zichová

///