Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Revoluce k ničemu
Na letošním ročníku festivalu nechyběla ani německojazyčná inscenace Dušana Davida Pařízka. A v inscenaci Moc a vzdor nechyběla typická pařízkovská režijní znamení – meotary a krychlová konstrukce, která vyděluje hlavní „hrací pole“.
Inscenace Moc a vzdor se odehrává v typické pařízkovské kostce FOTO KIVA
Rozsáhlý román Macht und Widerstand německého spisovatele bulharského původu Iliji Trojanowa (u nás vyjde v překladu Radky Denemarkové v září 2018) vypráví o životě v Bulharsku před rokem 1989 a hlavně po něm. A konstatuje, že se toho zase tolik nezměnilo. Disident Konstantin – anarchista, který vyhodil do povětří Stalinův pomník – se po revoluci snaží domoci spravedlnosti. V archivech je však téměř vše vygumováno (nic, co bychom neznali i z naší nedávné historie). Konstantinův osud se navíc neustále proplétá s cestami jeho trýznitele Metoděje (ano, opravdu se jmenují jako dva slovanští věrozvěstové).
Inscenace ze Schauspiel Hannover je pozoruhodná tím, jak navazuje na předchozí Pařízkova díla Proces či Kauzu Schwejk (a jistě i mnohá další), a to nejen ve vizuální rovině, ale také tematicky a ve způsobu vyprávění – je to směs bolestného, mocensky absurdního a legračního. Vypráví se tu o mučení (o němž se však „pouze“ hovoří) a poté se odlehčuje třeba obludným večírkem fízlů (jenž je naopak pojat kostýmově i herecky bujaře a dekadentně).
„Minimalistický“ Pařízek si vystačí se čtyřmi skvělými herci, jsou to Samuel Finzi, Sarah Franke, Henning Hartmann a Markus John. Především Samuel Finzi jako Konstantin dokáže svou postavu lidsky, nejednoznačně modelovat. Není to žádný kladný hrdina, naopak je to dosti podivný a často i protivný a směšný tatík. A tak působí i jeho trýznitel Metodi v podání Markuse Johna.
Zásadním problémem českého uvedení na Nové scéně byly téměř nečitelné titulky umístěné po stranách scény. Inscenace je to hodně „upovídaná“, a bylo víc než náročné sledovat herce a zároveň vyvracet hlavu k českému textu (v tomto případě měl být zvolen spíše simultánní překlad).
Ocenila jsem však politicky nekorektní vtipy. Například ten na téma rovnoprávnosti: ženy samozřejmě volit mohou, ale toto jejich právo se musí vázat na porodnost. (Jinak přece nejsou ženy, že.) Na český překlad románu se těším, touha přečíst si předlohu, kterou inscenace vzbuzují, je, myslím, tou nejlepší vizitkou.
Schauspiel Hannover – Ilija Trojanow: Moc a vzdor. Režie a scéna Dušan David Pařízek, kostýmy Kamila Polívková, dramaturgie Judith Gerstenberg. Premiéra 15. prosince 2016.
Komentáře k článku: Revoluce k ničemu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
