Režie
S režií táta začal v rodinné divadelní společnosti Červíčků a Budínských. U některých her byl dokonce i autorem. Nabíral zkušenosti. Podle jeho a Kemrova vyprávění to byla škola k nezaplacení. Herci, kteří v rodinné společnosti působili, neměli bůhvíjaké vzdělání, ale zato hráli vše se srdcem na dlani a naplno. Táta i Josef Kemr, kterého po společném natáčení filmu Lízin let do nebe k divadlu přivedl, prý už pak nikde neviděli lépe zahraného Tyla, Klicperu a Stroupežnického, Jiráska nebo Mrštíky než právě u spolku.
Arthur Miller: Zkouška ohněm (režie Rudolf Hrušínský, scéna a kostýmy Květoslav Bubeník, premiéra v Národním divadle v Praze 21. prosince 1968) FOTO JAROMÍR SVOBODA
O tátových zkušenostech z kočovné divadelní společnosti věděl ředitel Ota Ornest a hned v počátcích Městských divadel pražských v padesátých letech mu nabídl první velkou režii. Vzniklo tak rozkošné představení Fredrovy hry Panenské sliby (s Václavem Voskou, Irenou Kačírkovou, Zdenou Procházkovou a Jaromírem Spalem v hlavních rolích), kterým se táta dle dobové kritiky i pamětníků zařadil mezi přední pražské režiséry. Jeho nejúspěšnější režií byl Nashův Obchodník s deštěm uvedený v československé premiéře s Danou Medřickou a Radovanem Lukavským. Představte si to vzrušení, když uprostřed padesátých let zazvonil v klubu Komorního divadla telefon a v něm se přes železnou oponu ozval Richard N. Nash, který volal tátovi z New Yorku, aby mu za režii Obchodníka poděkoval! Hovor byl zřejmě odposloucháván a Ornest ho musel jít na KV KSČ vysvětlovat. Následovalo Obrácení Ferdyše Pištory (za přítomnosti autora Františka Langera na premiéře), Shakespearova Komedie plná omylů s výtečnými písničkami Jana F. Fischera a Oty Ornesta a řada dalších.
První tátovou režií v Národním divadle byl Turgeněvův Měsíc na vsi, v němž jsem dostal svou první roli, čímž táta potvrdil rodinnou tradici, protože svou první roli dostal také od svého otce. Řeknu vám, stát na jevišti vedle Karla Högera, Vlasty Fabianové, Jiřiny Šejbalové, Miloše Nedbala, Filipovského, Kemra, Lukavského, začínající Tvrzníkové a Jana Třísky byl zážitek, který jsem si každou reprízu užíval. Potom přišla Giradouxova Bláznivá ze Chaillot, kde jsem dostal od táty druhou roli a mohl si vychutnávat dialogy s Olgou Scheinpflugovou, Luďkem Munzarem, Kemrem, Macháčkem, Fabianovou, Lukavským, Waleskou, Marií Burešovou (v roce 1940 první Nezvalova Manon u E. F. Buriana), Jiřím Steimarem, Eduardem Kohoutem a dalšími. Úžasné a neopakovatelné. Pak následoval Čapkův Loupežník a konečně v prosinci 1968 Zkouška ohněm Arthura Millera. Po srpnové okupaci inscenace působila jako třaskavina. Začínala projekcí vězeňských mříží na spuštěné Hynaisově oponě a mottem se stala písnička Petera Seegera: Proč? Proč? Proč? Proto! Proto! Proto! Sbohem! Sbohem! Sbohem! Hra o politických procesech a popravách nevinných lidí vydržela na repertoáru jen do začátku normalizace a 16. ledna 1970 byla jako první v Národním divadle zakázána a táta dvacet let nesměl režírovat.
Z dramaturgie divadelní Prahy zmizela jména skvělých autorů, a tak jsme tátu ze dne na den mohli vidět v mizerné roli hospodského v mizerné hře Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci, ve které hrál hlavní roli zapáleného komunisty zapálený komunista Josef Mixa. Když ho táta na jevišti vítal slovy své role: Na tebe jsme tady čekali, ty paznehte!, zahřměl hledištěm Národního divadla bouřlivý aplaus. Otomar Krejča, který byl na této premiéře jako divák, objal tátu po konci se slovy: Rudlo, ty jsi mi udělal radost, jakou jsem v divadle dlouho nezažil! Druhý den táta o roli přišel. Kočí a Švorc rozhodli, že hostinského převezme komunista Jiří Dohnal. Potlesk už během zmíněné scény nikdy nezazněl.
Pro Divadelní noviny Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce
Komentáře k článku: Režie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
