Richard Wagner: Bludný Holanďan (kritické teze)
Myslím, že brněnská opera měla k dvojitému wagnerovskému výročí nabídnout něco onačejšího než Bludného Holanďana – už tím prosvítá jistá provinčnost.
Hudba v nastudování Jakuba Kleckera povětšinou průběžně plynula, aniž by formovala logické významové i jen ryze hudební celky. Orchestr se zvukově pohyboval kolem jakéhosi mezzoforte (ovšem nepřekrýval zpěváky), bez dramatických vrcholů, tempa vlažně volná. Zvlášť předehra trpěla nepřesnými nástupy frází, nejistotou žesťů, tvarově se prakticky rozpadla. Opera se často hraje bez jediného přerušení, o čemž uvažoval už Wagner, v Brně však drží jednu pauzu, a dokonce oddělili předehru od prvního obrazu, tedy vrátili wagnerovo reformátorství zpět do romantické opery.
Frank Blees zpívá v drážďanské operetě – třeba na Kolomana Zsupána v Cikánském baronovi jeho méně objemný, pěkně zabarvený hlas stačí, coby Holanďan byl v brněnském velkodivadle sotva slyšet. Jakým řízením osudu se tu asi ocitl?
Jiří Sulženko provedl Dalanda spolehlivě, Petr Levíček postavu Lodníka také. Szilvia Rálik jako krásná dramatická Senta vypracovala pěvecký part precizně s vědomím duchovního rozměru postavy, výšky však zněly ostře. Ivan Choupenitch měl pro Erika docela pěkný hlas, jen nebylo jasné, jestli zpívá německy nebo rusky – kvalita začíná od precizování detailů! Že brněnská opera má dispozice a síly na velké úkoly potvrdil dobře připravený sbor.
Inscenace Romana Poláka je sice vizuálně atraktivní, herecky je však trestí operní posunčiny, držení se za ručičky (zesnulý Bednárik tomu říkal „cihličky“), tahání za ruku či nohu, když někdo někomu brání v odchodu, a tak. Případně jsou pěvci zakomponovaní do živých obrazů. Jen Jiřímu Sulženkovi definovalo nošení kufru a baloňáku základní gestus postavy – jenže proč byl Daland za cesťáka z inscenace nevyplynulo. Kufry se nosily v principiálně podobném vizuálu i v nedávné Polákově režii Cikkerova Coriolana v Banské Bystrici. Petra Levíčka zase režisér přiměl k opakovanému šplhu o tyči – k čemu to při výkladu Wagnera?
Roman Polák před premiérou hovořil o vznešených tématech, na jevišti však ilustroval bezvýznamné jednotlivosti a hledal, čím by pěvce při zpívání zabavil. K modernosti nestačí nová vizuální estetika, jakkoli působivá, pokud nemá významové odůvodnění. Proč třeba ženy předou tak, že ručkují po „nitích“ = gumových lanech napnutých přes celé jeviště? Jen pro neobvyklé řešení. Navíc se do gumových provazů pěvci ke gaudiu otrlejších diváků zamotávali. Dalandovi námořníci zase neustále chlapsky juchali. Závěr opery režisér v předpremiérovém rozhovoru nechtěl prozradit: Senta odešla do pozadí, kde se zjevil zlatě nasvícený pomník „milenců“, připomínal Mamajevovu mohylu – doslovná ilustrace Wagnerova požadavku.
Divil bych se, kdyby takové vyumělkované sterilní divadlo oslovilo běžné Brňany.
Národní divadlo Brno – Richard Wagner: Bludný Holanďan. Dirigent a hudební nastudování Jakub Klecker, režie Roman Polák, scéna Pavel Borák, kostýmy Peter Čanecký, sbormistr Pavel Koňárek, choreografie Stanislava Vlčeková. Premiéra 27. 9. 2013.
Komentáře k článku: Richard Wagner: Bludný Holanďan (kritické teze)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Slezakova Ludmila
Dnes to pevecky slo. Zvlaste Sentin otec velmi pekne skluobil zpev a hereckou praci – kdyz bylo videt, ze se mu holandan nelibi, ale okamzite zmenil nazor, kdyz ho oslovilo svetlo z mnoha kufru. Spickovy vykon nikdy nepodaji. Jak se proboha maji soustredit, kdyz jim v tom hnusnem provazisti – nebo spis gumisti? – neustale hrozi vazny uraz?
20.11.2013 (3.35), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Svatá pravda!
20.11.2013 (10.41), Trvalý odkaz komentáře,
,marie mackerlová
Frank Blees
podle mne obstál, i Senta přes ohlášenou indispozici vše zvládla, kolovrátková scéna byla vtipnou náhradou, ale co vadí, jsou vlákna, která sice nyní přidržují duchové, ale stejně by se asi herci měli připojistit proti úrazu. To je tedy nedomyšleno.
07.12.2013 (17.10), Trvalý odkaz komentáře,
,