Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Rituální Regiony (No. 1)
Mezinárodní divadelní festival Regiony v Hradci Králové je každoročním rituálním uzavřením divadelní sezony a zahájením prázdnin – a letos se stal Rituál dokonce jeho tématem.
Přímo pro festival tak vytvořil Jakub Gottwald s herci Pavlem Neškudlou, Filipem Šebšajevičem, Alešem Němcem a Matějem Šumberou venkovní performanci K Prameni, kterou hrají každý festivalový den vždy ráno a večer v nedalekých Šimkových sadech.
Repro FB festivalu Regiony /zde/
Na louce si postavili několik indiánských týpí, v nichž jednotliví aktéři hrají pro menší skupinky diváků sólové etudy na téma pocty původním obyvatelům Ameriky a oslavy svobody podpořené – pravděpodobně náhodou – transparentem v ukrajinských barvách s nápisem Bohorodičko, zastav Putina na nedaleké budově. Při vstupu do týpí vždy diváci postupují obřadně v kruhu, do něj se usazují a ve směru kruhu se také střídají jednotlivé skupinky – takže každý herec svou etudu odehraje čtyřikrát za představení, tedy – odehrají-li se všechna – celkem šedesátkrát (!) za celý festival. Kolem dokola kruhového areálu publikum na začátku provede i Jakub Gottwald a pod jeho vedením účastníci celou performanci zakončí rituálním tancem a zpěvem u ohně uprostřed louky. Předpokládám, že večerní představení budou vyznívat více magicky, na tom dopoledním (sobotním) jsme si zase užili sympatickou atmosféru letního tábora. Byť se začíná poměrně vážně, nakonec je to zábava, a především výkony Pavla Neškudly a Filipa Šebšajeviče za tu procházku z epicentra festivalového dění do přírody rozhodně stojí. Tak neváhejte, můžete je vidět jen tady a teď! /Více zde./
…
Představením s názvem Teď! jsem své festivalové putování v pátek tematicky zahájila. Foto archiv Naivního divadla
Představením s názvem Teď! jsem ostatně své festivalové putování v pátek tematicky zahájila a poetický divadelní koncert Naivního divadla Liberec na téma času mě příjemně naladil na nadcházející festivalové zážitky. Přiznám se však, že ani jedna z obou pátečních zahraničních produkcí mě nijak zvlášť nenadchla.
…
Rutka z polského Teatru Lalek ARLEKIN v Łódźi ve Studiu Divadla Drak sice skvěle komunikovala s cílovou skupinou náctiletých diváků, k umělecky již mnohokrát a lépe zpracovanému tématu holocaustu však nic moc nového nepřidala a vyznívala na můj vkus až příliš moralistně: příběh osamělé Zoši, která si nemá, s kým hrát, a je smutná, protože tráví prázdniny sama doma, totiž vlastně končí morálním ponaučením, že kdyby žila před osmdesáti lety, mohla by dopadnout mnohem hůř – jako její fiktivní kamarádka Rutka, která osiřela, neboť v té době se nejezdilo na prázdniny, ale do koncentráku. /Více zde./
…
Existenciální téma Kafkovy Proměny večer v Klicperově divadle představil soubor z hesenského Staatstheater Kassel – se spoustou německé exprese a krve. Rodina Řehoře Samsy zde připomíná Addamsovu rodinu nebo zombíky a Řehoř, který se měl jednoho rána probudit jako nestvůrný hmyz, se jí tím pádem překvapivě nikterak nevymyká. Naznačené téma, že každý z nás může být násilníkem i obětí, tvůrci dotahují v závěru, když nechají rodinu, aby se spikla i proti Řehořově sestře, jež ač k němu jako jediná chovala ještě jisté sympatie, dosud spolu s ostatními figurovala v roli jeho trýznitelky. Přes jistý autorský vklad bych však – mimo jiné s ohledem na covidovou zkušenost – přeci jen čekala silnější konkretizaci. Možná ale prostě jen nemám ráda zombíky a pitvoření.
…
Pozdně večerní performativní instalaci Kůrovec Nous Kolektivu, vzniklou v rámci rezidence absolventů Letní školy Divadla Archa, už jsem, přiznám se, neuvnímala – nadcházející nálož divadla si prostě vyžádala odpočinek. Ostatně o produkci jsme psali v Divadelních novinách 21/2022 v rámci reportáže z festivalu Akcent /zde/.
Tak s chutí na další program!
Komentáře k článku: Rituální Regiony (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
