RNT: Můžeme zlomit kohokoli
John Hodge je znám hlavně ve filmovém průmyslu pro své scénáře k Mělkému hrobu (1994), Trainspottingu (1996, podle novely Irvina Welshe) nebo Pláži (2000). Když byl v roce 2007 pověřen k sepsání scénáře o Stalinově „bouřlivém“ mládí, studium materiálů ho odvedlo k osobnosti Michaila Bulgakova. Zaujat virtuálním vztahem obou historických figur, rozhodl se pro jeho rozpracování zvolit formát surrealistického dramatu. Pod názvem Collaborators (Spolupracovníci) je inscenuje londýnské Národní divadlo na scéně Cottesloe , z níž bude představení 1. prosince vysíláno do celého světa, mj. i do Prahy (Bio Oko).
Diktátor a jeho spisovatel… Plakát k inscenaci RNT Collaborators
Spolupracovníci, anebo také Kolaboranti se inspirují reálnou událostí ze sklonku 30. let, kdy je perzekuovaný Bulgakov donucen napsat oslavné romantické drama Batumi (ve hře nese drama titul Mladý Stalin) o životě Stalina. Hodge fabuluje ve své hře proces postupného požírání vyhraněného kritika represivního režimu tímto režimem. Vraždit nepřátele je snadné. Výzva je kontrolovat jejich mysl… V příštích letech budu schopen říct: Bulgakov? Jo, toho jsme si vyškolili. Zlomili jsme ho, můžeme zlomit kohokoli… (Stalin). A v osudový okamžik nechává postavy, aby si předaly role – diktátor a dramatik se za psacím stolem vymění. Nejenže tak Stalin píše oslavnou hru sám na sebe (což ospravedlňuje její nízkou kvalitu), ale Bulgakovova ruka naopak podepisuje příkazy k masivním zatýkáním a popravám. Dehonestace dramatika, nebo umělecká metafora snahy dostat se svému literárnímu charakteru takzvaně „pod kůži“?
Alex Jennings propůjčuje Bulgakovovi rysy lehce ješitné intelektuální nadřazenosti, který měří své oponenty kriticky zkoumavým pohledem vždy s neskrývaně pobavenou ironií. Snímek archiv RNT
Bulgakov podle všeho přislíbil vytvořit Stalinovu dramatickou podobiznu k jeho šedesátinám výměnou za slušnější apartmá (čehož se nikdy nedočkal). Ačkoli ve hře je motivován příslibem, že jeho jiná hra, Moliere, bude moct být znovu uvedena (čehož se také nedočkal), pojítkem dramatické akce je jeho byt. Hrací prostor je vybaven sbírkou nezbytných funkčních rekvizit, které lze chápat i symbolicky: postel reprezentuje Bulgakovy noční můry, zatímco gramofon definuje vztah se starostlivě milující, leč zásadovou manželkou Jelenou (Jacqueline Defferary). K narušenému soukromí pak odkazuje kumbál, obydlený mladým dělníkem Sergejem (Pierce Reid), který je svou nekomplikovanou lidskostí (umocněnou silným přízvukem) jak vystřižen z propagandistických letáků. Nápaditě řešený, horizontálně členitý jevištní prostor obklopený diváky je poskládán z „mozaiky“ šikmých plošek, na nichž už sama chůze je nestabilní, vratká. O tanci v některých scénách ani nemluvě…
Kdo je kdo a na které je straně stolu? Snímek archiv RNT
Alex Jennings propůjčuje Bulgakovovi rysy lehce ješitné intelektuální nadřazenosti, který měří své oponenty kriticky zkoumavým pohledem vždy s neskrývaně pobavenou ironií. Brzy po setkání se Stalinem (Simon Russell Beale) nabývá domýšlivého dojmu, že může vyzrát i nad aparátem moci: své kritické texty nepíše vlastní rukou, ergo nezavdává si. Výseky z jeho, resp. Stalinovy patetické revoluční hry, předvídatelně inscenované v sošných pózách a pohledech vrhaných do dáli, parodují samy o sobě kult osobnosti, ale také v idealizované rovině duplikují téma odboje. Iluze, že stejně jako heroický hrdina zůstává (ač lapen) svobodný, formuje autor i Bulgakovovo vnímání a přijímání reality. Zlepšují se jeho materiální podmínky a citově neangažovaný doktor, evidentně pod vlivem morfia (Nick Sampson), mu s plakátovou rozšafností dokonce oznamuje, že je zázračně vyléčen ze smrtelné choroby.
Hodge rozehrává ve své hře faustovsko-mefistofelovské téma moci a podléhání moci. Snímek archiv RNT
Když se má Jenningsův Bulgakov na oplátku ujmout práce generálního tajemníka a falšovat jeho podpisy na oficiálních dokumentech, „upisuje se“ s lehkým srdcem, jako by byl přizván k neškodné anonymní hře s přáteli. Aniž to pozoruje, podléhá státníkovu osobnímu kouzlu a postupně ztrácí svou lidskou integritu až za hranici zdravého uvažování. Bealeův Stalin totiž nenese známky démonického diktátora. Připomíná spíš podsaditého strýčka s dýmkou, který je neustále „busy“, ale chce pomoct, protože je Bulgakovovým „fanouškem číslo jedna“. Sebeprojekce do mladého neohroženého Džugašviliho ho uspokojuje víc než vykonávaný úřad – někdo ho ale dělat musí. Přiměje nás věřit, že domnělá konspirace zraňuje jeho nejhlubší city. Projevuje se to záchvatem nekontrolované paniky. Beale Stalina stylizuje do tragikomické figurky, což se projevuje už v úvodním snovém výstupu groteskní honičky. Současně postavou probleskují i temné stránky Stalinovy povahy. Obě polohy jeho osobnosti se nakonec prolnou do charakteru rafinovaně záludného, nevyzpytatelného hráče.
Bulgakov? Jo, toho jsme si vyškolili. Zlomili jsme ho, můžeme zlomit kohokoli… Snímek archiv RNT
Hodge ústy Bulgakova deklaruje, že dramatik musí milovat své postavy. Jeho hře se nedá vytknout jednostranný negativní pohled. Polidšťuje dokonce osobnost Stalina, čehož reálný Bulgakov není schopen. Ačkoli však inscenace účinně vplétá individální myšlenkový svět do atmosféry teroru a strachu, nemůžu se zbavit dojmu, že je přece jen k osobnosti autora Mistra a Markétky (na románu tajně pracuje ještě v době přípravy hry Batumi) více než nespravedlivá.
Ohlasy v britských médiích:
London Evening Standard, 2. 11. 2011
Theater and Dance, 2. 11. 2011
www.whatsonstage.com, 2. 11. 2011
The Guardian, 2. 11. 2011
The Telegraph, 4. 11. 2011
The Observer, 6. 11. 2011
The Telegraph, 16. 11. 2011
The Royal national Theatre / Cottesloe Londýn – John Hodge: Collaborators (Spolupracovníci). Režie Nicholas Hytner, výprava Bob Crowley, hrají Alex Jennings, Simon Russell Beale, Jacqueline Defferary, Pierce Reid, Nick Sampson ad. Světová premiéra 25. října 2011. Přenos NT-Live se chystá na 1. prosinec 2011 od 19:45 SEČ (v Česku lze navštívit v Bio Oko v Praze – Holešovicích).
Komentáře k článku: RNT: Můžeme zlomit kohokoli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
