Rock Café
Prostorem v suterénu pod slavnou kavárnou Louvre na Národní třídě „bloudí“ genius loci, který má umělecké ambice. Pozornost zde soustřeďují především na hudbu a druhy s ní nějak propojené, k nimž patří i divadelní experimenty a performance. Už název dává znát, že klub má ambice oslovit také zahraniční publikum, což se přirozeně daří v oblasti hudební.
Divadelní sál Rock Café je variabilní FOTO ARCHIV KLUBU
Od začátku existence – roku 1990 – je Rock Café spjato s uměleckým sdružením Nový horizont. V současné době je ředitelem Lukáš Růžek. V průběhu let zde byly realizovány různé sociálně a komunitně orientované projekty – Dostat lidi z ulic se například zaměřuje na teenagery, a proto se snaží být cenově dostupný a zároveň atraktivní – nabízí různorodé hudební produkce.
V roce 2007, poté, co byl zrekonstruován sál, se tu začalo hrát divadlo. Hlavním cílem je poskytnout prostor mladým začínajícím souborům, jak amatérským (AmaStage), tak profesionálním. I v této dramaturgické linii jsou uváděny sociálně laděné projekty – například divadelní spolek Rozkoš bez rizika či Divadlo utlačovaných. Prvními produkcemi byly improvizace souboru I. S. harmonie či představení La Kantýna divadla Ta Kantýna. V následujících letech zde účinkovaly soubory Bez prken, Divadlo Rity Jasinské, Cabaret Caligula, Aqualung, Lolitky na cestě, Alfréd & Doris, Komediomat ad. Ještě jako studenti DAMU zde hostovali Ivo Kristián Kubák a Máša Nováková s Juráčkovými Deníky (dnes tvoří ve VILE Štvanice). Od roku 2007 se tu na čas zabydlel soubor s francouzsky znějícím názvem Studio Saint Germain, spojený se jménem překladatele a režiséra Jaromíra Janečka (inscenace Šampionky, Leviathan Kostrič, Burn Baby Burn, Žena Vlčí mák, v nichž se představili vedle mladých mnozí známí herci jako Hana Maciuchová, Alois Švehlík apod.). Jedním ze souborů, který zde v posledních letech také našel zázemí a premiéroval zde své inscenace, je Divadlo Puls.
Poznámka: Klub Rock Café, který po léta fungoval na principu víceletého grantu, pro příští období 2017–2020 nezískal grant od hl. m. Prahy.
Rozhovor s uměleckou šéfkou souboru Puls Lucií Radimerskou
Jak vzniklo Divadlo Puls?
Naše divadlo, původně pod názvem Kulich, vzniklo z absolventů Vyšší odborné školy herecké – já, Janka Valentová, Gábina Dorantová, Petr Florian, Pepa Horák a Míša Hnátka. Neměli jsme kapitál, neměli jsme nic, jen dobrou radu, že největší šanci máme s pohádkami. Oslovili jsme spisovatelku Ivonu Březinovou, která pro nás napsala pohádku Piráti, a i díky jejím kontaktům na různá kulturní centra a festivaly jsme začali fungovat. Trvalo to asi dva roky, než jsme se odvážili vytvořit celovečerní inscenaci. Hráli jsme v Divadle Na Prádle, kde jsem dělala něco mezi dramaturgyní a produkční. Po čase ale nastaly problémy a byli jsme nuceni hledat jiné prostory. Vystupovali jsme v Divadle Kampa a dvakrát jsme dělali site-specific projekt v Institutu CEVRO (Hotel /Z/matek a Hrozinka v čaji). Poté jsme našli – už pod názvem Puls – útočiště v Rock Café, které nám nabídlo úžasné podmínky. Přenesli jsme sem některé starší tituly a zároveň speciálně pro Rock Café vytvořili původní inscenace.
Zaměřujete se na původní texty?
Ano, k tomu jsme se rozhodli už na začátku. Spolupracovaly s námi autorky Magdalena Fridrich Gregorová, Jana Fléglová a Natálie Kocábová a mladí režiséři Ewa Zembok a Jiří Hajdyla. V Rock Café jsme uvedli prvotinu Natálie Kocábové Na rohu světa, stejně jako její další text WTF, pro který nám napsala muziku Vladivojna La Chie. V tomto případě se nám podařilo dát dohromady zkušené profesionály Terezu Brodskou a Václava Rašilova s mladými herci. Využíváme zde také principy laterny magiky.
Vraťme se k prostoru Rock Café. Jaké jsou v něm prostorové a kapacitní dispozice?
Sál, ve kterém hrajeme, je hodně variabilní. Což nám vyhovuje, protože pracujeme experimentálně a málokdy v klasickém kukátku. Je možnost mít prostor pro 30 i 150 diváků, můžeme hrát v aréně i stolové úpravě. Světelné vybavení je perfektní. Sál se kromě divadla využívá také pro filmové projekce, s touto technikou se dá dobře pracovat i v divadle.
Důležitá otázka na závěr – z čeho žijete?
Takový typ divadla, jaké děláme, je založen hodně na dobrovolnosti. Takže nemusím říkat, že nikoho z nás neživí. Dnes, po téměř deseti letech existence, se nám občas daří získat nějaký grant na konkrétní projekt. Ale stejně je to spíše koníček.
Komentáře k článku: Rock Café
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
