Lolita z normalizace
Doufal jsem, že na jevišti už neuvidím operu, v níž postavy důstojně přežvykují zdlouhavé repliky, zpěvavě deklamují záplavy zbytného textu, aniž by bylo zřejmé, proč se příběh zpívá a k čemu hudba je. Proslavený skladatel Rodion Ščedrin, přítomný na pražské premiéře, napsal Lolitu podle skandálního románu Vladimira Nabokova v roce 1993 jako svou třetí operu, ale co ho na tématu okouzlilo, čím chtěl hudebně ozvláštnit postavy a příběh, jsem nepoznal.
Dvanáctiletá Lolita (tvárná Pelageya Kurennaya) a její nepříliš vášnivý svůdce (Petr Sokolov) na čerpací stanici: ukázka operácké (prý realistické) režijní metody FOTO PATRIK BORECKÝ
Proč potom transformovat literaturu do hudby? Ščedrin se odkazuje, jako dnes skoro každý, k Janáčkovým nápěvkům, jenže ty formulovaly emotivní obsah slov a jednání postav, kdežto u Ščedrina se cosi operně důstojně popisně brblá. Stejně popisně, byť s využitím soudobé techniky, skládala obrazy slovenská režisérka Sláva Daubnerová, která si v Národním divadle s velkým jevištěm neporadila už potřetí. Opět jí nepomohla opulentní realistická scéna, v níž postavy nechala jen operácky (prý realisticky) jednat. Já zaznamenal docela dobrý pokus tvárnou Pelageyu Kurennayu vybavit chováním dvanáctileté „nymfičky“, i když konfrontovat ji s děvčaty Kühnova dětského sboru nebylo rozumné, Petr Sokolov coby její svůdce nevykazoval žádnou vášeň, natož zvrácenou. Propadl jsem se v čase někam do inscenačních sedmdesátek, do časů sovětských družebních hostování.
Národní divadlo, Praha – Rodion Ščedrin: Lolita. Opera o dvou dějstvích na libreto skladatele. Hudební nastudování a dirigent Sergey Neller, režie Sláva Daubnerová, scéna Boris Kudlička, kostýmy Natalia Kitamikado, sbormistr Adolf Melichar. Česká premiéra 3. října 2019 ve Stavovském divadle.
Komentáře k článku: Lolita z normalizace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
