Zlatoslavičí trylkování v brněnské Redutě
Odvrácená tvář českého showbyznysu v proměnách pěti posledních dekád a zejména anketa Zlatý slavík představují základní tematické linie inscenace Roky a kroky Činohry Národního divadla Brno. Hraje se v Redutě, na jejímž jevišti se režisér Braňo Holiček uvedl už před časem v divácky oblíbených projektech Černá labuť (2015) a Kmeny (2017). Roky a kroky tak završují volnou trilogii věnovanou lidské společnosti v proměnách moderní doby.
Odvrácená tvář českého showbyznysu v proměnách pěti posledních dekád a zejména anketa Zlatý slavík představují základní tematické linie inscenace Roky a kroky Činohry Národního divadla Brno.
Řada z nás si tuzemskou populární hudbu oprávněně spojuje s jistou bizarností, plytkostí či jalovostí, což představuje ideální teatrální materiál. Holičkovi však o povrchní pozlátko ani o strojenou image hvězd primárně nejde. Ponejvíce chce zobrazovat a ohledávat společensko-politické valence této branže: byli to právě čelní interpreti pop music, kteří nejen své kolovrátkově vlezlé písničky, ale často také sami sebe rádi spojovali a spojují s prostředím vysoké politiky a po revoluci i s polosvětem zločinu.
Roky a kroky jsou kolektivním dílem režiséra a hereckého týmu, neboť vznikaly podobně jako například Kmeny metodou řízené herecké improvizace. Scénář je sestavený z reálných děkovných projevů oceněných pěveckých es ve Zlatém, posléze Českém slavíkovi, ale také z proslovů politiků. Jde o „vyznání“ místy podivně šroubovaná, ideologicky zabarvená, sebevědomě vypjatá, která si však v čase často protiřečí – jedna groteskní, divácky vděčná slovní perla střídá druhou. Začíná se v roce 1966, čtyři léta po vyhlášení ankety, připomenuto je i Národní divadlo při Antichartě nebo Staromák při návratu hokejistů s olympijským zlatem a epilog samozřejmě obstará letošní projev Miloše Zemana ve Španělském sále Pražského hradu při jubilejním rozdávání státních cen.
Holiček vystavěl groteskně panoptikální show kolem řečnického pultu, který vlastně tvoří jedinou dominantu jinak prázdného jeviště. Šestice aktérů je oděna do navlas stejných černých smokingů, mají klaunsky napudrované tváře a vlasy překryté bílou síťkou. Uniformní sextet tak může být – a na přeskáčku i je – všemi těmi Gotty, Kubiškami, Pilarkami anebo Michalem Davidem, který doprovodil pohřeb zavražděného kontroverzního podnikatele Františka Mrázka svým songem Pár přátel stačí mít. Kromě Václava Klause či Jiřího Paroubka se objeví i Andrej Babiš, který se dušuje, že jako úspěšný velkopodnikatel nevstoupí do politiky. Všechny tyto persony předvedou oni černí, zástupní kabaretiéři bez hlasových či gestických imitací, až občas tuhne úsměv na rtech.
Holičkově tematicky i textově zdařilé sedmdesátiminutové inscenaci lze ovšem vytknout velmi stereotypní jevištní ozvláštňování autentického materiálu. Neustále se monotónně nastupuje z portálu oproti vyvolávanému směru, někdo sebou opakovaně tříská o zem nebo vláčí nohu v drnčícím plechovém kýblu jako ve filmové grotesce. Je jasné, že vlezdoprdelkování zpěváků či výřečná blbost politiků se ani v demokratických časech nemění (podle mne hlavní sdělení večera), lze si však představit divadelně barevnější podobu vlastně černobílé inscenace.
Mile mě ovšem překvapilo, jak se všechny ty Jakešovy hodné holky či paroubkovštiny typu „Kdo z vás to má?“ přetavily do kolektivní paměti – publikum se v narážkách orientuje a baví se jimi. Je dobré tímto zábavným způsobem připomínat našincům jejich minulost nejen pro bystření historické paměti. Zdůrazňuji, že Holičkova inscenace nijak nemoralizuje, jenom vlastně opakuje kdysi řečené ve veřejném prostoru. Vše stvrzuje groteskně rozšklebená tečka inscenace s karikovanými fragmenty Hašlerova hitu Ta naše písnička česká. V barevně nasvícené projekci si divák nakonec může zazpívat karaoke už s divadelně osvíceným vědomím, že je těžké brát věci tak, jaké jsou…
Národní divadlo Brno – Braňo Holiček a kol.: Roky a kroky. Režie Braňo Holiček, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Lenka Odvárková. Premiéra 2. listopadu v divadle Reduta.
Komentáře k článku: Zlatoslavičí trylkování v brněnské Redutě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
