Kvádrování s Fručkem
Když se vnitřně nastavíte na sledování pětihodinové performance a ona po dvou hodinách skončí, připadáte si jako „rootless“, aniž máte se skupinou RootlessRoot Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney cokoli společného. Zahajovací živá instalace Endless Composition na festivalu …příští vlna/next wave… z technických důvodů nedostála ohlášené délce a zůstala pro mě trochu torzem, navzdory ujištění, že delší představení rovná se delší pauzy na odpočinek mezi jednotlivými úkony.
Jozef Fruček staví kubistický les FOTO ČENĚK FOLK
Ovšem povalovat se na pytlích, vyskládaných podél stěny, a pozorovat vysokého muže v černém, jak do nekonečna přestavuje útvary ze třiceti dřevěných kvádrů, zatímco za proskleným průčelím odnášejí mraky čas, to je luxus. A k tomu genius loci holešovické „Skleněnky“ (přiléhající k budově Jatek78, jež se produkčně na uvedení podílela) – vysokánské stěny, mapy na omítce a zazděné otvory, nepravidelnosti podlahy, skladištní lampy a pozor: štukový znak hl. města Prahy! Od vietnamského bistra sem doléhá popík, zaprášeným sklem nahlížejí kolemjdoucí. Že tahle podívaná není pro každého, zvědavci pochopí, když „dělník umění“ prohodí vchodem na politou dlažbu jeden z trámů úctyhodných rozměrů 25 × 20 × 200 cm. Je to výzva i provokace. Buď pojďte dál, nebo… však víte.
Úvodní instalace, kdy většina trámů stojí v nepravidelných uskupeních, připomíná kubistický les. Podobné formace se v časových smyčkách opakují a jsou vždy výchozím bodem pro zahájení tvorby dalších, malých i rozsáhlejších útvarů. Performer mezi trámy prochází, jeden po druhém je rozkývává a nechává je houpat se vlastní vahou na místě, jako by zkoumal jejich šance na využití v budoucím celku. Zvuková kulisa se skládá z dunění dřeva o dlaždice a šelestivých zvuků při jeho přesouvání. Občas se hrana kvádru zarazí o nějaký výčnělek a ta pauza zarezonuje jako švihnutí bičem, protože po jisté době začne mít sledování performance, od níž fascinovaně nedokážete odtrhnout oči, hypnotizující efekt počítání oveček.
Kontakt Fručka s materiálem totiž diváka strhne ke spoluprožívání akce stejně, jako nenápadný proces odlivu fyzických sil. Vnímáte, kdy dřevu domlouvá, kdy s ním bojuje a kdy ho ovládne. S údivem pozorujete, jak kvádry o váze až 70 kg soustředěně uchopuje, objímá, zvedá, nosí, odhazuje, poráží, tlačí a klade na sebe, a jak pomocí páky, milimetrových posunů nebo dobře mířenými hody staví a bourá brány, hráze, hranice či útvary na způsob megalitických staveb. Tvoří cíleně a v temporytmu, dokud robotické pohyby a rozvážný krok nezačnou narušovat častější pauzy a sílící napětí ve svalech a ve výrazu. Ten posun je minimální, nicméně vy už větříte nevratné mikrozměny energie, zvlášť když i kvádry po úderech o zem praskají, hrozí rozpadem a hrany se štěpí na třísky. Ani Don Quijote, jehož Fruček svým zevnějškem nápadně připomíná, ani armáda masivních trámů nezvítězí. Člověk a materie se vzájemně ovlivňují jako sebedestruktivní spolutvůrci – v aréně je cítit krev a čeká se na Caesarovo rozhodující gesto.
Fyzikální obraz současného umění si nezadá s psychologickým bojem a svým způsobem jde o fascinující zápas.
RootlessRoot: Endless Composition. Performer Jozef Fruček. Uvedeno 19. září 2015 ve „Skleněnce“ v holešovické tržnici.
Komentáře k článku: Kvádrování s Fručkem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
