Rozhněvaní česko-slovenští blogeři a blogerky spílají divadlu (No. 9)

Varyš píše Kyselové

Milá Evo,

píšu Ti zejména proto, že věřím, že ženský, slovenský a speciálně Tvůj pohled (ne nezbytně v tomto pořadí) může obohatit a třeba i rozčeřit vody této údajně neklidné stránky.

O nás/vás/nich se poslední dobou mluví jako o facebookové generaci. Je to sice nová variace na staré známé hořekování nad mladými nepovedenými nezvedenci, ale jinak nevím, co si pod tím mám představit. Jestli to nebude tak, že neznámé se nám vždycky jeví větší, než je, a proto facebook nejen odsuzují, ale především vnímají jako něco zásadního především ti, kteří ho nepoužívají. Psal o tom ostatně nedávno Karel Hvížďala – internet je revoluce jen pro staré…

Tvůj Vojtěch

Kyselová odpovídá Varyšovi

Drahý Vojtěch,

naozaj som úprimne potešená, že došlo aj na mňa a po dlhej dobe si budem s niekým dopisovať a že bude môj penfriend Varyš, no jednoducho nemám čo riešiť. Nebudem síce zastierať isté rozhorčenie nad tým, že som sa až teraz dostala do centra Tvojej blogpozornosti, ale na druhej strane po Klarinovi a Bernátkovi do tretice všetko dobré!

(…) Asymetrické rodové rozvrstvenie v teatrológii je záhadou aj pre mňa. Neviem si to vysvětlit, ale ako feministke mi ženský kolektív neprekáža (druhá strana to tak ale niekedy nevidí). Prevaha mužov-teatrológov-profesionálov je v československom kontexte viac český fenomén, slovenská časť je až na pár výnimiek výsostne ženským „piesočkom“ (a ešte k tomu zasa skoro samá feministka!). Prečo je tomu tak, je myslím na širší sociologicko-teatrologický výskum…

Úplné znění dopisů najdete na internetových stránkách DN

Varyš píše Kyselové (No. 1)

Kyselová odpovídá Varyšovi (No. 1)