Divadelní noviny > Burza Rozhovor Zprávy
ROZHOVOR: Divadlo pro nevidomé
V České republice žije 83 000 těžce zrakově postižených, 19 000 nevidomých a prakticky nevidomých a 600 tisíc lidí se zrakovým omezením. Projekt Přístupnost kultury nevidomým spolku Just Monkeys cílí na zpřístupnění divadla právě těmto divákům. Workshop, který se uskuteční 30.11.-1.12.2024 v Praze, s Katarzynou Peplinsky-Pietrzak se zaměří na proškolení divadelních lektorů a režisérů/dramaturgů/asistentů/studentů režie/studentů dramaturgie, aby získali nástroje, jak je možné zpřístupnit divadla a divadelní představení lidem se zrakovým postižením a nevidomým.
Katarzyna Peplinska-Pietrzak je specialistkou v práci na začleňovaní slabozrakých a nevidomých do divadelních aktivit. Účastníci workshopů se ponoří do multisenzorického zážitku a budou zkoumat, jak můžeme kreativně zapojit smysly. Zjistí, čemu je třeba věnovat zvláštní pozornost při přípravě přístupných workshopů pro nevidomé a slabozraké. Seznámí se s technikami, jak zpřístupnit nevidomým lidem, divácký zážitek, mimo jiné vytvářením audio-popisů. Naučí se, jak připravit prohlídku divadel pro nevidomé. Získají řadu příkladů dobré praxe a odborných nástrojů.
Na otázky odpovídala organizátorka projektu Vendula Wichsová. Termín workshopu: 30. listopadu–1. prosince 2024, sobota 9.00–12.00, 13.00–19.00; neděle 9.00–12.00, 13.00–17.00. Místo konání: Katedra výchovné dramatiky DAMU, Karlova 26, Praha 1. Pro studující DAMU je workshop zdarma. Registrační poplatek pro nestudující na DAMU je 500 Kč. Na workshop je možné se přihlásit zde.
Co vás inspirovalo k vytvoření projektu zaměřeného na zpřístupnění divadla lidem se zrakovým postižením?
Rozhořčení, proč to tak už dávno není. Proč naše kultura není přístupná všem. Bezesporu je záslužné, že jednou do roka se umělci vzedmou a uskuteční koncert pro Světlušku, ale proč by nevidomí a slabozrací spoluobčané nemohli chodit na koncerty a do divadla pravidelně? Naše kulturní instituce a lidé v nich na práci s nevidomým publikem ale nejsou připraveni.
V polské Vratislavi jsem se zúčastnila workshopu Katarzyny Peplinske-Pietrzak. Zůstala jsem v údivu nad tím, že se v Polsku zpřístupňování kultury věnují mnohem intenzivněji, než je tomu u nás. V Just Monkeys realizujeme inkluzivní divadelní aktivity, jak vzdělávací, tak kreativní. Prozkoumáváme možnosti, jak využívat divadlo ke zvyšování solidarity a empatie ve společnosti. Věnujeme se lidem napříč věkovým i zdravotním kategoriím. Když Ministerstvo kultury vypsalo výzvu v rámci Národního plánu obnovy na možnost dalšího vzdělávání kulturních pracovníků, pozvat Katarzynu bylo jasnou volbou.
Jaké konkrétní bariéry v přístupu ke kultuře řešíte ve vašem projektu?
Člověku jen padá brada obdivem, když zjišťuje, co všechno musí lidé s jakýmikoliv omezeními zvládnout, naučit se, aby se mohli pohybovat ve světě. Desítky tisíc lidí v různém věku přichází o zrak v důsledku civilizačních chorob, třeba diabetu. Nejedná se tedy o jednolitou skupinu, ale velmi různorodou societu. Pozvali jsme expertku na zpřístupňování Katarzynu Peplinski-Pietrzak, která ozřejmuje, jak pracovat s komunitou nevidomých diváků, jak jim pomoci dostat se do divadla, jak se v něm orientovat, co když má divák vodícího psa, jak proškolit uvaděče a další personál divadla, jak připravit nevidomého diváka na konkrétní představení – připravit pro něj workshop před představením, jak vytvořit audio-popis představení, aby mohl mít nevidomí divák co nejhlubší umělecký zážitek, to a mnoho dalšího se účastníci dozví během víkendového workshopu.
Workshop, který Katarzyna povede trvá celý víkend a je doslova „nadupaný“ jak sebezkušenostními cvičeními, informacemi, tipy, radami, postupy, jak se dá na zpřístupňování jít. Lektorka je nesmírně inspirativní a motivuje účastníky, aby vycházeli ze sebe, z potřeb a možností své organizace. „Zkus to, co jde“, opakovala, na mé námitky ALE.
Co účastníci workshopů získají za nové dovednosti a jak je mohou využít ve své praxi?
Frekventant workshopu rozvine své kompetence a získá představu o základní typologii a specificích zrakového postižení (ZrP) o zásadách komunikace s osobami se ZrP. Seznámí se základy techniky doprovázení nevidomých a se specifikami práce s informacemi při postižení zraku a ví, jak v praxi osobám se ZrP informace zpřístupňovat. Základně se zorientuje v roli průvodce. Dokáže, ve spolupráci s odborníky z organizací pro osoby se ZrP, připravit akci pro osoby se ZrP. A získá nové techniky práce v kultuře. Co si pod tím můžeme představit? Během sebezkušenostní části workshopu zažije účastník řadu aha momentů. Sám na sobě si vyzkouší praktické techniky, aby byl schopen dál samostatně vymýšlet a organizovat workshopy a události ve své instituci. Kromě toho intenzivně rozžívá svou vnitřní obrazotvornost. Nově se vztahuje ke světu a objevuje nekonvenční způsob vyjadřování se. Tento workshop není jen o nácviku doprovázení, ale hlavně o inspiraci, která vede k inkluzivnímu přístupu k tvorbě samotné.
Jaké techniky nebo metody jsou při práci s nevidomými diváky nejefektivnější?
Věnovat péči a čas, seznámením se s prostorami divadla, aby se nevidomý divák mohl cítit bezpečně a získal jistotu, než se divadlo zaplní dalšími návštěvníky. Kromě přípravy podpůrných materiálů či haptických stezek se domnívám, že to je workshop před představením. Seznámit diváky s hrou nejlépe přímo v kulisách. Inscenovat inkluzivně.
Jaká je role zahraniční lektorky Katarzyny Peplinske-Pietrzak a co přináší mezinárodní rozměr projektu?
Katarzyna vede celý workshop. Je mezinárodně uznávanou a v Polsku oceňovanou pracovnicí divadelního zpřístupňování v Teatrze Starym v Krakově, členka sítě lídrů přístupnosti iniciované Nadací Kultura bez bariér. Stipendistka ministra kultury a národního dědictví v letech 2020 a 2021. Kromě toho je pedagožkou, režisérkou, choreografkou. Usilovně pracuje na zpřístupnění uměleckého vzdělávání nevidomým a jejich následném začlenění do divadelního provozu v Polsku. Pevně doufám, že nezůstaneme pozadu a Katarzyna přinese účastníkům workshopu inspiraci k práci na zpřístupňování divadla v České republice.
Můžete popsat, jak vypadá příprava audio-popisu a proč je důležitý pro nevidomé diváky?
Audio-popis slouží k zpřístupnění a prohloubení uměleckého zážitku nevidomým. Vytváří jej proškolený člověk (např. divadelní lektor, dramaturg) ve spolupráci s inscenačním týmem. Jedná se o „druhý“ scénář, který obsahuje popis toho, co se na jevišti děje, která postava kam jde, co má na sobě atd., vždy v závislosti na důležitosti pro danou scénu a porozumění celé hry. Proškolená osoba nebo herec sleduje představení a simultánně čte tento „druhý“ scénář do mikrofonu a nevidomí diváci v hledišti mají sluchátko, kterým audio-popis v hledišti při sledování inscenace poslouchají.
Proč je důležitý audio-popis? Zkuste jít na představení a sledovat jej se zavřenýma očima.
Audio-popis se stává další svébytnou uměleckou složkou inscenace. V Německu už se některé inscenační týmy posunuli tak, že tvoří dramatický text, který je v samém základu koncipován jako inkluzivní text. A není potřeba audio-popisu. Vše potřebné pro nevidomé je prosloveno na jevišti. Vzniká nové divadlo. Inkluzivní divadlo.
Čím můžete inspirovat další organizace?
Na základě uskutečněných workshopů se snažíme s naším projektem vytvořit komunitu proškolených pracovníků v kultuře, kteří by se navzájem podporovali a sdíleli zkušenosti. Protože být na to sám/a je velmi náročné a očividně to nevedlo k dlouhodobé udržitelnosti či nastolení trendu.
Komentáře k článku: ROZHOVOR: Divadlo pro nevidomé
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)