ROZHOVOR: Kdo je vlastně kacíř? – Divadelní noviny
Divadelní noviny Aktuální vydání 2/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

2/2025

ročník 34
25. 2. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Rozhovor

ROZHOVOR: Kdo je vlastně kacíř?

Rozhlasová kompozice Matko Boží, vyžeň Putina Jiřího Adámka Austerlitze, vysílaná v polovině února v Českém rozhlase, získala díky propojení třaskavého tématu s originální formou velký ohlas u odborné veřejnosti a věřím, že i u diváků. Autor, skladatel a režisér v jednom vytvořil společně s trojicí interpretek Vendulou Holičkovou, Kateřinou Císařovou a Bárou Mišíkovou společně s hráči Brno Contemporary Orchestra svérázný politický protest, připomínající akci punkové kapely Pussy Riot, která se 21. února 2012 pokusila zazpívat protiputinovskou píseň v ústředním moskevském chrámu Krista Spasitele. Zaznělo jen několik slov a tónů, než pětici dívek v barevných kuklách ochranka vyprovodila z kostela ven… A následky tohoto činu na sebe nenechaly dlouho čekat. Zeptali jsme se autora na okolnosti vzniku a realizace tohoto projektu.

Jiří Adámek Austerlitz. ZDROJ Český rozhlas

I když vím, že tématem vašich děl často bývá politika a společnost, z vaší dílny se mi zdá rozhlasová inscenace Matko Boží, vyžeň Putina zatím nejrazantnější. Kdy přišel nápad toto téma zpracovat?

Již z dřívějška jsem znal velice působivou knížku Jak udělat revoluci, kterou napsala Naďa Tolokonnikovová, asi mediálně nejznámější členka Pussy Riot. A vzpomněl jsem si na ni, když mě Brno Contemporary Orchestra (ansámbl pro soudobou hudbu) požádal o napsání skladby pro jejich politicky laděný koncert zhruba před rokem. Tak vznikla první kratší verze, která se stala základem pro propracovanější a rozvinutější verzi rozhlasovou.

Jste nejen autorem textu, ale i hudební kompozice. Koncipoval jste už od počátku toto dílo jako hudebně-dramatickou skladbu?

Bylo to poprvé, kdy jsem dostal objednávku vyloženě hudební. Napsal jsem voicebandovou partituru pro tři herečky a předepsal jsem instrukce pro instrumentální vstupy, které zaranžoval umělecký šéf a dirigent Pavel Šnajdr.

Jak dlouho trvala příprava a jak projekt vznikal?

Brněnská verze nám vytvořila základ, který jsme dále rozvíjeli. V debatách s dramaturgyněmi jsem dospěl k tomu, že budu méně akcentovat příběh samotných Pussy Riot, který převyprávěly nejen ve svých knížkách, ale také s ním jezdí v podobě koncertního vystoupení. A že více rozvineme sondu do politických okolností, především provázání Putinova ideologického jazyka s pravoslavnou církví. Měl jsem pro sebe zformulovanou otázku, kdo je vlastně kacíř – Pussy Riot se svou punkovou modlitbou, anebo Putin, který ve jménu náboženských hodnot cynicky zneužívá svou moc?

V anotaci odkazujete na následující knihy Michail Zygar: Všichni muži Kremlu – Stručná historie dnešního Ruska; Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě – Rusko, Evropa, Amerika; Naděžda Tolokonnikovová: Jak udělat revoluci – Zápisky z trestanecké kolonie; Marija Aljochina: Riot Days – Dva roky v ruském vězení. Nakolik využíváte přímé citace z těchto knih?

Ty knížky byly důležitým zdrojem, i když zdaleka ne jediným. Ale pomohly mi zformovat základní ideu a nabídly mi řadu konkrétních motivů a metafor. Proto jsme se rozhodli je v anotaci uvést. Třeba Zygar popisuje kolektivního Putina, tvořeného přáními, představami a mentálními vzorci úředníků v Kremlu i obyčejných Rusů. Jiné dílčí motivy jsem objevil díky konzultaci s geopolitikem Michaelem Romancovem či manželi Machoninovými.

Počítal jste od počátku s obsazením Kateřiny Císařové, Venduly Holičkové a Báry Mišíkové?

Ano, jinak to neumím, než že si představuji konkrétní herce či herečky. A samozřejmě že jejich vklad byl zásadní. Tu a tam něco posunuly vlastními nápady, a hlavně byly fascinujícím způsobem důsledné v nazkoušení všech proměn výrazu a v rytmicky či intonačně náročných pasážích. Jedna silná vzpomínka z nahrávacího studia je, jak se postupně nořily hlouběji a hlouběji do slov „hlubinná Rus, pravá Rus, ryzí ruská Rus“, až nakonec jako by ta slova jenom tiše vydechly.

Co bylo při realizaci nejobtížnější?

Těžko říci. Nepouštím se do politických témat moc často, protože se rád vyjadřuji skrze přesně komponovanou formu. A u takových témat musím být naopak naprosto přesný v obsahu. Takže jde o to, neustále balancovat znělost formálních nápadů a politickou výpověď.

Jaké jsou ohlasy posluchačů?  

Tak ke mně se dostanou hlavně gratulace, neodvažuju se soudit…

Hra je k poslechu zde

Zdroj náhledového obrázku Český rozhlas. 


Komentáře k článku: ROZHOVOR: Kdo je vlastně kacíř?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,