Prestiž a respekt se budují dlouho
Rozhovor s Tomášem Töpferem, prvním prezidentem Herecké asociace (1990–1991)
V únoru 1990 vám bylo třicet devět let. Proč jste se odhodlal ujmout úřadu, který vám v tom hektickém revolučním čase musel dost svazovat ruce?
Když jsme se rozhodli Hereckou asociaci založit, nějak organicky to vyplynulo.
Co vám působení v čele asociace dalo – a vzalo?
Každá zkušenost je cenná. Tedy i zkušenost z vedení Herecké asociace. Vzalo mi to však iluze, že bychom se dokázali spojit na déle než jen na několik dnů vzepětí. Tak tomu bylo v roce 68 i v roce 89.
Na co jste coby první prezident pyšný – a co se vám naopak, jako prezidentovi, nepovedlo?
Pyšný nejsem od přírody. Byl jsem rád, že Herecká asociace dostala pevnou strukturu a rozběhla se – a trvá. Především jsem hrdý na to, že jsem byl u zrodu a vlastně i u nápadu na Ceny Thálie – a že se Thálie stala velmi ceněnou cenou.
Nepovedlo se mi získat některé špičkové herecké kolegy. O co by byla asociace mocnější, kdyby byli jejími členy!
Jak se vám jeví současná úroveň – a v souvislosti s ní i společenská prestiž – českého divadla, případně jednotlivých divadelních disciplín? A potažmo tak řečených výkonných umělců?
Ti, co divadlo dělají aktivně – a já se mezi ně počítám, mají proklatě málo času na srovnávání. V domácím a, bohužel, i mezinárodním kontextu. Zkuste si vyjet na nějaký zahraniční festival, když denně nebo obden hrajete a denně v divadle zkoušíte… Takže to není otázka pro mě. Obecně má divadlo prestiž takovou, jakou si zaslouží. Občas si vzpomenu na mistry, ke kterým jsme jako studenti vzhlíželi a chodili na ně do divadel. Nevzpomínám si, že by týž herec hrál například jeden večer Othella a druhý den se objevil v přiboudlém zábavním pořadu a vyprávěl přiboudlé anekdoty. Prestiž a respekt se budují dlouho a ztrácejí rychle.
Jaký význam přikládáte Herecké asociaci v kontextu českého divadelnictví a vůbec kultury?
Profesní a vůbec všechna zájmová sdružení jsou nezbytnou součástí fungování skutečné občanské společnosti. Tuto rovnováhu spolkového a politického života jsme ještě, myslím, nedokázali dostatečně vybalancovat. Ale vzhledem k dlouhé totalitní přestávce na tom nejsme tak špatně.
Co od Herecké asociace očekáváte ve vztahu ke státním, kulturním a divadelním institucím?
Herecká není klasickou odborovou organizací. Sdružuje převážně umělce na volné noze, tedy OSVČ. I její vztah k uvedeným institucím by z toho měl vyplývat. Je to trochu problém evropské legislativy a bylo by dobré se na to zaměřit právě v širším kontextu EU.
Na co by se Herecká asociace měla soustředit v blízké, případně vzdálenější budoucnosti?
Něco jsem naznačil už v předešlé odpovědi. Především by se měla, a to platí od samého jejího začátku nepřetržitě, věnovat „osvětové činnosti“ vůči těm, které by měla zastupovat. Asociace bude jen tak silná, jak silnou bude mít členskou základnu, a bude tak prestižní, jak prestižní osobnosti budou jejími členy.
Komentáře k článku: Prestiž a respekt se budují dlouho
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
