Marek Cpin: Mám psycho sezonu a jsem rád
Veronika Bednářová
Na scéně ho neomylně poznáte: výrazným rukopisem, originalitou, citem pro detail, syrovostí, reálností, zvláštní humornou poetikou. Má za sebou na 200 inscenací a teď uzavírá další nesmírně plodnou divadelní sezonu: uznávané inscenace v Praze (Časokryt, Romeo a Julie) i Brně (Moje kopyta rozryla už zem, Divoká kachna). A také nominace na Cenu Czech Grand Design za koncept interaktivní výstavy Institut blízkosti. Scénograf a kostýmní výtvarník MAREK CPIN (47), rozkročený mezi výtvarným uměním, designem i architekturou, však dál zůstává věrný hlavně činohře, zdaleka nejen ve svém domovském Divadle Na zábradlí.

Vaše zatím poslední premiéra? Byla výsledkem mé nedávné spolupráce s režisérkou a dramatičkou Eliškou Balog na inscenaci Divadla Husa na provázku Moje kopyta rozryla už zem. Pro mě je to téměř zázrak, že ve skoro padesáti letech můžu dělat s mladými lidmi a nacházím s nimi společnou řeč. Byl to pro mě hodně zajímavý úkol: strukturou textu, pohledem tvůrkyně i prostorem sklepní scény. Baví mě i to jiné myšlení, které mladá generace má. Stejně jako mají rozdílné myšlení moji stálí spolupracovníci, režiséři Jan Mikulášek, Jan Frič, Martin Františák… Mám štěstí, že s nimi můžu pracovat a přeskakovat mezi jejich mozky: je v tom jistý druh intelektuálního kanibalismu – z každého si kousek ukousnu...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory