Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Rozmanitosti Šípkové Růženky

    V rámci pátého ročníku dětského festivalu VILOmeniny pořádaném souborem Geisslers Hofcomoedianten se v letošním programu již tradičně objevil i soubor Divadlo rozmanitostí, které je loutkovou a alternativní scénou Městského divadla v Mostě, s jejich nově uváděnou loutkovo – hudební inscenací Šípková Růženka v režii Jiřího Ondry.

    Ansámbl Divadla rozmanitostí pojal tuto věhlasně známou pohádku velice kreativním způsobem. Foto: archiv divadla.

    Esteticky působivá loutkohra zpracovává známý příběh o princezně Růžence, která je nad kolébkou prokleta zlou sudičkou. V den svých patnáctých narozenin se píchne o trn, ale díky hodné sudičce pouze upadne do hlubokého spánku, ze kterého bude vysvobozena polibkem z pravé lásky.

    Ansámbl Divadla rozmanitostí pojal tuto věhlasně známou pohádku vysoce kreativním způsobem. Kromě prolínání herců s jim podobnými dřevěnými marionetami je v inscenaci kladen důraz na hudební složku, kterou z větší části obstarává představitel Prince (Václav Hoskovec), ale v průběhu inscenace hraje i harmonicky zpívá celý soubor. Hudba je v inscenaci zásadním prvkem, který pracuje nejen s napětím, ale také udává atmosféru jednotlivých situací. Sehraností herců s hudbou dochází k tomu, že v jedné pasáži dokáží elegantně vytvořit a prostřídat několik kontrastních nálad jako třeba hravost s určitou mystičností, aniž by něco z toho působilo nuceně či nepřirozeně.

    Mystičnost má důležitou roli nejen při práci s napětím, ale také při zdůraznění charakteru zla. Rozlišení záporných a kladných postav je čitelně dáno již v původní pohádce, ale mostecká Růženka pracuje i se spoustou (mnohdy až děsivých) prvků, které posunou zlou sudičku další úroveň. Očividné je to například v pasáži, kdy se loutkový princ a postava zlé sudičky (Jitka Raková) s pomalovanou kuklou v podobě staré ježibaby snaží prince poměrně drsně pobodat jehlicemi za doprovodu hlasitého smíchu.

    Mimo tyto tajemné (až hrůzu budící) prvky, si umí Divadlo rozmanitostí pohrát i s poetičností a hravou lehkostí, přičemž poetičnost hry je přítomna už ve zvolené estetice scény a kostýmů Jany Hauskrechtové. Barevně jsou kostýmy laděny do bílých a pastelových barev a pohrávají si se všudy přítomným vzorem růží (kromě nábytku, který má vzor oblak). Scéna jako taková se  nemění, zůstáváme v jednom prostředí, ze kterého herci přinášením nových rekvizit srozumitelně vytvářejí prostředí nové. Korunu technické stránce inscenace pak nasazuje světelný design Vlastislava BrožeMiroslavem Mundokem, jehož barevnost a intenzita se proměňuje spolu s příběhem a podtrhává atmosféru magičnosti, primárně pak u komorních scén.

    Díky zkratce není inscenace zatížená na slovo a dává tak prostor herecké a loutkové akci. Foto: archiv divadla.

    Společně se skvělým hudebním podkladem a drobnými rekvizitami zvládají mostečtí funkčně a efektivně využívat jevištní zkratku. Ať už se jedná o plynutí času pojaté jako počítání, které se následně promění ve hru na schovávanou nebo vtipná a originální vsuvka divadla na divadle v podobě převyprávění dvou dalších pohádek za využití typického znaku jednotlivých postav (Karkulka jako košíček s jablíčkem, vlk jako dva kartáče, jelen jako malé paroží, …). Díky zkratce není inscenace zatížená na slovo a dává tak prostor herecké a loutkové akci.

    Jedním z dalších důvodů, proč je inscenace po celou dobu trvání tak funkční a pozornost přitahující, jsou herecké výkony všech čtyř herců/loutkovodičů. Kromě toho, že je herecký projev velice hravý a energický, je znatelný i jejich zápal, což se odráží v celkové lehkosti hry. Působivé je i to, že ve chvílích, kdy se z herce stává loutkovodič, tak stále hraje i sám sebe, grimasou a tělem. Vzájemná proměna z herce na loutku či naopak je někdy čitelná, někdy splývá, a když zrovna čitelná není, pak to inscenaci jako celku nijak neubližuje, ale naopak jen podtrhává nádech snovosti.

    Souhrou slova, scény a akce, která je v podání Divadla rozmanitostí očividná, je inscenace kompaktní a především plynulá. I ve chvílích, kdy dochází k proměnám scény, se stále děje něco, co rozvíjí příběh a je zároveň poutavé, takže i kdyby princ za princeznou nakonec nedorazil, divák jakékoliv věkové kategorie by se dál bavil rozmanitostmi této Šípkové Růženky.

    Divadlo rozmanitostí, Most – Jiří Ondra: Šípková Růženka. Režie: Jiří Ondra, dramaturgie: Jiří Ondra, výprava: Jana Hauskrechtová, loutky: Vlastislav Brož, Jarmila Nedvědová, Alena Kočendová, hudba: Václav Hoskovec, světlo: Vlastislav Brož, Miroslav Mundok. Hrají: Ema Turnová, Jitka Raková, Pavel Zikmund, Václav Hoskovec. Premiéra 5. 10. 2019.


    Komentáře k článku: Rozmanitosti Šípkové Růženky

    1. Jiří Ondra

      Avatar

      Dobrý den,
      děkuji Vám za Divadlo rozmanitostí za Vaši recenzi. Jen bych chtěl poopravit jednu faktickou chybu. Autorkou výpravy (tedy scény a kostýmů) je Jana Hauskrechtová. V konečném výčtu to máte správně, uprostřed recenze ne.

      Děkuji a zdravím Vás
      Jiří Ondra

      27.11.2019 (20.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Avatar

      Opraveno.
      Za omyl se omlouváme.

      27.11.2019 (22.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,