Rozmělněná bída
V Huse na provázku se sto šedesát let od první publikace romantického románu Bídníci rozhodli ukázat, že sociální realitou první poloviny předminulého století prostoupené dílo francouzského klasika Victora Huga má co říct k dnešku. Vedení brněnské scény si k tomu přizvalo úpravce a režiséra Michala Hábu, který text se sobě typickou razantností dekonstruoval a přenesl do našich dnů. Inscenaci připravil ve spolupráci s romským sdružením ARA ART. Jeho zakladatele Davida Tišera režisér obsadil do role Valjeana, Pavlína Matiová z téhož sdružení hraje Fantinu a patří se hned dodat, že tak činí lépe než její „šéf“ Tišer, který je z celé devítičlenné herecké sestavy nejslabší. Vada řeči? Budiž. Jenže Tišerova prkennost jevištního pohybu a vůbec bazální herecká nejistota jsou z kategorií nikoli svébytných naturščiků, nýbrž bohužel jen snaživých ochotníků.
Pavlína Matiová hraje Fantinu (v pozadí Dominik Teleky) FOTO DAVID KONEČNÝ
Hraje se na oproštěné scéně, na ploše ze světlých prken; z téhož materiálu navrhla autorka výpravy Adriana Černá i zadní stěnu, na niž je během večera promítnuta řada videí s výjevy, které rozšiřují rejstřík inscenovaných situací, živí herci s filmovými obrazy navíc komunikují. Trochu to řešení upomíná na scénografii Dušana D. Pařízka (viz třeba jeho Sláva a pád krále Otakara), zejména když pak herci začnou stěnu složenou z vertikálně posazených prken rozebírat a vznikají v ní průhledy… až je ke konci rozebraná téměř úplně – to z ní herecká sestava složí barikádu k závěrečnému „boji“, kdy divákům vyloží, jak se to s jejich Victorem Hugem i se světem jako takovým vůbec má.
Svoboda, rovnost, zcizení. Tato substantiva parafrázující triádu francouzské revoluce vsadil Michal Hába do podtitulu inscenace a k jejich naplnění během večera lze poznamenat asi následující. S předlohou Hába naložil velmi svobodně a svoboda, respektive to, kdy je člověk vpravdě svobodný a čím je míra jeho svobody limitována (především společenským postavením a sociálními podmínkami), je v inscenaci tematizována. Rovnost je v brněnských Bídnících přítomna především verbálně, deklarovaně, vzývají ji coby nenaplněný ideál s apelem, že rovnost neexistovala za časů Victora Huga a neexistuje ani dnes, protože sice pokrok nezastavíš, jak zní mnohokrát na scéně opakovaný slogan, ovšem nerovnost rovněž ne. A na zcizení je inscenace postavena. Reálie a děje románu jsou komentovány, převraceny; herci hovoří, tančí a zpívají i s odkazy na muzikál, který na motivy knihy vznikl v roce 1980; tvůrce románové předlohy je zde uvázán ke kůlu a nucen k přiznání, že ne všechno kdysi domýšlel správně, že dnes by to mohl a měl vidět jinak.
Hába tedy staví inscenaci jako uvolněnou úvahu, co si počít s Hugovým románem a s nerovností a bídou v dnešním světě. Mixuje prvky činoherní, muzikálové i kabaretní. Některé jednotlivosti jsou vtipné a mají energii, jiné ovšem požírají samy sebe – především „forbína“ Dominika Telekyho a Dušana Hřebíčka na začátku druhé půle je zoufale protahovaná a nepřípadně vyčnívá z tvaru inscenace i při vědomí veškeré její postmodernosti. Ale opravdová člověčí bída, která by divákem pohnula, se pod Hábovým „dýdžejováním“ nakonec paradoxně krčí kdesi v koutě. Kdybych to měl říct třídním jazykem, jemuž režisér určitě rozumí: Tihle Bídníci jsou salonním produktem střední třídy, která si se skutečnou bídou pouze pohrává. Zatím ji nezažila, což neznamená, když tak pozorujeme vývoj, že to v nedaleké budoucnosti nemůže nastat. Pak teprve nastoupí opravdu jiní Bídníci.
Michal Hába dělá hodně pro to, aby byl vnímán jako radikálně levicový tvůrce demaskující rasismus, sexismus, šovinismus, vykořisťování, pokrytectví a kdovíco dalšího, co podle něho charakterizuje naši dobu. Jenže v samém závěru Bídníků, kdy nechá zaznít, že zbraní proti tomu všemu je láska, vlastně prozrazuje, že to demaskování je především verbální a opatrnické. V okamžiku, kdy by tvůrce měl po hlavě skočit do „nicoty“, tedy – jinými slovy – provést radikálně divadelní, třeba i skandalózní destrukci onoho tolik kritizovaného dneška, složí zbraně a vydá se zase o dům dál, kde provede obdobný kousek.
Divadlo Husa na provázku, Brno – Victor Hugo, Michal Hába: Bídníci. Překlad Zdeňka Pavlousková, režie Michal Hába, dramaturgie Martin Sládeček, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek, video Marek David. Premiéra 29. dubna 2022, provázek.sál, psáno z reprízy 14. září v pražském Divadle Archa.
Komentáře k článku: Rozmělněná bída
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
