Rozostřené vidění ve Vršovicích
Marek Epstein (*1975) je scenáristicky podepsán pod řadou filmů pro kina a televize (mimo jiné Ve stínu, Šarlatán), pátá prozaická kniha (povídková sbírka Nerez) mu vyjde letos v březnu, napsal rozhlasové hry a roku 2010 mu Větrné mlýny v edici RozRazil – Současná česká hra publikovaly text Komoda. Na dramatickém poli tedy není úplným nováčkem, v jeho košaté autorské paletě je to však místo, které volí zřídka. V novince Mléčné sklo, již nastudovalo Vršovické divadlo MANA, jsou patrné jak profesionalismus, zkrátka autorova vypsanost, tak jeho víceméně hostování v dramatickém žánru.
Mléčné sklo lze označit za drama na detektivním půdorysu nebo za takzvanou noetickou detektivku, protože k vraždícímu činu se během děje souběžně a dobrovolně přiznávají dva lidé, kteří jsou spolu v rozepři: jak majitel farmaceutické firmy Dodo Holand (Vilém Udatný), tak jeho manželka Laura Inescu (Máša Málková). Ostatně i vyšetřování souběžně vedou dva detektivové – Dan Schwarz (Martin Dejdar) a Miler (Zbigniew Kalina). Poslední postavou na jevišti je Pingl Tom (Ondřej Černý), jehož podnik Karaoke bar detektivové navštěvují. Důležitou, i když nepřítomnou figurou je osmiletý autistický syn Doda a Laury, který byl úmyslně zabit smrticím koktejlem látek. Země a čas, kde se to celé odehrává, nejsou blíže určeny, obecně jde o současnost.
Epstein text komponoval do krátkých výstupů, scenáristická průprava je v tom cítit. Režisér Ondřej Zajíc výstupy odděluje zatmívačkami, během nichž dochází jen k nepatrným posunům scénografických prvků, jinak je scéna po celou více než dvouhodinovou stopáž (to včetně pauzy) neměnná. Zajíc stvořil inscenaci, která se nachází na pomezí. Totiž na pomezí mezi titulem ryze komerčním a takovým, který má ambici nebýt pouze zábavným (vehementně takový přesah v programu k inscenaci deklaruje, až vnucuje dramaturgyně Věra Mašková). Na pomezí se pohybují i herecké výkony, kdy až na vysloveně komediální polohu Ondřeje Černého coby Pingla Toma všichni ostatní volí tu herecké prostředky mířené divácky „na komoru“, tu s různou mírou úspěšnosti nasazují dramatické tóniny, jež zejména v první části inscenace vysloveně nejdou Máše Málkové – té nejlépe sedí partie, v nichž se její Laura na okamžik uvolní a hovoří klidně. MANA při propagaci Mléčného skla nejvíce staví na Martinu Dejdarovi, který i v roli skeptického komisaře Dana Schwarze prokazuje, že jeho nejvlastnější parketou je herecké bavičství, nikoli dramatické polohy, v nichž se tu vyloženě snaží, ale spolu s režisérem Zajícem nenašli výraz, který by nesl skutečnou naléhavost postavy zas a znovu hledající pravdu.
Jestliže tedy inscenace jako celek zůstala „pod kopcem“, pak i proto, že taková je rovněž předloha, čímž se vracíme k Epsteinovi-dramatikovi. Zasazení děje mezi jakousi zahraniční podnikatelskou smetánku, po níž jdou dva detektivní sokové vyzbrojení divácky vděčnými hláškami, je sice exkluzivní, ale zároveň odtažité jako výlohy v pražské Pařížské ulici. A když po deseti minutách na jevišti podnikatelka Laura vzpomene a zacituje Nietzscheho (Svět bez boha nezná zločiny, pouze činy), říkáte si: Sakra, tady se bude filozofovat? Ano, průběžně se tak děje v mírných dávkách, ale v protahovaném finále je při deklaraci „pravd“ přitopeno pod kotlem. Epsteinův text má sice up to date formu, jenže současně vědomě či podvědomě doslovuje, neboť nemůže spoléhat na možnosti filmové řeči. Už v textu Mléčného skla je tak zaděláno na polovičatost. Tolik můj náhled na věc. Není ovšem vyloučeno, že „od všeho trochu“ je záměrem Vršovického divadla MANA, které se i místně v metropoli nachází mezi centrem a začátkem periferie.
Vršovické divadlo MANA, Praha – Marek Epstein: Mléčné sklo. Režie Ondřej Zajíc, dramaturgie Věra Mašková, výprava Agnieszka Pátá Oldak. Premiéra 4. února 2022 ve Vršovickém divadle MANA (psáno z reprízy 11. února).
Komentáře k článku: Rozostřené vidění ve Vršovicích
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)