Rozpad
Odvržená žvýkačka se rozpadne v přírodě za pět let. Hliníková plechovka za dvě staletí. Plastová láhev za půl tisíciletí.
Uvedené informace jsem si opsal na hřbitově.
Přesněji řečeno: na Hřbitově odpadků. Tak se jmenuje naučná ekologická prezentace s náznakovými náhrobky uvádějícími délku rozpadu různých hmot.
S touto svérázně pojatou expozicí jsem se potkal u odpočinkového místa při výletní cestě z Růžohorek směrem ke Sněžce.
Uvedená fakta jsou alarmující. Je-li na nich i něco kladného, pak je to skutečnost, že stanovený čas rozpadu je nám nesmlouvavě předestřen.
Při krkonošském výšlapu mi pak šlo hlavou, že ve sféře nehmotné nebyl zatím žádný obdobný časový rejstřík rozpadu stanoven. V tomto ohledu zůstáváme v tmách.
Na zmíněném místě jsem zvěděl, že krabice od mléka se rozpadne za deset let. Ale kdo ví, za jak dlouho se rozpadají například koalice? (Nezaměňovat prosím se samičkami koaly).
Nikdo si taky zatím netroufl stanovit, jak dlouhý časový úsek musí nastat, aby došlo k rozpadu říší a států. Jinak tomu bylo u Římské říše, odlišně u Rakouska-Uherska. Jinak u Československa. Nemluvě o tom, že existují i specifické státy ve státě, jejichž rozpad je už zcela mimo statistiku.
Oč přesnější je údaj, který jsem četl na Hřbitově odpadků v souvislosti s délkou rozpadu igelitového sáčku, která činí jedno století!
Kdo si však troufne definovat čas potřebný k tomu, aby došlo k rozpadu nějakého mylného tvrzení? Do této kategorie patří například vžitá představa, že řecký filosof Diogenés žil v sudu.
Vyvrátil to kromě jiných i spisovatel a polyhistor Ludvík Souček, s nímž jsem měl tu čest se několikrát setkat. „Sudový“ omyl však není zdaleka jediný houževnatě přežívající, jak dokládá Součkova kniha s výmluvným názvem Obrazový opravník obecně oblíbených omylů.
Při obchůzce krkonošského symbolického Hřbitova odpadků jsem zvěděl i to, že odhozená pomerančová kůra přijde vniveč až za osmnáct měsíců. A odvržený cigaretový filtr se v přírodě rozpadá dvanáct let.
Kdo však exaktně stanoví dobu rozpadu manželství? Je sice známo, že rozvod se týká každého druhého páru, ale netuším, zda je tím míněn ten lichý, či sudý.
Vracím-li se opět ke krkonošské expozici, pak proto, abych – coby člověk píšící už nějaký čas do novin – ocitoval i údaj, že rozpad novinového papíru obnáší tři až pět měsíců. Je to pořád ještě delší lhůta, než Čapkovo tvrzení, že není nic staršího než včerejší noviny.
Odhozená skleněná láhev se samovolně rozpadne za tři tisíce let, jak jsem se dověděl na Hřbitově odpadků pod naší nejvyšší horou. Ale za jakou dobu se rozpadnou zdánlivě přesné – leč efemérní – dobové informace o ní, tedy o Sněžce?
V 16. století ji slezský učenec Kryštof Schilling ohodnotil na 5880 metrů. V témže století pak pan Jiřík z Řásné ubral na 2035. Já se ve škole ještě učil, že měří 1603 metrů, ale moje děti do sebe soukaly už jen údaj 1602.
Jsem zvědav, s čím přijdou vnoučata.
Rudolf Křesťan
Literární noviny číslo 47/2013 vyšly 21. listopadu 2013.
www.literarky.cz [email protected]
Komentáře k článku: Rozpad
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
