Kategorie článků: Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 38)

Ibsenova peerovština je nakažlivá! Naši dobu i náš svět zachvátila zcela. Zavírám oči. Jenom zavřenýma očima se dnes dá svátků pokoje a míru dožít. Mudrování nad nezlomností chtivosti, nad zvládáním bídy žití aneb Ibsenův Peer Gynt září ve studentské Martě.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 37)

Mudrování nad lidským žitím v čase adventního smrákání aneb Divišova čtvrť na Dvojce nebo také Inspirováno láskou či Tešlon s Frklem v Divadle Krajiny.

Jen tak cestou z divadla… (No. 2)

Groteskní tajfun, který se proháněl po jevištním prostoru, svou silou varoval a svou apelativností bouřil. Měla bych možná nějaké výhrady, ale je to pro mne Inscenace roku! aneb Drábkův Richard III. hostoval v pražském Divadle v Dlouhé.

Zvěsti z Krytu (No. 19)

Kdeže vám konec ó ach / řezníci mého mládí / dovedně ovládající ostření nožů obtahem / ocílkou u pasu zavěšenou / kéž bych byl vámi / příliš se seru se životem procházeje jím / než tupým ostřím svých dnů...

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 36)

Mudrování nad Betlémem v adventu aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku v brněnské Huse na provázku.

Jen tak cestou z divadla… (No. 1)

Jako by nám divadelní iluze, ať už má jakoukoli formu, nestačila... Herečka a zpěvačka Hana Frejková si na i-DN otevírá blog. Tentokrát jde cestou z festivalů Akcent, Pražský divadelní festival německého jazyka a ...příští vlna/next wave...

Zápisník Jana Kerbra (No. 2)

V pražské Viole již několik let „běží“ cyklus Rozhlasová hra na jevišti. Zásluhu na tom má především divadelní režisérka Lída Engelová, která své úspěšné rozhlasové opusy uvádí s týmiž aktéry v útulném prostředí divadla na Národní třídě. Zatím posledním...

Zvěsti z Krytu (No. 18/2)

Je až k nevíře, jak bohatým repertoárem nectností všeho druhu vládne české herectvo, až je hrůznou radostí meditovat nad touto rozkvetlou loukou paumění! aneb O jednom z nejidiotštějších TV-seriálů Gympl s ručením o(b)mezeným, jehož superblbost dosáhla takové úrovně, že...

Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var počtvrté

Festivalový finiš nabídl pouhé dvě položky hlavního programového menu, přesto se však postaral o pořádné vzedmutí emocí (nejen) páně teatropunkerových - o inscenacích Král Lear a Balada pro banditu. Předchozí díly tohoto blogu najdete v rubrikách Festivaly nebo Blog a v sekci...

Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var potřetí

Bezruči útočí - dnes o skvostných inscenacích Pěna dní a Můj romantický příběh. A poznámka k odvrácené tváři Janusze Klimszy.

Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var 2013 podruhé

Potěšení stoupá a Gáborův decentní vzestup - dnes o inscenacích Slož mě něžně, Ženy a panenky a Smrtihlav.

Zvěsti z Krytu (No. 18/1)

K čemu svoboda slova? Odpověď je jednoznačná, ale nevyslovitelná, protože napsat, že k hovnu, by bylo neslušné. Cesta bez konce, volání vskutku marnéť aneb Vývoj spěje sice kupředu, a to je na tom právě to nejhorší, protože podivným směrem.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 35)

Velký audit na vás na všechny, jeden velký a konečný audit na ty vaše mocné rody! aneb Mudrování nad bídným blahobytem bídy, nad radostí tvorby a zmíráním radosti

Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var 2013 poprvé

Po pauze, způsobené kratším pobytem na druhém břehu (čti v divadelním angažmá), se opětovně na čas vracím k zápiskům teatropunkerským. A kde jinde zahájit decentní comeback než na akci nadevše milené - Ost-ra-varu.

Zápisník Jana Kerbra (No. 1)

Bývalý redaktor Divadelních novin Jan Kerbr si na i-DN otevírá svůj (nepravidelný) blog, v němž chce upozorňovat především na akce, které stojí stranou pozornosti. Tentokrát o dvou představeních o víkendu na Žižkově.

Divadlo Kámen: Postřehy (No.1)

Petr Macháček (vedoucí pražského Divadla Kámen) si na i-DN otevírá svůj esejistický blog. První díl věnuje úvahám nad vztahem obsahu a formy a výzvám, možnostem a úskalím "abstraktní činohry" aneb Vstoupení obsahu do formy v činoherním divadle.

Nemajetnické světy kultur (No. 3)

Bylo-li cílem letošního festivalu Nad Prahou půlměsíc poznávání různých podob arabského divadla, pak nemohlo být na závěrečný den vybráno lepší dílo než komorní hra Alžířana Slimana Bennaïsse Proroci bez boha.