Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

Zápisky z roku 1968 (I)

V tomto městě se mé generaci o spoustě věcí a stereotypně se opakujících událostí tvrdilo a tvrdí, že je tomu tak odjakživa. A ono tomu tak nebylo, lhalo se nám... Z mého deníku roku 1968.

Některé příběhy

Petr Oslzlý: Od performance k revoluci… (III)

Některé příběhy

Petr Oslzlý: Od performance k revoluci… (II)

Některé příběhy

Petr Oslzlý: Od performance k revoluci… (I)

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 9)

Je konec sedmdesátých let, koupili jsme si novýho trabanta, máme přepychový byt v Praze na Vinohradech, kamarádíme se s Březinovou a Duškem, s Machoninovou, se Sidonem... Závěrečný díl letních minimemoárů Jiřího Schmiedta..

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 8)

Werich řek´, že dobrý divadlo vydrží tak pět let. My jsme vydrželi tři roky... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 7)

Všechno dopadlo jinak. Jakýsi pan Chundela mi nabídl angažmá v novým divadle v Ústí nad Labem a že tam budu mít spoustu známejch z JAMU a že mně může dát 2000 Kčs měsíčně... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 6)

Vrátil jsem se do chebského divadla. Zkoušela se Optimistická tragédie, kde jsem hrál čurdu. Režíroval to Horanský... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 5)

Divadlo mi dalo plat 1400 Kčs na měsíc a taky garsonku v gotickým domě a ředitel mě čekal na nádraží a pomohl mně s kufrem. Jmenoval se Krotký a byl komouš.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 4)

V ročníku nás bylo sedm kluků, Kučera, Fišer, Dostál, Škacha, Maryška, Livora a já. Holky byly čtyři, Svatošová, Valešová, Gasnárková a Brendlová.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 3)

Byli jsme mladý a houno nám bylo po komunistech... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta /letní seriál/.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 2)

Začal jsem chodit do divadelního studia mladých, což bylo pro mě rozhodující, jak se později ukázalo.... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta /letní seriál/.

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 1)

Rok 1948, 28. března se rodím malé bezpartijní blondýnce Marii a továrnímu workoholikovi Augustínovi... První díl minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta. /letní seriál/

Afrika v současném českém divadelním prostředí (II)

Říká se, že výjimečné události se rodí nenápadně. Tak spatřil na jaře 2002 světlo světa i první ročník českého divadelního festivalu zaměřeného na Afriku a její diaspory – Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.

Afrika v současném českém divadelním prostředí (I)

Vztah Čechů a České republiky k Africe je něco jako nádoba, která se z určitého úhlu pohledu jeví jako plná a z jiného prázdná...

Ten musel jít z kola ven (VI)

Havlovu Audienci jsem režíroval v létě 1988, ale původně jsem v ní nehrál. Roli Vaňka jsem převzal po klukovi, který se odstěhoval někam pryč. Premiéra se uskutečnila v Gala Hispanic Theatre ve Washingtonu v rámci Ninth Annual Washington Theatre Festivalu. Tehdy tam byli na...

Ten musel jít z kola ven (V)

S pomocí American Fund for Czechoslovak Refugees jsme se přepravili do Spojených států. Vystoupili jsme na letišti JFK v New Yorku a první dojem byl horko a vlhko. Abych byl v Americe frajer, koupil jsem si ještě v Německu nádhernou koženou bundu asi za pět set marek. Po vystoupení z...