Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 6)
Vrátil jsem se do chebského divadla. Zkoušela se Optimistická tragédie, kde jsem hrál čurdu. Režíroval to Horanský... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta.
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 5)
Divadlo mi dalo plat 1400 Kčs na měsíc a taky garsonku v gotickým domě a ředitel mě čekal na nádraží a pomohl mně s kufrem. Jmenoval se Krotký a byl komouš.
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 4)
V ročníku nás bylo sedm kluků, Kučera, Fišer, Dostál, Škacha, Maryška, Livora a já. Holky byly čtyři, Svatošová, Valešová, Gasnárková a Brendlová.
Poslední komentáře
- on Zemřel Stanislav „Stašek“ SlavickýPoslední rozloučení se uskuteční při mši svaté ve…
- on Zemřela Marie PoesováPoslední rozloučení se uskuteční v pondělí 26. lis…
- on Zemřel Stanislav „Stašek“ SlavickýStašku, poznal jsem Tě až po listopadu 1989. Byl j…
- on Zemřel Stanislav „Stašek“ SlavickýS velkou lítostí jsem zaznamenala zprávu o odchodu…
- on Zemřel Petr KomínekDatum narození pana Komínka opraveno. Ve veřejných…
- on Zemřel Petr KomínekŠťastný let Péťovi. (Dovolím si upozornit na chybu…
- on Umění skrze manipulaci?Pane Janoušku, mrzí mě a zaskočilo Vaše rozhořčení…
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 3)
Byli jsme mladý a houno nám bylo po komunistech... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta /letní seriál/.
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 2)
Začal jsem chodit do divadelního studia mladých, což bylo pro mě rozhodující, jak se později ukázalo.... Pokračování minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta /letní seriál/.
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 1)
Rok 1948, 28. března se rodím malé bezpartijní blondýnce Marii a továrnímu workoholikovi Augustínovi... První díl minimemoárů herce a režiséra Jiřího Schmiedta. /letní seriál/
Afrika v současném českém divadelním prostředí (II)
Říká se, že výjimečné události se rodí nenápadně. Tak spatřil na jaře 2002 světlo světa i první ročník českého divadelního festivalu zaměřeného na Afriku a její diaspory – Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.
Afrika v současném českém divadelním prostředí (I)
Vztah Čechů a České republiky k Africe je něco jako nádoba, která se z určitého úhlu pohledu jeví jako plná a z jiného prázdná...
Ten musel jít z kola ven (VI)
Havlovu Audienci jsem režíroval v létě 1988, ale původně jsem v ní nehrál. Roli Vaňka jsem převzal po klukovi, který se odstěhoval někam pryč. Premiéra se uskutečnila v Gala Hispanic Theatre ve Washingtonu v rámci Ninth Annual Washington Theatre Festivalu. Tehdy tam byli na...
Ten musel jít z kola ven (V)
S pomocí American Fund for Czechoslovak Refugees jsme se přepravili do Spojených států. Vystoupili jsme na letišti JFK v New Yorku a první dojem byl horko a vlhko. Abych byl v Americe frajer, koupil jsem si ještě v Německu nádhernou koženou bundu asi za pět set marek. Po vystoupení z...
Ten musel jít z kola ven (IV)
Režisér Jan Kačer s námi na přelomu let 1978/1979 připravoval československou premiéru hry Dalea Wassermana podle předlohy Kena Keseyho s názvem Tam kde má hnízdo kukačka. Byla to úžasná práce. Na generálku se přijeli podívat kolegové z Prahy. Hlediště bylo narvaný, ale...
Narodila se jako Kolombina
V pátek 22. března zemřela, téměř symbolicky na Mezinárodní den mimu, Zdenka Kratochvílová (14. 11. 1936 – 22. 3. 2024). Její tvorba je osudově spjata s počátky a uměleckým vrcholem novodobé etapy českého pantomimického umění.
Ten musel jít z kola ven (III)
Ve Státním divadle v Ostravě jsem měl hodně příležitostí.
Ten musel jít z kola ven (II)
Konzultantem mé diplomové práce byl Milan Uhde. Psal jsem ji na téma Komika předscén Voskovce a Wericha. S Ivem Kučerou jsme hráli Baladu z hadrů. Ivo ponocného, já antouška, jakože Voskovce a Wericha. Trapně zřejmě…
Milá Zdendulko, chybíte tu
Na konci loňského roku zemřela významná česká divadelní, filmová a televizní herečka Zdena Hadrbolcová, s kterou jsem měl čest se přátelit více jak čtyřicet let.
Ten musel jít z kola ven (I)
Opět přinášíme vzpomínky natočené v rámci projektu Orální historie českého divadla. Vězte, že text je třeba číst s vědomím, že u jeho zrodu nestály literární ambice vzpomínajících či autorů rozhovoru s nimi, ale že se jedná o redakčně upravené volné vyprávění...
Sonička (III)
Ještě jedno úžasné setkání musím zmínit: s Janou Kánskou, dcerou Milady Horákové. Potkali jsme se s ní před uvedením opery Zítra se bude… v Praze v Café Louvre na Národní třídě. Šli jsme tam, já, Soňa a Aleš, s lehkými obavami, jak přijme zpracování tragického osudu...
