Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky
Nahoru a dolů II (rozhovor s Martinem Stropnickým)
19/2013 Regina Rázlová byla tenkrát třicetiletá, vysoká, sportovní blondýna, s vlasy nakrátko, na tehdejší poměry velice šik, vzezřením téměř posel kapitalismu. My, kterým bylo osmnáct devatenáct, jsme nevěděli, jestli s ní máme koketovat, nebo se jí bát. Celou dobu nebylo jasné,...
Nahoru a dolů I
18/2013 Nakladatelství Paseka chystá v rámci řady životopisných knižních rozhovorů vydání portrétu Martina Stropnického v dialogu s Lucií Němečkovou. Stropnického svědectví o sobě samém, o místech i době, které prožíval a žije s vědomím, že člověk má brát sám sebe s...
Míša
17/2013 Od vzniku těchto novin jejich poslední strana tradičně patří memoárům, postřehům a jiným záznamům divadelních osobností.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Míša i Helena
17/2013 To auto byla bílá Škoda Forman. Notně už rozvrzaná, řízení táhlo, tuším, doprava. Do toho ne dvakrát bezpečného vozu jsme pravidelně usedali a vydávali se v barvách Divadelních novin za divadlem. Já většinou řídil, vedle mě často Bára Topolová, vzadu Richard Erml, Vláďa...
Symbol kontinuity divadelního tisku
17/2013 Osobně si ji, její eruptivnější povahu se sarkastickou přesností v označování čehokoli, poprvé vybavuji v redakci Scény v souvislosti s Otakarem Blandou, který s Míšou sdílel za normalizace podobný osud (snad i nějaký čas pracovali společně v technicko-korektorských pozicích...
Helenka zvaná Míša
17/2013 Mnozí ji znali jen pod jménem Míša, jak ji kdysi „přejmenoval“ její manžel Leoš Suchařípa. Pro nás, kdo jsme ji poznali už ve studentských letech, to byla dlouho Helena.
Moje doteky s divadlem III
16/2013 Šestnáct let s Ungeltem A jak přišel do mého života Ungelt? Bydlely jsme jeden čas ve stejném domě s publicistkou Slávkou Kopeckou, ta za mnou jednou v roce 1996 přišla a začala vyprávět o malinkém divadelním prostoru, který zřizuje Milan Hein, bratr Marty Skarlandtové, že prý...
Moje doteky s divadlem II
15/2013 Bruno Coquatrix mi nabízel, abych v Paříži ještě půl roku zpívala podobně jako třeba Hana Hegerová. Zuřily tam tehdy ovšem studentské bouře a vypadalo to dost divoce. Coquatrixovi jsem řekla, že o tom budu uvažovat, vrátila jsem se domů, tam opět David Bilk, už jsem pro něho...
Moje doteky s divadlem I
14/2013 Zpěvačka Marta Kubišová tvrdí, že nemá příliš dobrou paměť a také prý nerada vzpomíná – raději hledí dopředu. Přesto dovolila Divadelním novinám alespoň trochu nahlédnout do své – především divadelní – minulosti.
Život v podvodu IV
13/2013 Na konzervatoř jsem se dostala snadno, ale ve druhém ročníku mě Hilbert Vávra vyhodil, že jsem absolutní antitalent. Vávra nám nedovolil přimíchat hrudní rejstřík, do c1 jsme museli táhnout jen hlavový tón, ve střední poloze mezi c1 a c2 mi hlas moc nezněl.
Život v podvodu III
12/2013 Maturovala jsem v roce 1941, vysoké školy byly zavřené a všude gestapo. Z ročníku přede mnou šli všichni pracovat do Reichu, i můj budoucí manžel měl jít. Odmala jsem chtěla studovat práva a dělat „soudcovinu“, a najednou to nešlo.
Život v podvodu II
11/2013 Když maminka naposledy hostovala v Olomouci Káťu Kabanovou, platilo jí divadlo docela nóbl hotel. Někdy odpoledne tam se mnou chodila na kávu, pan hoteliér mi také přinesl takové malé kafíčku, šlehačku a cukřenku – hrozně se mi to líbilo.
Život v podvodu I
10/2013 Sopranistka Marie Steinerová se narodila 10. ledna 1923 v Mladé Boleslavi sopranistce Marii Minářové-Štrossové. Zpěv na pražské konzervatoři u profesorů Jana Hilberta Vávry a Běly Chalabalové-Rozumové absolvovala v roce 1947, kariéru však začal v roce 1943 v Ostravě jako Rusalka,...
Vzpomínky Matěje Kuře IV
9/2013 Když jsem tam přišel, vyfasoval jsem dva záskoky a Evald Schorm mě pak obsadil do Hrabalovy Příliš hlučné samoty. Pro mě bylo Zábradlí už od školy vysněné divadlo, ale postupně mě přestalo zajímat: nedali hrát, a to je pro herce smrt.
Vzpomínky Matěje Kuře III
8/2013 Největší výhoda Činoherního studia spočívala v tom, že sídlilo mimo divadelní centrum a Jaroslav Chundela toho, že na nás není z pražského divadelního pupku tolik vidět, dokázal chytře využít. Dramaturgicky i personálně si troufal postupovat na tu dobu začínající...
Vzpomínky Matěje Kuře II
7/2013 Zdeněk Potužil / Zdeněk Dušek
Vzpomínky Matěje Kuře I
6/2013 „Legenda“ Zdeněk Potužil, jak o sobě s oblibou říká, spoluzakladatel Divadla na okraji, patřícího do z tzv. hnutí studiových divadel 70. a 80. let minulého století, vyzpovídal Zdeňka Duška z tehdejšího hereckého souboru.