Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

Ludvík Kavín: Tohle je česká kultura?! (No. 4)

Nežili jsme mimo český a slovenský exil, ale na druhou stranu jsme nebyli na něj orientovaní či závislí... Pokračování rozhovoru Petra Placáka s Ludvíkem Kavínem.

Ludvík Kavín: Tohle je česká kultura?! (No. 3)

My jsme nebyli androš, chtěli jsme si vybudovat divadlo... Třetí díl rozhovoru Petra Placáka s Ludvíkem Kavínem.

Ludvík Kavín: Tohle je česká kultura?! (No. 2)

Vídeň - stejně jako Praha - byla centrum konspirace, špionů, podezírání, udávaní, sledování od první světové, a vlastně už dávno před ní... Pokračování rozhovoru Petra Placáka s Ludvíkem Kavínem.

Hrst vzpomínek na Kundery

Miloš Štědroň vzpomíná na Ludvíka a Milana Kunderu.

Ludvík Kavín: Tohle je česká kultura?! (No. 1)

A Bolek Polívka řekl: "Niko, ten čas ještě nepřišel"... Zahajujeme letní seriál - obsáhlý rozhovor Petra Placáka s Ludvíkem Kavínem.

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (V)

Z Prahy jsem znal i jinou poetiku, zejména toho semaforského typu, tak jsem si usmyslil, že Divadlo hudby a poezie a to semaforské, malé formy, které se vyrojily, spojím. Tak vzniklo Docela malé divadlo. V jeho sálečku jsme hráli od začátku až do našeho zániku, to znamená od roku...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (IV)

Po návratu z vojny jsem obnovil dálková studia na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. S úžasem jsem zjistil, že jsou tam kantoři, kteří tam byli i před těmi dvěma lety. Na češtinu jsem měl stále profesorku Jaroslavu Janáčkovou. To je taková moje celoživotní...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (III)

To gymnázium, kde jsem maturoval v roce 1952, a septima a oktáva, jak jsem tam chodil, byly pro mě nejdůležitější roky mého postpubertálního vývoje. Tam jsem poprvé otevřel knihu básní Jiřího Karáska ze Lvovic, tam jsem se seznamoval s lidma, se kterejma bych jinak nikdy...

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (II)

Když 9. května válka skončila, tak první, co jsme udělali, bylo, že jsme se vypravili k našim nejbližším příbuzným, k otcovu bratru Jaroslavovi, který bydlel v Krči. Všechno, co jsme měli ve sklepě, jsme si dali do pytle a šli jsme k nim.

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou (I)

Vážení čtenáři, v cyklu Paměti, reportáže, deníky jsme pro vás připravili ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem a jeho projektem Orální historie českého divadla cyklus vzpomínek různých osobností, které poskytly pro tento projekt své rozhovory. Přepis...

Roztáhnout křídla a letět (XII)

Na jaře 2002 nás festival v Besançonu požádal, abychom se stejným týmem, s jakým jsme tam uvedli Couperinovy Leçons de Ténèbres (Lekce z temnot), o nichž jste si mohli přečíst v minulém díle, tedy se souborem XVII-21 Musique des Lumières Jeana-Christopha Frische a s naší...

Roztáhnout křídla a letět (XI)

Ne každý titul klasického repertoáru je vhodný pro loutkové divadlo. Proto každá volba inscenovaného titulu vždy vyžadovala precizní znalost předlohy a jejích inscenačních možností.

Roztáhnout křídla a letět (X)

Život naší divadelní společnosti šel různými cestami. Například v roce 1994 se ve Francii slavilo pětisté výročí Rabelaisova narození. Michaël Kerjean mě tehdy požádal, abych ho vystřídal ve vedení Marché médiéval (Středověkého tržiště), což je hlavní prostor...

Roztáhnout křídla a letět (IX)

Padox se snaží splynout s prostředím, s obyvateli, a proto dělá všechno jako ostatní. Napodobuje, aby pochopil druhého a stal se součástí jeho hry.

Roztáhnout křídla a letět (VIII)

Velmi brzy, už v roce 1973, jsem si usmyslel, že hudba našich inscenací bude původní, hraná – pokud to půjde – naživo.

Roztáhnout křídla a letět (VII)

V roce 1978 se naše divadelní společnost usadila ve městě Épinal na východě Francie. Levice tam právě vyhrála obecní volby a hledali kulturní směřování regionu.

Roztáhnout křídla a letět (VI)

Během tohoto našeho velmi aktivního období v polovině sedmdesátých let jsme zatoužili po stálém působišti v Paříži, prvním pařížském divadle věnovaném loutkářství pro dospělé.