Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

Kdo byli předkové Petra Lébla? (I)

Ostrou polemiku s léblovskou monografií Radky Denemarkové a nečekané vzpomínky na rodinné zázemí Petra Lébla poslal Divadelním novinám muzikolog Tomislav Volek právě před rokem. Materiál čekal na otištění tak dlouho z redakčních důvodů, kontextové stránky byly permanentně...

O Vinohradech kdysi královských (XXII)

Jiřina prožila s Jardou Jakoubkem jedenáct krásných a současně nesnadných let. Nesnadných nejen proto, že za totality neměl na růžích ustláno, ale stále častěji hledal útěchu na dně sklínek všeho druhu, jak o tom sám trefně napsal v písni, která je věnovaná Josefu...

O Vinohradech kdysi královských (XXI)

Jen pár kroků od našeho domu v Mánesově čp. 68 je pamětní deska s mělkým reliéfem hlavy s kulatými brejličkami a nápisem: Zde žil básník a hudební skladatel Jaroslav Jakoubek.

O Vinohradech kdysi královských (XX)

Ještě dřív, než Jaromír Vomáčka odmaturoval, začal hrát v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích.

O Vinohradech kdysi královských (XIX)

Někdy v lednu 1959 jsme s mým mužem Joskou šli do Divadla Na zábradlí. Bylo to tehdy zbrusu nové divadlo v naprosto zapomenutém starém domě. Představení se jmenovalo Kdyby 1000 klarinetů podle písňového textu Jiřího Suchého.

O Vinohradech kdysi královských (XVIII)

Po festivalu ve Vídni jsme se rozešli s rozpačitými pocity a smutnou představou, že Černé divadlo je uzavřená kapitola.

O Vinohradech kdysi královských (XVII)

Termín „černé divadlo“ jsem poprvé uslyšela na jaře roku 1955, když se vrátil soubor Divadla S + H ze zájezdu do Paříže.

Moderátor lidských vztahů

Dnes je to právě rok, co Jan Foll opustil tento svět... Krátká vzpomínka bývalého redakčního kolegy.

O Vinohradech kdysi královských (XVI)

Ve dvoře domu v Římské ulici naproti Hasičskému domu mělo Divadlo S + H svou dílnu. Tam hned u okna stál pečlivě uklizený ponk nemluvného a puntičkářského řezbáře pan Rubeše a vedle v truhlárně pracoval „děda“ Kovář. U šicího stroje seděla ve svém šedivém...

O Vinohradech kdysi královských (XV)

Fenomén Spejbla a Hurvínka je snad jediný případ, kdy dialogy dvou loutek obstojí samy o sobě i bez loutek a posluchač si vystačí jen s představou jejich všeobecně známé podoby. V komickém, až dadaistickém dialogu s nimi mohli soutěžit jen Voskovec a Werich.

V šat bílý oděna

Zdá se mi, že dnes jako by se voda zavřela za lidmi, kteří zahynuli za války… Vzpomínka na Milenu Šimsovou, která zemřela 21. února ve věku nedožitých devadesáti let.

O Vinohradech kdysi královských (XIV)

V plzeňském Divadélku feriálních osad Skupa mluvil a vodil hlavně Kašpárka, což byl nejvýraznější charakter mnoha představení a také „opovědník“ – loutkový konferenciér většiny kusů i varietních loutkářských kreací. V této roli mohl Skupa rozvinout styk s publikem...

Malý velký muž

Dušan Klein byl pro mě zosobněním fričovského filmařského profesionála... Opožděná vzpomínka na filmového režiséra.

O Vinohradech kdysi královských (XIII)

Poprvé jsem viděla Divadlo Spejbla a Hurvínka, když mi byly asi čtyři nebo pět let. To ještě divadlo sídlilo ve své domovské Plzni, ale hrávalo převážně na zájezdech po celé republice a do Prahy jezdívalo na občasná hostování.

O Vinohradech kdysi královských (XII)

Repertoárová škála souboru DKM na našem gymnáziu byla široká. Pod vedením Antka Vondráčka, který byl dobrý muzikant a pianista (přestože měl jednu ruku od narození kratší a zdeformovanou), vznikl například mužský sextet.

Náša

V sobotu 29. ledna ráno mě Facebook upozornil, že mám popřát Petrovi Našicovi – Nášovi – k jeho padesátým osmým narozeninám. Jak rád bych to udělal. Jenže tou dobou už Petr nebyl několik dní mezi živými.

O Vinohradech kdysi královských (XI)

Gymnázium Jana Masaryka se dočkalo jen dvou let a dvou měsíců, trvalo do konce školního roku 1949/1950.