Kategorie článků: Paměti, záznamy a deníky

O Vinohradech kdysi královských (XI)

Gymnázium Jana Masaryka se dočkalo jen dvou let a dvou měsíců, trvalo do konce školního roku 1949/1950.

O Vinohradech kdysi královských (X)

Podobně jako jeho matka byl Jan Masaryk hudebně nadaný; hrál na klavír snadno a okouzlujícím způsobem, obvykle zpaměti, a většinou improvizoval. Znal obrovské množství lidových písní – českých, slovenských, ruských, polských, maďarských, rumunských.

Byl rozený kazatel

Mudrování nad odchodem dominikánského terciáře, herce Miroslava Gabriela Částky.

Rafe, píšu Ti

Jestli o někom platí, že máme v sobě anděla i ďábla, byl jsi to Ty... Osobní vzpomínka na herce Rafaela Pražáka.

O Vinohradech kdysi královských (IX)

Když jsem chodila do kvarty, jela naše třída na školní lyžařský zájezd do Krkonoš. Byla druhá půlka února 1948, který později dostal na dlouhou dobu čtyřiceti let přívlastek Vítězný s velkým V.

O Vinohradech kdysi královských (VIII)

Přihlásila jsem tě do gymnázia na Lobkovickém náměstí, oznámila mi maminka, když za mnou přijela na letní tábor rozhlasového souboru paní učitelky Putzkerové do zámečku v Lužanech.

Nedoceněni

Petr Uhl s Annou Šabatovou měli prsty snad skoro ve všem, co se týkalo odboje proti režimu prosovětského, byrokratického, nesvobodného Československa.

O Vinohradech kdysi královských (VII)

Intimní divadlo hrálo nejen v Praze. Na zájezdy – a to třeba i týdenní šňůry – spolu s dospělými herci, kteří hrávali večer Klicperova Hadriána z Římsů, nás jezdilo jen pár. Ti, kteří vystupovali v hlavních dětských rolích.

O Vinohradech kdysi královských (VI)

Rozhlas byla vlastně první instituce a první provoz, který jsem poznala. Uvnitř bylo chodeb jako v labyrintu a spousta různých místností se speciálním vybavením.

Autor fašista… aneb Připomínka literárního solitéra

Kdyby se ještě nedávno uspořádala anketa mezi současnými čtenáři a divadelními diváky, kolika z nich něco říká jméno František Zavřel, výsledky by se zřejmě limitně blížily nule.

Tovje v hereckém nebi

Mnohý z mosteckých divadelních příznivců mohl mít dojem, že herec Miroslav Středa patřil vždy do uměleckého souboru MD v Mostě... Vzpomínka na Miroslava Středu z pera dramaturga a bývalého uměleckého šéfa mostecké činohry.

O Vinohradech kdysi královských (V)

Poté co jsem se dočkala třetích narozenin, udělala jsem významný – asi vůbec nejvýznamnější – krok v životě. Vstoupila jsem do mateřské školy.

Byl romantik a chlap, přáteli zvaný Hmoždíř

Tak už i ten milý kamarád Mojda je u Pána... Vzpomínka na herce Mojmíra Hegera.

O Vinohradech kdysi královských (IV)

Loutkové divadlo Umělecké výchovy přežilo dvě světové války, ale začátek socialismu nepřečkalo. V polovině padesátých let zaniklo.

Ukončený život Daniely Píchové

Ve věku nedožitých 75 let odešla herečka Daniela Píchová na cestu, ze které není návratu.

O Vinohradech kdysi královských (III)

Doba ve druhé dekádě dvacátého století byla neuvěřitelně převratná. Po velké válce – jak se říkalo první světové – došlo ke vzniku Československé republiky. Češi a Slováci se konečně dočkali vlastního samostatného státu.

O Vinohradech kdysi královských (II)

Mezi Vinohradskou a Slezskou – s jednou frontou otočenou k Čechovým sadům – je Raisova škola, kam z Vinohradské ulice chodili kluci a ze Slezské my holky. Škola má ještě další vchod do mateřské školy z Šumavské ulice – proti zmíněnému parku. V křídle budovy ze Slezské...