Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Rudolf Starý: Filmová hermeneutika

    Zahajujeme novou rubriku, v níž oslovení autoři představí knihu, která je ovlivnila či stále inspiruje jejich divadelní aktivity. Věříme, že tím vznikne inspirativní knihovnička.

    Rudolf Starý: Filmová hermeneutika (Sagittarius 1999).

    Mohl bych napsat dlouhý seznam knih – asi jako mnozí jiní –, jež jsou mými „divadelními biblemi“. Ale Divadelní noviny chtějí jednu, tak tedy jednu! Jmenuje se Filmová hermeneutika, napsal ji esejista, jungián a také astrolog Rudolf Starý a v roce 1999 ji vydalo nakladatelství Sagittarius. Vracím se k téhle knížce poslední dobou velice často, abych se dokázal nějak vyrovnat s představeními, jež spolu s několika polskými teoretiky nazývám „postdivadlem“. Její „fenomenalistický“ charakter mně totiž dovoluje přece jen o něco přesněji uchopit ty podoby divadelního systému a jeho struktury, jež odmítají zásadně dosavadní platný divadelní řád a pořádek. Starý vychází nejen z C. G. Junga a hermeneutiky, ale i z Goetha, z toho, co se nazývá „Goethes Denkweise“ (způsob myšlení) nebo „weimarer Blick“ (výmarský pohled) či „Schauen im Geiste“ (schopnost dívat se duchovníma očima). Je to jiné vidění i myšlení objevující ve zjevném nezjevné. A tak si třídím režiséry na ty, pro něž je tato „jinakost“ samozřejmým projevem jejich talentu (mnoho jich nemáme, tak tři), potom na ty, kteří jsou manýristy a používají některé nezvyklé postupy (dnes už běžné) – jako třeba koincidence (simultánní souběh významů) k výstavbě tvaru vytvářejíce tak stereotypy a klišé, jež svou neuspořádanou, nezakotvenou symbolikou tento „fenomenalistický“ způsob jenom napodobují. A konečně na ty, kteří svůj diletantismus maskují experimentátorstvím. Jestli je v tuto chvíli v naší činohře něco, co bych se odvážil brát jako alternativu, pak je to pro mne tento způsob myšlení a vidění – a za jistých okolností i sdělení. Proto se kniha Rudolfa Starého Filmová hermeneutika stala jednou z řady mých „divadelních biblí“.


    Komentáře k článku: Rudolf Starý: Filmová hermeneutika

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,