Rusalka s happy endem
Vůně tlejícího listí doprovází diváky do VILY Štvanice na premiéru inscenace Daniely Špinar s názvem hladní vodina: Rusalka. Nejen podzimní atmosféra, ale i titulní přesmyčka signalizuje, že něco bude jinak… S Divadlem LETÍ Daniela Špinar spolupracuje dlouhodobě a bylo jasné, že její nová autorská inscenace bude hodně osobní. Zatímco v předchozím titulu HOMO 40 mapovala drsné aspekty světa gayů, tentokrát si za téma zvolila samotnou podstatu (hledání) identity. Troufám si ale říci, že premiérové publikum ani tak nezajímala transgenderová proměna režisérky, jako spíše to, co po odchodu z šéfovské funkce v Národním divadle ukáže po umělecké stránce.
Prince hraje Patrik Děrgel, Rusalku Marie Machová FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ
Diváci se usazují na židle rozestavěné do kruhu po obvodu sálu. Symbolický prvopočátek sdílení zážitku nejen divadelního, ale spíše rituálního. Zuzana Onufráková jako moderátorka je mile akční, nenásilně interaktivní. Vyzývá všechny přítomné, aby se představili křestním jménem a řekli jednu větu o sobě (většina z nás se zmůže jen na nějakou nevtipnou nicneříkající větičku). Poté začne klást otázky týkající se především nebinárních bytostí (toto označení se mi zalíbilo, neboť podle mého nemůže urazit nikoho – všichni jsme bytosti). Série otázek, na které můžete zvednout ruku na souhlas, nesouhlas či se zdržet názoru, přiměje k zamyšlení. Myslím, že ti, kdo gender prvořadě neřeší, o nich vlastně ani nepřemýšlejí.
Po této úvodní části přichází na řadu Jaroslav Kvapil a digest z jeho pohádky Rusalka i lehké narážky na její hudební zpracování. Zatímco Dvořákova hudba zazní jen sporadicky (a spíše v ironickém kontextu), veškerou hudební ilustraci obstarávají sugestivní skladby Sophie, skotské transgender umělkyně, která zemřela ve svých 34 letech v roce 2021 velmi bizarním způsobem – Sofie se zřítila z třetího patra, když chtěla vyfotografovat měsíc v úplňku a na následky zranění zemřela.
Z hlediště do středu kruhu tvořeného několika zářivkami nejprve vstupuje Rusalka (Marie Machová), pozorující Prince (Patrik Děrgel), který se toulá po břehu jezera. Každý z nich má svou touhu, o níž se ovšem dozvídáme postupně. Rusalka zbavená hlasu se snaží bojovat o Princovu lásku, postupně ovšem pochopí, že nejen kvůli tomuto handicapu, ale i své jinakosti nemůže být součástí pozemského světa. Princ jako by žil v jakémsi snu, jehož povaha se ozřejmí až v poslední části inscenace. Proměnlivá Zuzana Onufráková pak ztvárňuje v groteskní nadsázce nejen čarodějnici, ale vzápětí i kněžnu či spíše provokativně lascivní svůdkyni-samici, která věří, že pro sebe Prince získá. Když se jí to nepodaří, promění se v nadávající fúrii, bědující (poněkud schematicky) nad svým ženským údělem.
Ve velkém finále, tedy v okamžiku, kdy se Rusalka a Princ znovu setkají u jezera, které má být jejich smrtí, jako by zasáhl blesk z čistého nebe. Princ najednou zjistí, že Rusalce už dokáže rozumět, a tudíž se jí může svěřit se svým nejhlubším tajemstvím: totiž že se cítí být ženou a že v ní jaksi symbolicky nalezl/a spřízněnou bytost a doufal/a, že vzájemným spojením budou oba zachráněni. To se koneckonců podaří – empatickou Rusalku Princův coming out nešokuje, naopak cítí spřízněnost a ochotně pomůže dokonat proměnu pomocí výměny šatů. A tak se zrodí dvě nové šťastné bytosti.
Je to tedy pohádka s happy endem, možná spíše sen než realita. Vzhledem k tomu se inscenace nevyhne některým klišé, zjednodušením či zkreslením. A kdo ví, možná, že jsou právě tyto nelogičnosti úmyslné, aby téma vzbudilo diskusi. Dá se ovšem předpokládat, že na představení zavítají především poučení diváci, kteří se nebudou pohoršovat, ale spíše celému projektu fandit. Tak jako zvláštní hostka první premiéry, transgender influencerka (a softwarová vývojářka) Lenka Králová, která ochotně odpovídala na otázky týkající se vlastní zkušenosti transgenderové bytosti.
Zážitek zvláštní, na českých scénách zatím ojedinělý.
Divadlo LETÍ, Praha – Daniela Špinar na motivy Jaroslava Kvapila: hladní vodina: Rusalka. Režie Daniela Špinar, scénografie Lucia Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba Sophie. Premiéra 29. října 2022, VILA Štvanice.
Komentáře k článku: Rusalka s happy endem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
