Ruští klasikové na Ovocném trhu (Strýčkův sen)
Začátkem října hostovalo ve Stavovském divadle proslulé Velké dramatické divadlo G. A. Tovstonogova z Petrohradu se dvěma inscenacemi, přinášíme k nim postřehy kritiků tohoto listu.
Dramatizace Jurije Lottina poměrně detailně sleduje Dostojevského prózu Strýčkův sen. Režisér Temur Čcheidze nechápe předlohu jako východisko k nějakému grotesknímu společenskému obrazu, ale naopak staví na propracovaných charakterech postav. V jeho pojetí jde opravdu o dojemný sen starého Knížete, který možná může ve své pošetilosti působit až směšně, ale je ve skutečnosti hluboce lidský.
Hlavním hrdinou inscenace je pro režiséra Kníže K., který v podání Olega Basilašviliho začíná jako typ až šaržovitý, ovšem naprosto důsledně držený ve zvolené stylizaci. Postupně se však z něj vybaluje dojemný starý, opuštěný člověk, který žije už ve vlastním světě a marně by chtěl zachytit odlesk své minulosti. Je vlastně už takovou anomálií ve společnosti, které nerozumí, a jeho zoufalý pokus vztáhnout ruku po kráse a mládí nemůže skončit jinak než fiaskem. Ale zůstává mu sen – Zinaida jako porcelánová panenka otáčející se v rytmu hudby. Možná až zbytečně dlouho, takže se tím trochu rozmazává emocionální účinnost krásného obrazu. Polina Tolstunovová hraje Zinaidu v trochu jiném stylu, její projev je od začátku niternější, skvělou scénu představuje její zpěv a klavírní doprovod bez klavíru, znázorněný pouze pohybem. Herečka navíc dává postavě zvláštní čistotu a citovou křehkost, které z ní při vší reálnosti skutečně dělají krásný přelud. Mimořádné trio výkonů doplňuje Alisa Frejndlichová jako Zinina matka Marja Alexandrovna. Dokonale předvádí umění salónní konverzace, vidět ji v klasické konverzačce musí být zážitek. Přestože jde o dámu, jejíž křestní list se neprozrazuje, oplývá neuvěřitelnou energií a kaskády slov z ní přímo tryskají, aniž by ztratily smysl.
Těžko poznat do jaké míry byla scéna přizpůsobena zájezdovým podmínkám, ale dost nepochopitelně se v nenápadných závěsech s minimem mobiliáře povaluje i kus obtížně identifikovatelného zemědělského nářadí. Jinak byl totiž striktně dodržován salón. Čcheidze přivezl do Prahy Strýčkův sen jako naprosto klasickou komedii, což se možná může zdát málo. Mimořádně silné herecké výkony jsou ale vždycky událost.
Komentáře k článku: Ruští klasikové na Ovocném trhu (Strýčkův sen)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)