Odlesk heroismu
Premiérou inscenace Růžový samuraj. Příběh zuřivého větru. vyvrcholil rezidenční projekt souboru Burki&com v trutnovském multifunkčním prostoru UFFO. Autorka a režisérka Jana Burkiewiczová pro svou novinku čerpala z palety odstínů dnes lehce nadužívaného slova „hrdinství“.
V efektním úvodu sálem duněly bicí Michala Budinského (vpravo). Transparentní horizont oddělující hudebníky od dění na scéně tvůrci využili i jako plátno pro stínohru nebo pro projekce textů, filmových záběrů či ankety s dětmi o podobách hrdiny FOTO ZDENĚK FÍBR
Nadpřirozené vlastnosti hrdinů ve smyslu ochránců a bojovníků za dobro fascinují lidstvo odpradávna. Každá doba proto generuje své idoly, naše současnost je dokonce povýšila na „superheroes“. Jak choreografka sama uvedla, inspiraci nejprve hledala v dětském světě, ale ve výsledku dokázala přemostit od fantazírování dětí k názorům či domněnkám starší populace. Předností pulzujícího divadelního formátu jsou dynamické choreografie, vědomé ovládnutí prostoru a přesvědčivá fyzická souhra tanečníků: tří fyziognomicky rozdílných mužů (Viktor Konvalinka, Michal Toman, Adam Eduard Orszulik) a drobné ženy (Hanna Nussbaumer). Dokážou plynule prolínat taneční styly, od baletu přes akrobacii až po capoeiru. Projev performerů je plný kontrastů – síly a něhy, prudkých gest a vláčných chvil, rovnováhy a disbalance – a spoustu protikladů lze stejně tak nalézt i ve zvolených uměleckých prostředcích: minimalistická scénografie versus výrazná světelná kompozice, operní přednes versus skromný folkový projev, výmluvnost videoartu versus nejistota verbálních vsuvek.
Dramaturgie vsadila na řetězec samostatně gradujících bloků. Vybájení hrdinové se zjevují buďto v obrysech reálných lidí, nebo v podobě fantaskních bytostí, jež performeři vytvářejí souhrou svých těl. Nepředvídatelné, nápadité momenty napříč všemi kapitolami, včetně nejvýraznějšího Obra nebo Hlasu větru, se střídají se sekvencemi tu odkazujícími k hravosti australského souboru Gravity & Other Myths, tu k dravosti tanečního jazyka Lenky Vagnerové i k dalším zábleskům odjinud. Rukopis Burkiewiczové ale nijak neztratil na osobitosti, jako obvykle je plný hravých zvratů a jde až na hranici fyzických možností.
Designérka Petra Ptáčková navrhla kostýmy z recyklovaných materiálů. Dokonce i celotělovou masku Růžového samuraje, jenž majestátně, podpořen efektem stroboskopického světla, vstoupil na jeviště v samém závěru, vyrobila z použitých dětských autosedaček. Scénograf Maxim Velčovský zhmotnil své představy do netradičních objektů, například do činelů na hlavách tanečníků, které pod dotyky rezonovaly, či do lustru osázeného svícemi, jejž umístil na tělo pěvce Libora Kasíka. Kasíkův operní výstup na hudbu Philipa Glasse, detailně líčící hrdinský čin, jako by až vyčníval z hudební linie představení. Rozhodně by nenašel srovnání s nejistým kytarovým sólem a zpěvem písničkáře Dominika Zezuly.
Kdyby byl Růžový samuraj mozaikou, hýřila by barvami od teplých a sytých po chladné. Pokud by byl zámkem, žádné dvě komnaty by se navzájem nepodobaly, rozhodně by však šlo o působivé místo probouzející tisíce představ. Mnohost vrstev Samuraje nabízí nespočet vjemů, komplexní smyslovou aktivizaci. Někdo se do pomyslné četby zanoří a bude s každou kapitolou ve své fantazii objevovat hrdiny, někdo se zas ztratí ve víru světel, barev, věcí, pohybů. Ti, kdo z premiéry odešli, dali najevo nechuť vybočit ze svého zvyku. Ti, kdo setrvali, se dočkali poctivých momentů, které měly emoci, apel a energii.
Burki&com, Praha – Růžový samuraj. Příběh zuřivého větru. Námět, choreografie a režie Jana Burkiewiczová, spolupráce na scénáři Jiří Macek, akrobatická spolupráce Jindřich Panský, scénografie Maxim Velčovský, kostýmy Petra Ptáčková, light design Robert Palkovič, scénická hudba Jiří Konvalinka, písně Dominik Zezula. Premiéra 21. ledna 2020 v UFFO Trutnov.
Komentáře k článku: Odlesk heroismu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
