Rychle z Mime Festu 2018 (No. 2)
Bílé míčky… bílé kužely… bílé kruhy… 4 dřevěné desky. A bílé linie… spektra…
Ocitáme se v černo-bílém prostředí, kde nám na jevišti skupina čtyř polských žonglérů Kolektyw LŁ ukazuje, že žonglování není jen černobílé. Neskutečně nápadité, jednoduché, chytré představení kombinující sólové i skupinové výstupy a ukazující celé „spektrum“ žonglérských dovedností.
Zde v Poličce zařazeno jako školní představení… vřískot, jásot, dupání, tleskání… až se Tylův dům pod vámi boří… Zajímá mě, jak by představení působilo jako večerní… Zde vám připadá, že v burácejícím hledišti jste i vy součástí představení…
Kolektyw LŁ též vedl odpolední workshop… Začínají, jak sami říkájí… with a stupid game… hrou na babu v cirkusovém provedení. Polovina času je věnovaná žonglování, polovina akrobacii. I když žonglujeme jen s jedním míčkem, vždy na mne od sousedů něco přiletí… Trpělivým přístupem se každý, kdo chce, přiučí spoustě věcí. Nikdo není nucen dělat nic, co nechce. Je pouze možnost překonat sebe… Tak i já se – za pomoci performerů – konečně stala flyerem (popravdě až na třetí pokus) a překročila svou hranici strachu… Za to jsem jim nesmírně vděčna.
…
Těžká byla nálada diváků (i má) po této iluzionistické, tragikomické pantomimě o pocitech štěstí a spokojenosti, jež mima dovedou do chvil samoty, stáhnutí se do ulity a směřují až k sebeničení, trýznění… Je to znát na potlesku, který se… přes tíživou mysl diváků… pomalu zvyšuje… a vrcholí v standing ovations… symbolizující hrdost obyvatel Poličky, kteří oceňují velmi osobní zpověď autora.
Je dobré být slavný? Chceme být známí? Překonám, že po čase někdo mou slávu převezme? Zmizí a já už nikoho nezajímám. A nedokážu se zařadit zpět do běžného života. Nebo si pouze představuji, že někdo důležitý jsem a žiji ve snu, kde zažívám chvilky blaženosti? Vytvářím si svůj svět, který ovlivňuji a spravuji? Jsme vtaženi do nitra sebe samých natolik, že jediným vztahem je vztah k sobě samé(mu) a vše ostatní je iluze?
…
Po ještě nestráveném představení VIP přebíhám do divadelního klubu, kde za okamžik začíná Goršek (SK_CZ), autorské představení studentů HAMU Šimona Plisky a Andreje Lygy o mytickém místě na polsko-česko-slovenské hranici. Kombinuje prvky folklorního umění, masky a mimu.
Jak vypadá ponorková nemoc? Tragikomedie o lásce, přítelství, lítosti a nenávisti vedoucí ke krutosti. Masky perfektně vystihují charakter postav. Jak dlouho jste schopni vydržet v místnosti pouze s jedním člověkem? Čeho jsme schopni se dopustit? Mrzí nás to, či máme radost, že se druhý trápí? Jsme dohnáni k zoufalému jednání, jež mozek nepobírá…
Čtvrtek končí. Končí další den s nabitým programem a možnostmi objevování nového.
///
Více na i-DN:
Rychle z Mime Festu 2018 (No. 1)
…
Komentáře k článku: Rychle z Mime Festu 2018 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)