Divadelní noviny > Názory – Glosy
Rychlorandění s režiséry
Pražské Národní divadlo od nástupu Daniela Špinara do funkce uměleckého šéfa činohry přidává jako bonusy rozmanité akce pod heslem NOVÁ KREV. Osobně těmto záležitostem, které obohacují portfolio Národního divadla, velmi fandím. Právě takové záležitosti dodávají instituci „ksicht“. Před lety mě zaujala v prostorách londýnského National Theatre celá řada off-programové nabídky, od netradičních prohlídek zákulisí, dramaturgických úvodů, diskusí až po interaktivní programy, workshopy a setkání pro mladé. To všechno se v nabídce pražského ND dnes objevuje. Aby bylo jasno, nechci zde hodnotit kvalitu – někdy bývají podobné akce trochu rozpačité, jindy naopak kouzelné, ale spíše akčnost, vycházející (prý) z přetlaku zdejších herců a uměleckých spolupracovníků. S Novou krví jsem už zažila pár lehce happeningových akcí, ale také tour celou budovou Národního, s historickými zastaveními s herci v kostýmech. A v poslední době stále častěji láká Nová scéna, poskytující foyer i různá zákoutí jak výstavám, tak hlavně živým akcím. Po Milanu Šotkovi přibyla do týmu dramaturgů dosud studující Nina Jacques, jejímž nápadem byla i nejnovější akce v kavárně NONA pod názvem Nová krev: SPEED DATING – REŽISÉŘI. Princip rychlorandění, tedy systému stolečků, u nichž se v krátkých intervalech vystřídá osm (či více) dvojic, řeknou si pár slov a pokusí se vzájemně zaujmout, funguje pro většinu lidí spíše jako možnost seznámení. V uměleckém světě mezi umělci a promotéry. Ale uskutečnit setkání zkušených režijních matadorů a jejich začínajících kolegů, to tu ještě nebylo… Ano, jistě by bylo možné něco takového uskutečnit na půdě DAMU, ale podařilo by se pro školní akci získat zájemce z obou stran? ND má přece jen větší prestiž, takže účast divadelníků byla velkolepá. Nejen že se dostavili režijní bardi obojího pohlaví a jejich mladé protějšky, ale hemžilo se to tady i mnohými dalšími, kteří se nevešli do kolonek ani do výběru… Tedy, osm stolečků, šestnáct tvůrců, kolujících v šestiminutových intervalech, seznámení, otázky a odpovědi z obou stran, a kolem hrozen připoslouchávajících a voyeurů z řad publika. Večer moderoval režisér Jan Frič, který se pokusil podsouvat možné otázky… ale co lze říci za šest minut? A co lze zaslechnout z většinou tiše šumícího rozhovoru? A tak spíše než řečené asi byla důležitá atmosféra, jakési až divadelně erotické ovzduší. Obrazně řečeno, zasloužilí režiséři Lída Engelová, Martin Františák, Dodo Gombár, Michaela Homolová, Miloš Horanský, Ivan Krejčí, Miroslav Krobot, Jaroslava Šiktancová zjistili, kdo jim šlape na paty, a mladí, Štěpán Gajdoš, Klára Hutečková, Kasha Jandáčková, Tomáš Loužný, Adam Skala, Marika Smreková, Ondrej Štefaňák, Viktorie Vášová, si zase spojili legendární inscenace s konkrétními obličeji. Třeba se někdy sejdou za méně hektických podmínek. A co my, diváci? Pocity trochu rozporuplné, nejistota, zda jsme dostatečně vytěžili tuto nabídku, zda jsme mohli vidět a slyšet více? Druhá polovina večera, u bohatě prostřených stolů s umělými pochoutkami z inscenací, sice jistou možnost udělat resumé z proběhlé akce nabídla, ale do pozdních nočních či časných ranních hodin vydrželi jen někteří…
Komentáře k článku: Rychlorandění s režiséry
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
